<<<  předchozí   |   následující  >>>

jejich úvah. Přijímají nová paradigmata jako něco přirozeného. Současný obecný dospělý člověk-občan, kam asi také už patřím, se pozastavuje s despektem či respektem před určitými tématy, např. transcendence (transkomunikace). Tak trochu ve smyslu „new age“, přestože tuto svým způsobem dnes dost zprofanovanou oblast mi blízkých myšlenek nemám zrovna v oblibě. Současní mladí lidé, mám teď namysli spíše onu intelektuálnější vrstvu, se ubírají ve svých životních představách ke svobodě ducha…, přestože jsou obklopeni všemožnými vymoženostmi vědy a techniky. Je to obdobné jako s internetem, jenž odstranil hranice mezi národy a politickými uskupeními. Dovedeš si představit svět, na který se já ještě pamatuji, kdy člověk nemohl cestovat do zahraničí, kdy byla tvrdá cenzura literatury, zpravodajství, televizního vysílání, kdy si člověk nemohl okopírovat či namnožit nějaký text. Cyklostylové blány, na které se musel záznam textu nejdříve napsat, byly přísně evidovány. Dnes máme kopírku na každém druhém rohu, nebo přímo ve vlastní firmě či doma, nemluvě už o tiskárnách, scanerech, digitálních fotoaparátech, kamerách a osobních počítačích, v nichž můžeme využívat textové a grafické editory, různé přehrávače, střižny filmů apod.

Pak se nedivím své radosti či uspokojení z toho, že jsem mladými lidmi přijímán. Reprezentují pro mne totiž onu úžasnou budoucnost, kterou mám v dané schopnosti již dnes vnímat. Sázím přitom na přirozený potenciál mezi mladými lidmi, narozdíl od konveční populace dospělých, kteří se spíše spoléhají na svou materiálnost, moc, společenské pozice, rigidní sebevědomí, chatrné životní jistoty a to vše v kontextu útrpných zkušeností z dob totality, kde vládla nesvoboda jedince a nakonec celé společnosti.

Uvědomuješ si, Dailo, že se stále zaobírám naším mailováním? Že se usiluji pochopit a popsat onu virtualitu našeho elektronického sdílení? Snažím se přijmout tvou informaci, kdy mi píšeš, že sis v takovýchto rozmanitých myšlenkách a vnímání s nikým nepsala. Věř tedy, že já také ne. Vlatně ne v takovémto rozsahu. Nikdo to se mnou totiž nevydržel. Také je ale pravda, že jsem si vždy psal jen se svými vrstevníky nebo staršími lidmi.

 

- 23 -