<<<  předchozí   |   následující  >>>

osciloval, že jsem měl dojem, že asi spatřuji něco, co jiným uniká. Viděl jsem ty obrazy mladší a v jakési dobrotivé záři, a zároveň tento zvláštní jev dokázal v mé představivosti vyvolávat animované děje. Dokázal jsem např. nějak cítit či vědět, že tento pán je dělník, zedník, zemědělec, strojník nebo vzácněji lékař, a totéž platilo u žen. Nakonec jsem spatřoval celé příběhy. Byly to takové moje nevinné hry, kdy jsem v dané době neměl potuchy o nějakých paranormálních jevech či schopnostech. Přerostlo to nakonec do mého vnitřního vidění světa už ani ne tak konkrétních lidí z mého reálného prostředí, jako spíš vidění rozličných dějů, událostí a nových postav, které se průběžně vynořovaly, s kterými jsem si rozprávěl, a kterým jsem si smutnil nebo se jim svěřoval se svými radostmi.

Inspiraci jsem přitom nacházel v přírodě, mezi mraky a odrážejícími se slunečními paprsky, v kopcích, mezi stromy v lesích, ve skalách, u vody nebo když jsem kráčel stovky metrů korytem říčky. Ale také ve starých barácích, v zákoutích zarostlého parku nebo i na hřbitově. Zvláštní inspiraci jsem pak nalézal v různých předmětech, které jsem sesbíral při svých toulkách. Od přírodnin jako jsou kameny, větvičky, zvířecí kůstky, ale i dráty, hřebíky, kus měděného plechu apod., až po staré knihy po němcích, časopisy nebo kancelářské potřeby, které jsem nacházel po smetištích.

Zpočátku, když jsem si začal postupně uvědomovat, že se mnou není asi cosi v pořádku, jsem měl tendence svěřovat se svým blízkým a kamarádům. Ale povětšinou jsem se setkával s nepochopením a nakonec i s posměchem jak u svých kamarádů, tak u některých dospělých, a dokonce i u soudružky učitelky. To mne přivedlo ke dvěma věcem. Naučil jsem se mistrně dělat ze sebe šaška anebo jsem se utíkal do uzavřenosti, v ideálním případě do zdánlivé samoty okolních polí, lesů a kopců.

Vidíš, Danielo, už včera jsem se dostal do vzpomínek, které mi pomáhají nepřímo odpovědět na tvoji otázku ohledně historie mých schopností. Dnes ráno, opět v metru, přistoupily dvě maminky se svými dětmi. Spatřil jsem blonďaté dítě s pestře pomalovanou aktovkou, a když ji po chvíli otevřelo, aby si prohlédlo její obsah, dostala se do mého vědomí vůně čerstvě ostrouhaných pastelek. A to již stačilo

 

- 16 -