<<<  předchozí   |   následující  >>>

nezávislých jevů – distanční interakce. Jak na to ti šamani přišli? Máme to obsažené už v genové výbavě nebo je to součástí informačního pole lidského druhu, jenž čeká na vhodný vývojový okamžik? Opět by stálo za to hlouběji se této myšlence věnovat. Hrát si se slovíčky, s jejich významy a s jejich účinky na nezávislou mysl…

Teď mám pocit, že bych se až příliš pouštěl za hranice konvenční reality. A také to asi přímo nesouvisí se smyslem našeho mailování.

Podala jsi mi zpětnou vazbu na moje psaní, a děkuji za tvá slova chvály. Jsem rád, že moje psaní (také v daném kontextu) nepozbývá na svém účinku. Přesto stále nevím, jest-li jsem při svém psaní skutečně srozumitelný. Připomíná mi to historku o babičce, která chodila na přednášky Alberta Einsteina, a když se jí jednou novináři zeptali, kterak rozumí danému výkladu, odpověděla, že tomu vůbec nerozumí, ale že ten pan Einstein to umí tak pěkně říct…

Rád bych ti napsal také něco obvyklého, něco z té reálné existence.

Píšeš, že jsi vyrůstala v kraji Bílých Karpat. Já jsem trávil své dětství v podhůří Králického Sněžníku, což mi připadá docela blízko. Už jako dítě jsem byl většinou uzavřený ve vlastním světě představ, byl jsem spíš samotářský, přestože mi tehdejší známí tvrdili, že jsem pěkné kvítko, nicméně že jsem dokázal bavit u táborového ohně celý večer společnost. Něco pravdy na tom je, ale časem jim už uniklo, že jsem byl komik s maskou smutku. Takový paradox, když jsem přemýšlel zahloubán do obrazů svého vnitřního světa, dostával jsem otázku, co mě že mne to trápí a že nemám být smutný. Odpovídal jsem, že nejsem smutný, a když jsem se pokusil vypovědět něco ze svých představ, tak je to už nějak nezajímalo…

Také od dětství, kam až sahá moje paměť, si uvědomuji svůj osobitý vztah ke knihám, a později tu nutkavou touhu psát. Projevovalo se to mimo jiné tím, že jsem shromažďoval a schraňoval skutečně spousty sešitů, poznámkových bloků, papírů všech formátů, a k tomu nezbytná pisátka, tužky, pera, propisky, štětce a barvičky. Má touha přerostla až v určitou formu obsedantní zaujatosti, která se nakonec vztahovala na vše, co jen trochu nějakým způsobem souviselo s psaním. Obklopoval jsem se rozličnými kancelářskými potřebami od obálek, desek, složek,

- 8 -