<<<  předchozí   |   následující  >>>

bezbrannej… To si ale nemyslím, svou povahou jsem neústupný, jestliže se jedná o existenciální otázky. Jsem rebel, reformátor a bojovník, i když někdy s větrnými mlýny, ale učím se.

S tou virtualitou, ke které jsme spolu dospěli, je to velice zajímavé. Ve společenských vědách se jedná o konflikt subjektivního a objektivního pojímání rozměru existence, jinak také osobitý, jedinečný, spontánní, samovolný versus konstruktivní, věcný, nestranný či vědecký. Setkal jsem se mezi přáteli s velkým zájmem o vlastní pojetí vnitřního a vnějšího světa, kdy se nejedná o antagonizmy, ale spíše o komplementární vnímání vlastní existence ve vztahu k vnějšímu světu, viz Tao fyziky. Obdobné je to také s onou zdánlivou elektronickou anonymitou, jež nám může více dovolovat otevírat se komunikaci. Ale otevíráme se především sami sobě! A to jak působíme na své okolí je zase výsledkem subjektivní interpretace třeba odvážného jedince, který mnohdy staví na ustálených konvencích. Kde je potom ona skutečnost? Dailo, kladu význam tomuto uvědomění si skutečnosti, kdo nás vlastně zajímá? Jsi to ty ve svých reakcích na moje psaní? Jsem to já ve svých reakcích pod vlivem tvého psaní? Já jsem já, ty jsi ty. Já si dělám svou věc, ty zase svou, a jestliže se nějak setkáme, je to krásné, jest-li ne, tak se nic neděje.

A mám nyní za to, že mezi námi něco funguje. Třebaže s nějakým tím věkovým rozdílem. Pořádám vzdělávací semináře pro pedagogy, ale také pro studenty vyšších škol. Jednou jsem chystal seminář pro učitele a stran učitelů nebyl příliš zájem. Abych naplnil kapacitu, nabídl jsem seminář také studentům. Vznikla tak koedukovaná skupina, a zažil jsem něco neplánovitého. Učitelé se stáhli do pozadí a studenti vynikali svou kreativitou. A co bylo pro mne důležitým zjištěním, že jsem se osobně ztotožnil s těmi studenty a oni mne přijali, nikoli jako dospělou autoritu, ale člověka, který je nápaditý, nekonvenční, k ničemu je ze své pozice dospělého nenutí, nemoralizuje, nementoruje apod. Osobně jsem pak zažíval pocit spokojenosti, protože jestli se tímto způsobem bude projevovat budoucí generace, svět kráčí skutečně kupředu.

S těmi studenty je to ve způsobu jejich projevu a komunikace, v jejich svobodě názoru, otevřenosti, kreativitě a o směrech či tématech

- 22 -