<<<  předchozí   |   následující  >>>

mne velice hodí. Povahou jsem také introvert, přestože moje práce a veřejné vystupování mne staví spíše do extrovertní role. V životě jsem pak po mnoha zkušenostech dospěl k závěru, že se mi vyplácí nevěnovat obecně lidem přespříliš pozornosti, a navíc psychoterapie je moje profese – naslouchat lidem a být jim průvodcem na jejich cestě v hledání řešení svých životních potíží. Takže může se jednat o takovou mou profesní deformaci, kdy si chci a musím „po práci“ s lidmi odpočinout či nabrat sil. Ono to ani jinak nejde, stále jsem psychoterapeut, i přes moji současnou více úřednickou orientaci. Není se pak co divit, když se v osobním životě spíše lidem vyhýbám. Proto se také občas doslechnu, že jsem zahleděn sám do sebe, že jsem k lidem okolo lhostejný až necitlivý a že mne nezajímá, co mi sdělují. Hodně jsem o tom přemýšlel a skutečně jsem dospěl k závěru, že tomu tak je. Přijímám to jako svou povahu…

A proto mám také stále ony obavy vůči tvé osobě, protože nemám jistotu, co mne skutečně na našem mailování inspiruje a zajímá. Jsem rád za tvé pochopení. Dovedu si představit spoustu lidí, kteří by mne s mým psaním poslali do háje, a znám i takové, kteří by mne byli schopni profesně zničit, protože dle jejich konvencí nejsem dost profesní, jsem totiž osobní. A platí zde, když je ke mně někdo osobní, záleží především na tom, jest-li mu to dovolím. Protože v opačném případě by se jednalo o obtěžování, viz příklad sdílného opilce. Takže já jsem si zvolil, že nebudu lidi svou povahou příliš otravovat. A nedovedu být přitom moc formální či konvenční, nudí mne to a ve svém důsledku vyčerpává.

Jsem rád za tvou chuť a ochotu pokračovat v naší korespondenci a věřím v tvou přirozenou obranyschopnost, v tomto případě spíše tu psychologickou. Mám takové krédo: Dělej si co chceš, ale neubližuj jiným. Jedná se v tomto případě o to uvědomělé ubližování, kdy z toho někdo čerpá a má z toho zvrácenou radost. Ale existuje také rozměr nevědomého ubližování. Můžu se např. zaobírat nějakým pro mne aktuálním tématem, jež může být pro druhou stranu bolestivý či sebetrýznivý. A mám také zato, že se často bez vážných zábran pouštím za hranice konvenční komunikace. Zase je to o mojí povaze bezprostřednosti. Také mi lidé říkají, že se dávám v šanc, a že jsem tak

 

- 21 -