<<<  předchozí   |   následující  >>>

internet je pouze jakási náhražka za naši zapomenutou schopnost intuitivní komunikace a představivosti. Podobně to vnímám také s telefony jako náhražkou možného využívání schopnosti telepatie. A ještě mne napadá, že takových 90% konvenčně sdělovaných informací je mezi lidmi blábolení o ničem. Přesněji řečeno o vlastních emocích, které v člověku vzdouvají, když cosi někomu sděluje. Podobně jako je tomu i nyní při mém odepisování na tvoji krátkou zprávu. Snad bych jen přidal, že já tu komunikaci dělám s patřičným vědomím.

Poslední dobou přemítám nad významem komunikace. Kom jako dovnitř a unikátní jako jedinečné a neopakovatelné. Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Vzhledem k tomu, jak kontemplativně jsem schopen věci pojímat, tuším, že občas překračuji ony konvenční hranice a dostávám se do jiného rozměru bytí. Rád bych se zmínil o nějakých svých schopnostech vidění aury, věcí minulých či budoucích, telepatii nebo jen o schopnosti předjímání každodenních událostí. Ale ono mi to nějak nejde se záměrem, a když se v tom ocitám, tak mne zase nenapadá, že bych ty věci měl právě popisovat nebo je někomu jen tak sdělovat. Přesto jsem přesvědčen, že když se tak stane a je u toho někdo jiný, má to svůj skrytý význam, který spontánně vyplývá na povrch.

Známe se s Viliamem Poltikovičem a tento jedinečný člověk mne přivedl ke komunikaci v tichosti. Jednou při našem setkání při konvici čaje jsem spustil vodopád jedinečných myšlenek a Viliam jen tiše seděl, vnitřně čemusi naslouchal a v očích měl světélka. Když jsem svůj proud myšlenek pozastavil, tak jsem dle konvencí očekával, že teď je řada zase na něm. A Viliam dál tiše seděl a usmíval se. Nějak jsem neměl pochyb o tom, že chápe vše, co jsem mu sděloval, a paradoxně mi bylo nádherně, přestože mne jeho mlčenlivost přiváděla do rozpaků. Tehdy jsem ještě nevěděl, že záhada tohoto způsobu komunikace spočívá právě v tichém sdílení vědomí blahobytí. Dospěl jsem k tomu až vlastními zkušenostmi po letech, ale ještě před tím jsem byl schopen teoreticky připustit myšlenku, jest-li mi vůbec ten duchovně založený člověk mohl rozumět.

 

- 14 -