<<<  předchozí   |   následující  >>>

se o určitou korelaci mezi dvěmi bytostmi s více či méně rozdílnými charaktery, temperamenty, vlastnostmi i chováním. To, co pak vytváří onu krásu ve vztahu s milovanou či blízkou osobou, je skrytá touha po maximálním splynutí či sjednocení ať již na úrovni citů, intelektuálního poznání nebo obecně sdílených zájmů. Svým způsobem se jedná o nedostižný a neuchopitelný ideální stav, k němuž se můžeme přibližovat ve vzácných okamžicích důvěrného sdílení, kdy se rozplývá ona vlastní podstata sebevědomého já. Nejvíce se tomuto stavu bytostné symbiózy přibližují matka s dítětem ve svém lůně.

Chci tímto vyjádřit či popsat svůj vztah k osobní samotě (nezávislosti), jež mne dokáže plně zaujmout, naplnit a inspirovat, dát mi smysl a vědomí vyšší existence. A tento stav bytí mi zároveň dává pocit jisté sounáležitosti a touhu vracet se k milovaným blízkým, přátelům a lidem obecně, jinak by to samo o sobě ztrácelo smysl.

Když jsem si teď znovu přečetl svá slova, připomnělo mi to naznačený noční prožitek, ale napadá mne otázka, co mohou ona slova, dovedně setkaná do vět, říci tobě? Nemám jistotu, jest-li je to ono obsažené mezi řádky nebo se jedná pouze o můj subjektivní záchvěv vzpomínky. Když jsem teď zmínil ony řádky slov a uvědomil si, jak slova váži, spatřil jsem křišťál v jeho krystalové či molekulární struktuře. Vzpomněl jsem si na jednu kamarádku, které jsem ukázal krystal křišťálu ze své sbírky, který má na výšku patnáct centimetrů. Už přes rok se na něj nemohu vynadívat, a snad pokaždé v jeho průzračné hloubce spatřuji nové podrobnosti ať už pod měnícím se úhlem dopadu denního světla, večer při plameni svíčky nebo když jej opláchnu v tekoucí vodě. Tak si až někdy říkám, že v krystalu spatřuji odvíjející se současnost, která je také v každém okamžiku nějak jiná, neopakovatelná jako mraky na obloze. A nebo si ten krystal žije vlastním životem a já jen spatřuji jeho krásu.

Když jsem krystal ukázal kamarádce, vzala jej do ruky a po chvíli nedůvěřivého prohlížení minerálie se mne zeptala, jest-li to je pravé. Byla na pochybách, jest-li se nejedná o zvláštně vybroušené sklo, jehož smysl jí nějak uniká. V první chvíli jsem nedokázal pochopit, že její pochybnost je opravdová, než jsem si uvědomil, jak diametrálně se mohou rozcházet dva lidské pohledy na jednu a tutéž věc

 

- 27 -