O LITERÁRNÍM ČARODĚJSTVÍ

    Představa ve zvídavé mysli člověka je duševním obrazem. Podobně jako dokáže skener (čtecí zařízení) snímat grafické informace z předlohy, tak je i naše mysl schopna převádět obrazové představy do myšlenkových vzorců, které lze slovně vyjádřit. Původně se jednalo o zvuková signální znamení, jež postupně slovně přizpůsobená a významově ustálená do praktických vzorců či formulí, v kterých pak prastaří šamani, čarodějové a kněží jako první vytušili a naučili se ovládat umění sestavovat slovní formule, jež byly za správných podmínek schopné vyvolat určitý magický účinek. Lapidárně pak řečeno, vyřčeným slovem (signálem) lze vyvolat (evokovat) představovaný skutek. Tak jako se myšlenka touží svou podstatou stát slovem, tak slovo se touží státi skutkem.
    Literární čarodějství je mým pokusem o revival čili obnovení a oživení pradávné tradice slovesnosti v novodobých podmínkách. Vycházím při tom více intuitivně z archaických symbolů nesoucích pro nás stále ještě původní skrytý význam (archetyp) a dostávám se až k současným slovesným prostředkům, které jsou však obecně ve svém obsahu často znehodnocovány (devalvovány), přičemž ztrácí svou původní moc, kdy slovo se v důsledku již netouží státi skutkem.
    Psanou formu slovesnosti považuji osobně za dar, jenž nám - lidem - byl původně seslán tzv. bohy jako prostředek, abychom mohli zaznamenávat události a podílet se na společném utváření posvátné skutečnosti. Dnes však v daných souvislostech na bohy nikdo moc nevěří, protože jsme si díky naší člověčí povaze a odehranému vývoji postupně spoustu původních (posvátných) realit transformovali dle svých představ a potřeb. A přitom se nějak pozapomnělo na původní význam výchozích reálií, kam také bezpochyby patří literární či písemné prostředky, jež si v tomto kontextu pak dovoluji označit za čarodějné.
    Čarodějství potom chápu jako prastarou disciplínu (obor činnosti zahrnující v sobě také jistou kázeň), jež vychází z výjimečných schopností obdařeného jedince. Člověk s aspiracemi na čarodějství je schopen nejprve jen spontánně vidět děje (minulé, současné a budoucí), jež vyzvídá ve zvláštním stavu transu (extatického vytržení z běžné reality) z rozličných čar např. v prachu cest či z popela ohniště. Ale ony zvláštní čáry (orientace) lze spatřovat v oblacích, na noční obloze, ve vodním prostředí, ve vlnách, v plamenech, ve tvarech či struktuře kamenů, jednoduše ve všem, co nějakým způsobem odráží realitu ve vědomí zasvěceného (osvíceného) jedince. Každý člověk je více či méně obdařen nějakými vlohami pro vnímání reality v jejich různých dimenzích. Také současný vědec (akademik) využívá při práci svých studiem osvojených odborných schopností, ale pouze v pragmaticky vymezené rovině.
    Zaučený a zasvěcený čaroděj pak může získat vyšší schopnost ovlivňovat a měnit dané čáry (orientace reality), přičemž zákonitě nese také jistou zodpovědnost za následky a způsobené změny.
    Psané slovo je ideálním prostředkem k záznamu našich myšlenek, představ a nakonec k pokročilému pojímání a utváření vnímané skutečnosti, což je většinou velmi subjektivní záležitost, ale to nikomu neupírá právo na odpovědné užití.
    A ještě zde připomenu jednu velice významnou a klíčovou souvislost. Čím více myslí se dokáže ztotožnit s nějakou myšlenkou, tím více a s větší silou (energií) pak tíhne k svému naplnění. Myšlenky mají totiž tu úžasnou schopnost vázat v strukturách a formátovat energii, která pak také často pramení ze spontánně vyvolaných a uvolněných emocí. Čehož nakonec v hojné míře využívají rozličná media a sdělovací prostředky pro šíření informací všeho druhu a speciálně pak při reklamních a propagačních kampaních.
    Na stránkách literárního čarodějství bych si přál vytvářet relativně nezávislý prostor pro sdílení představ a myšlenek všech těch jedinců, kteří v své duši objevili vrozenou touhu po hledání formou vlastního písemnictví, v duchu moudrosti, jež se sdílí, nikoli hádá.

jura minarcik, 2004