Vzpomínka do minulosti, aneb co způsobil šamanův bubínek.

 

Až teď jsem si prohlédl podlouhlou obálku, kterou mi dopoledne přinesla do pokoje zvídavá domácí, aby se její starostlivá dušička ujistila, že se mi nedaří nikterak špatně. V poslední době si mě po svém způsobu oblíbila a mám někdy zvláštní pocit, že ve mně spatřuje svého syna, jenž se už před dlouhou dobou přestal ozývat z ciziny.

V dopise nebylo nic důležitého, co bych musel neodkladně vyřídit. Známý z nakladatelství mi zaslal doplněnou nabídku knih, jež se doposud nedostaly na pulty knihkupectví. Odložil jsem průvodní list a na okamžik se zamyslel nad tím, co nezbytného jsem hodlal dnes dělat a co mě vedlo k tomu, že jsem tak bezohledně odbyl přítele Martina. Rozhlížím se pokojem a do oka mi padl ohmataný deník, který údajně ukrývá záhadné obrázky. Obyčejný sešit formátu A5 s tvrdými deskami v plátěném obalu, který mohl mít původně snad tmavě modrou nebo černou barvu. Nic zvláštního, kdysi se podobných sešitů prodávaly stovky.

Ne, takto to nemůže jít dál, chci-li dnes něco pořádného udělat. Pomalu se mne zmocňuje nepříjemně nasládlá a lenivá nálada a v takových okamžicích bych nejraději neexistoval. Nechal bych se pohřbít zaživa do bahna a zastavil bych čas - mít tu moc.

Sundal jsem ze stěny bubínek, který mi jednou daroval poťouchlý šaman. Přírodní člověk, jenž se dal umluvit k účasti na mezinárodní konferenci lidových léčitelů. Starý bubínek s kozí kůží a vybledlými barvami pomalovaný domorodými symboly původních obyvatel daleké Sibiře. Bubínek byl pokaždé mojí záchranou před nicotou. Uchopil jsem nástroj do levé ruky a pravou jsem začal, nejprve velmi zlehounka, konečky prstů vyťukávat na první poslech složitý a stále se opakující rytmus. Postupně jsem přidával na síle a rychlosti. Po chvíli jsem upadal do stavu zvláštního vytržení, jako když člověk nejprve soustředí svou pozornost na nějakou činnost, která se jej nakonec celého zmocní a stane se dějem tvůrčím a inspirujícím. Sibiřský šaman se tímto způsobem uváděl do transu a pak pokládal otázky duchům svých předků, kteří se projevovali skrze jeho podvědomí ve složitých symbolech, z nichž pak dokázal předvídat skryté souvislosti, v běžném životě těžko postřehnutelné.

Rytmicky bubnuji a koncentruji se do ticha mezi jednotlivými údery. Postupná šílenost ovládá mé smysly a vnímám, jak se pokojem šíří jemné vibrace. Pojednou pronikám bariérou pomatenosti. Prostor rozšířeného pokoje začíná vířit ve zvláštních proudech projevující se energie. Od stěn se odráží složitý rytmus a zachovávám, nebo je spíš zachován jakýsi řád, jehož smysl mi zatím stále uniká. Přestává být pro mne pochopitelné, co právě provádím, přestože jsem toho původcem či lépe prostředníkem. Teď do mého vědomí proudí ve zběsilém kolotoči jakoby cizí představy. Barvitě vymalované děje se odehrávají před mým vnitřním zrakem. Napadají mne na první pohled zmatené analogie a pojednou to všechno dostává pravidla - jasný řád.

V jednom okamžiku se stávám mladým mužem. Cítím, že jsem zdráv a plný životní síly, a přesto v mé duševní podstatě vítězí pochybnost a neklid, jenž v postupných vlnách přechází až v zoufalství duševní trýzně. Na mladou mysl útočí v neustálém kolotoči proudy nezodpovězených otázek a obnažené nitro drásá šílená touha po poznání. Moje nepraktická povaha mi nedovoluje soustředit pozornost, a proto ve mně vzniká postupně nepřemožitelná potřeba psát. Ve zběsilém trysku alespoň částečně zaznamenat nekonečný proud myšlenek, které se vtíravě dožadují mé pozornosti. V dalším okamžiku vytahuji z brašny, od které se nemohu v žádné situaci odloučit, ohmataný deník v černých deskách a bláhově usiluji vítězit nad myšlenkami, jež uvězňuji do slov a vět. Něco se událo a cosi neurčitého je skončeno. Poslání se naplnilo, myšlenky jsou uvězněny ve skladbě vět a dál už mne netrápí. Zavírám deník a cítím, že se událo cosi důležitého, aniž bych si byl schopen uvědomovat dalekosáhlé souvislosti. Mohu pouze dál očekávat zvláštní okamžik, kdy mne opět posedne ona neodolatelná potřeba psát.

V tuto chvíli si uvědomuji azurové nebe, jež se rozprostírá nad širou zemí. Úžasně modré nebe a zlaté Slunce. V mém nitru se rozlil klid a mír. Cítím se pojednou neskonale šťastný a ač nechápu, nacházím tak jasný smysl. Jsem právě zde a cosi se událo. Zavírám unavené oči a zlehounka se automaticky přenáším někam mimo prostor a čas. Cítím, že jsem se ocitl v jakémsi pokoji, kde na mne čeká další úkol.

Náhle jsem procitl. Pod stolem se na podlaze válel bubínek, který to právě zavinil. Ztratil jsem představu o tom, jak dlouhou dobu jsem se nacházel ve stavu mimo. Podíval jsem se na hodiny. Uplynula půlhodina. Cítím se utahaný a hlavou se mi honí utkvělá myšlenka. Určitá představa, že deník v plátěných deskách byl určen pro mne. Raději se už ani nesnažím porozumět vlastním myšlenkám. Jednou mne to už napadlo a je to tedy zde. Buďto se v mé pomatené mysli skládají náhodné myšlenky z útržků vlastních prožitků, anebo měl starý šaman přece jen pravdu. Ušetřím si teď další starosti a přijmu vše iracionálně jako sdělení, kterého se mi dostalo nezávisle na zdravém úsudku - pod vlivem výjimečného stavu