<<<  předchozí   |   následující  >>>

tuším, že moje maminka měla pro mne pochopení. Běhá mi přitom mrazení po těle, cítím tu touhu, odhodlání jít za svým předurčením… Přál bych si malovat jako Zdeněk Burian…

A jsem u toho. Nikdy nemůžu malovat jako Burian, nejsem Burian. Dávno jsem to již pochopil, osvobodil jsem se od srovnávacích představ. Rád maluji, je to pro mne čarodějství. Naučil jsem se, spíš jsem tu schopnost objevil, přišel jsem na to, že umím lépe kreslit levou rukou, přestože jsem pravák. Experimentálně jsem došel k úžasnému zjištění, že umím také psát levou rukou, i když zrcadlově obráceně (psal tak Leonardo da Vinci). A kreslím také, když zavřu oči. Uchopím tužku do levé ruky, zavřu oči a nechám se vést svou intuicí. Požádal jsem svou přítelkyni, aby si představila nějaký obraz, scénu nebo něco jiného konkrétního a aby se na svou představu soustředila. Já jsem pak projevil vnitřní tiché přání, dal jsem prostor spontánní tvořivosti. A ruka si začala kreslit. S důvěrou jsem se pohroužil do zvláštního procesu, jehož výsledkem byla jedinečná kresba obsahující domeček se zahrádkou, kopce na obzoru a zářící sluneční kotouč. Bylo to provedeno v jakýchsi éterických čarách, mělo to hodně cosi do sebe, přestože bych se sám s takto naivním či skromným obsahem nedokázal sebevědomě ztotožnit. Byla to představa mojí přítelkyně, která žasla při pohledu na vznikající kresbičku…

Podařilo se, napsal jsem něco o své zálibě. Ptala ses také, jest-li hraji na nějaký hudební nástroj. Umím hrát na kytaru, flétnu, harmoniku… Ono to není ani tak podstatné. Hudba, rytmické zvuky, hlasy přírody, vibrace… Mám přirozenou touhu reprodukovat libé melodie. Na kytaru jsem se začal učit, když mi bylo nějakých sedmnáct. Byl jsem motivován trempskou muzikou a později folkem. Pak jsem kytaru dal svému kamarádovi, protože mi ji bylo líto, měl jsem obavy, že by mi ji někdo na ulici ukradl nebo že bych ji sám prodal… Teprve před asi šesti lety jsem si pořídil novou kytaru. Vrátil jsem se k muzice, ale jinak, než jak tomu bylo dříve, kdy jsem hrával kamarádům na přání, po barech nebo na Karlově mostě pod křížem pro procházející… Vrátil jsem se ke zvuku, rytmu a vibracím, jež jsou schopné rozeznívat či souznít ve vlastním nitru. Nepamatuji si už moc texty, přesto dokáži hodiny sedět s kytarou a opět intuitivně to nechat hrát. A jsem v úžasu,

 

- 38 -