KONOPÍ /////// ÚVODpervitinheroinkokain, těkavé látkyLSDextázespeciality, 
 
  Konopě setá (cannabis sativa) 
účinky, dopady, rizika, prevence, popis techniky, foto 

  VZHLED  

  Jednoletá dvoudomá bylina pocházející pravděpodobně z Indie (Střední Asie).  Existují doklady o jejím pěstování před více než 5000 lety (Čína).  Všestranné využití - výroba velice kvalitních tkanin, provazů, papíru, jedlých i technických olejů, jídel a krmiv, barviv, dekorací, léčiv, relaxačních prostředků a mnohé jiné.   
  Užívání produktů konopí (marihuana, hašiš) s obsahem THC (tetrahydrocannabinol) jako posvátného média při rituálních náboženských obřadech. Marihuana (ganja, kif, tráva aj.) - sušené listy a květenství (palice) samičích rostlin konopí.   
  Hašiš (charas, čokoláda aj.) - zaschlá pryskyřice ze samičích rostlin konopí s vyšším obsahem THC.   
   

      pozdrav ze Šumperska                směs marihuany          dýmky  
    
          zvětšit                               zvětšit                        zvětšit  
     hašiš               list   
                                   na pozadí konopná semena*   
     zvětšit             zvětšit   
  
     konopná semena*                     marihuanová směs*                     hašiš (čokoláda)*   
   
                Jiné ukázky: hašiš (Afghanistán), hašiš (Turecko), hašišový olej
 
(*publikace J. Presla) Vítáme nové obrazové zdroje.

  ÚČINKY   
   
  ÚNIK Z BĚŽNÉ REALITY  
  Jedno odpoledne, kdy jsem bloumal městem bez konkrétního cíle a vychutnával atmosféru podzimního slunce, jsem náhodně potkal známého, který mně nabídl vzorek z letošní sklizně. Zmocnilo se mě ono zvláštní vzrušení a touha o překročení hranice. Zneklidňující rušné ulice nás vytlačily do ústraní kostelního parku, kde jsme společně ve skrytu před čumily vyčadili prvního jointa.   
  Pořádně do plic, zadržet dech a tlakovat jakoby odzadu do hlavy… Tep ve spáncích, sucho a škrábání v krku a očích. Teplo v obličeji a mrazení v zátylku. Ani ne po deseti minutách mi to najednou začalo být všechno absurdní. Podíval jsem se na kámoše a věděl jsem, co si o tom myslí. Oba jsme vyprskli smíchy. Myšlenka střídala myšlenku rychlostí blesku, takže člověk nedokázal udržet pozornost pro jednu věc. Celé to bylo stále k smíchu a přesto také jaksi svým neuchopitelným obsahem i vážné.   
  Ubalil jsem druhého jointa. Kámoš si zapálil startovačku a ze somradla vytáhl plechovku se slazeným kondenzovaným mlékem. Trávu jsem si teď užíval sám. Přestal jsem se pomalu orientovat v čase. Toč kolotoč toč, vystřelovalo mi zvláštní chvění z podbřišku do hrudi a přes ramena a paže ven do prostoru… Postavil jsem se na podlamující se nohy s nutkavou potřebou točit se kolem své osy s rozpaženýma rukama. Zhluboka jsem dýchal a kdybych se přestal točit, asi by to se mnou seklo.   
  Nevím, po jaké době, ale zvláštně jsem se svalil mezi okrasné keře na záda s výhledem na točící se širé nebe nade mnou… Byl jsem náhle vhozen do slastného víru, jenž mne unášel do výše představ, a obdařen zvláštními schopnostmi, kdy jsem se mohl pohybovat astrálem, vydal jsem se na svou zasvěcovací pouť. Mávnutím proutku jsem se ocitl v rozlehlé starobylé knihovně se spoustou regálů naplněných všemožnými knihami, svazky, spisky a jinými písemnostmi. Stačilo pouze s myšlenkou a přáním vztáhnout ruku, v níž se zjevila požadovaná kniha. Nezáleželo ani na tom, v jakém jazyce byla napsána, protože se celý její obsah v jediném okamžiku holograficky promítl do mého vědomí v pojmech a významech, jež byly plně přizpůsobeny mým pojmovým znalostem. Mělo to však celé jednu zdánlivou nevýhodu, můj mozek si nebyl schopen nic z toho dlouhodobě zapamatovat. Podle zvláštního skrytého řádu střídal jsem knihu za knihou, jež mne naplňovaly úctou, pokorou i jakousi bázní z okamžitého dosaženého vědomí. Všechno až do doby, kdy se začalo projevovat mé vlastní já.   
  Začal jsem pozvolna přemýšlet, jak bych si mohl uchovat alespoň nepatrný zlomek z prožitých vědomostí. Teď již za pomoci vlastního vědomí hledal jsem způsob, kterak si poskromnu zapamatovat aspoň jedinou geniální myšlenku. Prožíval jsem konflikt, která že je ta pravá. Začínal jsem si uvědomovat čas, jenž tlačí a dává najevo, že iniciace se chýlí ke konci.   
 Napadlo mne, že se musím veškerou svou vůlí koncentrovat na jedinou myšlenku… Jakoby výpadek proudu, octnul jsem se zpět mezi keři v kostelním parku v tvrdé realitě.   
 

  DOJEZD A DOPADY  
  
  Byl jsem vyhulený jako čuně. Přišlo mi to najednou celé líto. Kámoš byl pryč, setmělo se a byla mi zima. Když jsem se pokusil zvednout, cítil jsem, jak jsem zesláblý. Celý svět se točil, bolela mě hlava a bylo mi špatně od žaludku. Sotva jsem si to uvědomil, vyzvracel jsem se do křoví vedle sebe. V krku mě škrábal knedlík, v puse jsem měl sucho s nepříjemnou pachutí a zvratky až v nosu. 
  Pud sebezáchovy a zbytek důstojnosti mě přiměly, abych se po čtyřech dohrabal pár metrů na lavečku. Měl jsem štěstí, že sem moc lidí večer nechodí. Posadil jsem se a zhluboka dýchal. Bylo mi celkově mizerně. Na pátou jsem měl domluvenu důležitou schůzku, kam se ale s hodinovým zpožděním a v takovémto stavu nemůžu každopádně dostavit. Celý jsem od bláta a nedávno koupenou bundu mám na rukávě roztrženou. Nedokáži se soustředit a marně odháním vtíravé představy. Nejhorší je pocit, že jsem selhal ve svých předsevzetích a pohanil svůj vztah k posvátnu tabu.  
  Snažil jsem se to celé pak vydýchat a sliboval si, že to bylo naposledy, co jsem propadl. Aspoň k něčemu to bylo dobré.  
  
  Asi po třech dnech se semnou v jediném okamžiku celý svět zhoupl, zatočila se mi hlava a udělalo nevolno. Musel jsem se uklidit do ústraní, kde jsem měl aspoň prostor na přemýšlení. Bylo to zvláštní, ale na chvíli, jako bych se opět ocitl v astrální knihovně a dokonce se mi zdálo, že mám i přístup k informacím. Naplnilo mne náhlé vzrušení a já si vzpomněl na onu moudrost, kterou jsem si tehdy pokoušel zapamatovat. 
  Není ani tak důležité, co si pamatuji, ale co jsem si v důsledku určitých informačních konstruktů schopen prožít. Moudrost má individuální hodnotu přímoúměrnou prožitkovým schopnostem jedince. Ona konkrétní myšlenka volně interpretovaná vystihuje jakousi skrytou skutečnost, že příčinou každé otázky, která mne napadne, je odpověď jaksi závisle již v otázce obsažená.  
  Neumím to lépe jednodušeji popsat, ale intuitivní pochopení tohoto myšlenkového konstruktu mne už po léta naplňuje tvůrčím nadšením. Každá otázka je klíčem k poznání, a jen v pokoře stojím před tím, že mi bylo dáno, aby mne napadaly ty správné otázky.  
  
  Od popsané zkušenosti s marihuanou jsem už nikdy konopných produktů nezneužil. Naopak, dalo mi to zkušenost, že existují přirozené cesty poznání bez chemických katalizátorů.  
  
  Technická poznámka: Jestliže je THC schopen obsazovat naše neuroreceptory, je to známkou jedině toho, že se přirozeně v našem organizmu musejí vyskytovat vlastní neurotransmitéry. Nedávno byly skutečně v našem těle objeveny látky (anandaminy), jež by mohly být endogenní obdobou exogenního THC. Stejně jako umíme stimulovat v organismu přirozenou tvorbu endorfinů (endo-morfinu, např. vypěstovanou tolerancí na zvýšenou fyzickou zátěž), můžeme také definovat stavy, jež vedou k zvýšené tvorbě anandaminů. Bezpochyby se tak i děje, aniž jsme si to schopni v těchto souvislostech uvědomovat. 
  

  RIZIKA  
  
  ÚVAHA O RIZICÍCH SPOJENÝCH...  
  Při své profesi jsem často tázán, co si myslím o legalizaci tzv. měkkých drog a konkrétně pak marihuany. Jako argument často slýchám, že s kouřením marihuany se oproti legálním tabákovým a alkoholovým drogám pojí menší rizika poškození či vzniku závislosti. Cítím se v těchto okamžicích, jako bych byl zkoušen, na kterou stranu se postavím.  
  Abych se mohl profesionálně věnovat své práci terapeuta, musel jsem si stanovit určitá pravidla, např. být objektivní, co se týká pohledu na drogy kolem nás. Další velice užitečné pravidlo ve vztahu ke klientům, kteří se na mne obracejí se svými problémy v souvislostech s braním drog, zní jako jasná zpráva: „Brát drogy se nemá…“  
  Kdybych byl lékařem, přírodním léčitelem, šamanem či indiánským kouzelníkem, třeba bych v tomto směru proklamoval jasné zprávy, že drogy se užívají v souvislostech s určitými krizemi (nemocemi), posvátnými rituály a také za přísných podmínek odborné asistence daného specialisty. Zjednodušeně řečeno: „Drogy by měly zůstat pro laika (posvátným) tabu.“  
  Ať už na marihuanu nebo jiné produkty s obsahem THC pohlížím jakýmkoli způsobem, zůstává pro mne neměnným faktem, že THC je účinná psychotropní látka. Znamená to, že směřuje k naší psýché a k podvědomým mechanizmům. S každým experimentem s touto látkou neseme velké riziko, že otevřeme skryté oblasti našeho podvědomí či spustíme reakci, kterou nebudeme schopni kontrolovat a která v nás zanechá nějaké následky. Nikdy nemůžeme stoprocentně odhadnout naše reakce. Ve své praxi jsem se mohl několikrát setkat s bývalými dlouhodobými konzumenty marihuany, jež svým příkladem stoprocentně vyvracejí mýtus o nerizikovosti užívání marihuany. Ve dvou případech se jednalo o psychotické pacienty psychiatrické léčebny, v jednom případě šlo o mého kamaráda, kterého jsem mohl sledovat, jak se propadá a ztrácí v podivném světě vlastních představ. Dnes už není schopen spolehlivě rozlišovat konvenční realitu od zdánlivé reality demonstrující se v jeho rozbité osobnosti.  
  Asi je pravdou, že na marihuanu nevzniká fyzická závislost, jako je tomu např. u tabáku či alkoholu, ale je jisté, že zde existuje velké riziko vzniku psychické závislosti. A paradoxně navíc právě u těch jedinců, kteří se cítí být marihuanou nějak osloveni. Psychická závislost by se dala definovat jako nutkavá touha po psychických stavech již dříve účinkem drogy zažitých. Jedná se o psychické konstrukty, jež byly vytvořeny vědomě či podvědomě (spontánně) pod vlivem emočního vzrušení při užití drogy působící na naši psychiku (chemické programování).  
  Přestože jsou účinky drogy na jedince individuální, lze marihuanu označit jako kolektivní drogu. Při užití marihuany dochází často ke ztrátě identifikace (ztotožnění se) s vlastním já. Jedinec pak pociťuje potřebu identifikovat se spontánně se svým prostředím. Dalo by se zde hovořit také o vzniku tzv. sociální závislosti na prostředí (partě lidí) či určité filozofii předem vymezující společenský status jedince. Zůstává zde pak otázka, kdo tedy skutečně jsem a kam patřím. Setkávám se také s názorem, že marihuana může být tzv. přestupní drogou. Skutečně tomu tak je u jedinců, kteří mají určité dispozice k tomu, aby je droga oslovila způsobem, který je vede k dalšímu experimentování s drogami až k závislosti. Je ale téměř pravidlem, že tito jedinci začali už daleko dříve než s marihuanou experimentovat s alkoholem a cigaretami.  
  Naopak bych se ale v těchto souvislostech obával toho, že když společnost (v rodině, ve škole, mezi přáteli) označí experimentátora s marihuanou za toxikomana, může u něj pak snadno dojít ke ztotožnění se s rolí toxikomana a v důsledku toho ke snížení jeho tolerance (přirozených obav) vůči tzv. tvrdším drogám s větší mírou rizika vzniku závislosti.  
  
  K legalizaci…  
  Ideálním by vskutku bylo, kdybychom nemuseli rozlišovat drogy na legální a nelegální, kdyby se lidé nestávali na drogách závislými a také kdyby neexistoval černý obchod s drogami apod. Ale ono jedno souvisí s druhým a záleží na celkové vyspělosti dané kultury, nebo v současném světě na úrovni celé naší civilizace.  
  

  PREVENCE (jiné alternativy) 

  Vycházím-li z předpokladu, že droga (chemická látka) vpravena do mého organizmu ovlivňuje nějakým způsobem jeho reakce, můžu z toho vyvozovat, že se v mém organizmu přirozeně vyskytují receptory, na něž se je schopna tato látka vázat a ovlivňovat (katalyzovat) mimo jiné moje vnímání a prožívání. Vycházím rovněž ze svých osobních zkušeností s drogami, a i zde opět připomínám, že dnes už žádné tzv. nelegální drogy neberu. 
  Svých dřívějších zkušeností ale využívám k porovnání současných stavů vnímání a prožívání svého těla a psýché pod vlivem rozličných technik bez požití drog. Těmito technikami mám na mysli např. autogenní trénink, práci s tělem (jógová cvičení), soustředění, meditaci aj.  
  
  Vycházím-li z předpokladu, že se v mém organizmu přirozeně vyskytují receptory, na něž se je schopna droga vázat, předpokládám, že se v organizmu vyskytují také mechanizmy tvorby vnitřních látek (např. nervových přenašečů), jež mohou plnit stejnou funkci, jako je tomu v případě reakcí na zvnějšku dodané drogy. Nad touto otázkou jsem v rozmanitých podobách přemýšlel snad stokrát, a stejně tolikrát jsem si i kladl jinou otázku, jestli je možné ovlivnit a naučit organizmus vytvářet takové látky. Tomuto experimentování se dnes věnuji už téměř deset let. Za tuto dobu jsem objevil nespočet materiálů zabývajících se tímtéž ale s rozdílem, že popisované není automaticky dáváno do vztahu s drogami.  
  
  Podobně jako jsme každý individuálně uzpůsobený jedinec, tak jsou i vnímány a prožívány naše zkušenosti. Teoreticky to znamená, že droga na nikoho nepůsobí stejně. Rovněž to znamená, že ne každý by měl být univerzálně osloven nějakou drogou. Zmiňuji se o tom proto, že mnou popisované techniky jsou čistě osobní záležitostí, nikoliv univerzální, mohou ale přesto sloužit jako ilustrativní a inspirační materiály v duchu práva na svobodu myšlení, projevu a individuálního vývoje.  
  


  Popis techniky  

  Jistě každý zažil atmosféru, kdy byly vykládány vtipy... Stačí jeden dobrý kameňák, aby spustil sérii jiných vtipů, a když se podaří vytvořit tu správnou náladu, pak se člověk směje pomale všemu.  
  Jednou mne v takové situaci napadlo přestat se smát a zapomenout na pojmový konstrukt vtipu. Snažil jsem se zůstat vážným, ale nějak to v tu chvíli nešlo. Uvědomil jsem si, jak mi to šimrá bránici, stahuje koutky a kolem očí. Jako bych byl nabitý nějakou energií. Čím více jsem se smíchu bránil, o to víc se mi potom chtělo smát. Spontánně jsem hledal důvod k svému smíchu a jevil jsem potřebu sdělit to také ostatním. Bylo to nakažlivé, stačilo se na mne podívat, aby to k smíchu nutilo.  
  
  Později jsem se o samotě vrátil ke svému zážitku. Přemýšlel jsem o vtipu jako o psychickém konstruktu s pointou jako momentem překvapení, kdy zdánlivé nesouvislosti vyúsťují absurdně v logickém pojetí. Mohli bychom být překvapeni sami sebou, schopností našeho mozku či psýché. Často si v situacích, kdy se směji, uvědomuji jakousi svoji převahu nad věcí. Jsem fascinován touto svou schopností, jsem tím uspokojován a toužím tento stav opakovat a rozvíjet. Když jsem tak o tom přemýšlel, pomalu se mne zmocňoval tichý pocit bujarosti. Uvedl jsem se do relaxace a zároveň se snažil uchovat si ten pocit. V uvolnění a klidu jsem potom zažíval, jako by ze mne ten smích vyzařoval ve formě vnitřní energie.  Nejintenzívněji jsem to cítil jako světlo ve svých očích.  
  Teprve později se mi i za normálního stavu povedlo překonat bujaré projevy smíchu a zažíval jsem si tiché pocity tvůrčí radosti. Obrazně pak jako dítě mohl jsem si pohrávat s jednotlivými představami a myšlenkami bez závislosti na konvencích. Potenciál radosti se nacházel ve mně, aniž bych příliš vyhledával vnější podněty. Okolní svět se v takovém stavu jeví jako zářící stejným světlem jako v mých očích.