<<<  předchozí   |   následující  >>>

Píšeš, že jsi se seznámila s knihou Sluneční znamení. Víš, že jsem se do ní také začetl, když jsem se díval na tvé znamení? Den poté, kdy jsi mi jej prozradila, a tento týden jsem si ji pak také pročítal, když jsem se zajímal o své znamení a znamení mojí přítelkyně, která je Rak. Že by se jednalo opět o nějakou synchronicitu (časově a obsahově shodné události bez prokazatelných souvislostí)?

Sebe jako pavouka na internetové síti jsem neměl namysli, spíš pavouka ve vlastní mysli, určitým způsobem personifikované racionální já, které nás může skutečně ohrožovat, když se pocitově či prožitkově ztrácíme v síti racionálních konstruktů. Získal jsem zkušenost, že je dobré ztotožnit se s dílčím komplexním já. Teď mám na mysli komplex vzniklý na základě traumatizujícího zážitku (např. komplex méněcennosti). Myslím, že struktura osobnosti se na určité úrovni (podvědomé) skládá z dílčích komplexů, jež jsou různě, podle okolností, vyvolávány a stávají se pro danou situaci vládci našeho chování – určují dominantní výraz aktuálnímu stavu já (projevu ega). Osvědčilo se mi ztotožnit se s tímto podivně autonomním malým já, a to z pozice nezávislého pozorovatele. Nedávno jsem se probíral svými spisky a objevil jsem úryvek, ve kterém se svým způsobem rozepisuji o nezávislém pozorovateli. Na spisku mne zaujala také dětská vzpomínka, o níž jsem se už dříve zmiňoval, kdy jsem dlouhé hodiny vysedával na břehu potoka a sledoval hru slunečních záblesků v tříštících se vlnkách vodního proudu. Naposledy jsem psal, jak jsem vysedával na kameni v proudu řeky. Když jsem se poté k této vzpomínce ještě jednou vrátil při své chůzi do polí, znovu jsem si prožil zážitek a vybavily se mi další podrobnosti. Vzpomněl jsem si na hru, kterou jsem tehdy ve svých dětských představách hrával. Když jsem sledoval vodní proud obtékající kámen, na němž jsem seděl, kladl jsem si v duchu otázku: pohybuji se já na kameni, jenž rozráží vodní hladinu nebo se pohybuje vodní proud kolem kamene. Dokázal jsem se pak skutečně vžít do představy, že se na svém kameni pohybuji vpřed po vodní hladině, třeba sedíc při tom na přídi námořní jachty.

A vzpomněl jsem si ještě na jednu hru. Když jsem se vracel jako malý kluk s nákupem potravin přes most, nesl jsem tašku v natažené ruce přes zábradlí mostu. Jednou jsem se tak zastavil a říkal jsem si,

 

- 35 -