<<<  předchozí   |   následující  >>>

a tuláka, vybavují se mi střípky z jeho zvláštně pojatého vědění čaroděje, které jsem dokázal chápat a přijímat jako jeho syn… A dokázal jsem si jej vážit, přestože mně, dítěti s omezeným nazíráním rodinných tradic, dávali příbuzní najevo, jaký je otec darebák a nezodpovědný člověk. Vzpomínám si, jak mi otec třeba říkával, že jsem se narodil v oblacích na duze nebo jindy, podle své nálady, že jsem se nenarodil, že mne našli v popelnici. Teprve poletech a mnohých životních zkušenostech jsem pochopil, jaká byla jeho filozofie a životní úděl.

Po tom všem jsem si z dětství odnesl jeden velký neuvědomělý komplex méněcennosti s potřebou neustále celému světu dokazovat, že nejsem asociální individuum. Paradoxně teprve moje závislost na drogách mne přivedla ke zkušenostem, že všechno v životě může být jinak, než jak se nám to jeví. A jednou při holotropním dýchání, které probíhalo v rámci mého psychoterapeutického výcviku (SUR), jsem byl při regresivním zážitku konfrontován se svým prenatálním vývojovým obdobím, kdy jsem přijal náhled na okolnosti, kdy jsem byl nechtěným či na truc počatým dítětem. Najednou jsem pak také pochopil, co vedlo babičku k jejím prognózám. Po nějakém čase jsem pak měl příležitost setkat se s matkou a opatrně se jí zeptat na okolnosti kolem mého narození. Nakonec mi při velice silném emočním hnutí (uvolnění) potvrdila do intimních podrobností adekvátnost mého holotropního zážitku. A co bylo rovněž zajímavé, svěřila se mi, že přibližně v době, kdy jsem si já prožíval svůj regresivní zážitek, měla zvláštní odpoledne, kdy se ve svých vzpomínkách vrátila do období mého narození a uvědomila si, jak mi v životě ubližovala. Při našem setkání jsme si vše vyříkali a já svou matku ujistil, že jí nemám co odpouštět. Že se jednalo o předurčení, které mne vedlo životem až k současnosti, kdy pojímám svůj život jako úžasný ve svých proměnách, a kdy skutečně ničeho nelituji, ba naopak, díky patří všem těm zkušenostem, které formovaly mou současnou povahu. Přitom jsme si oba prožili očistné souznění našich duší a rozcházeli jsme se v míru a pokoji.

Víš, Danielo, že od té doby vymizel (vyhořel) také můj komplex méněcennosti? V úžasu jsem si začal časem uvědomovat, že vymizela moje potřeba upoutávat na sebe pozornost. Naopak jsem si uvědomil jakýsi vnitřní prostor pro rozvahu a tiché tajemství, které se

 

- 44 -