PERVITIN /////// konopíÚVODheroinkokain, těkavé látkyLSDextázespeciality, 
 
  Pervitin (metamfetamin - amfetaminový derivát) 
účinky, rizika, prevence, popis techniky, foto 

  VZHLED  
 
  Pervitin je u nás nejznámější podomácku vyráběnou drogou, jehož výroba není skutečně až tak složitá. Jako výchozí látka (prekurzor) pro výrobu slouží jiná stimulační látka efedrin, který je obsažen v některých lécích. Pervitin není, jak by se dalo domnívat, český vynález, ale byl poprvé syntetizován v Japonsku (1888). Za 2. světové války jej používali např. japonští letci kamikadze a němečtí parašutisté.    
 Pervitin (perník, péčko, piko, čeko) je bílý krystalický prášek, s kterým se však častěji lze setkat v znečištěné podobě, kdy je zbarvený do žluta až hnědé barvy. Může to být způsobeno příměsemi nečistot (např. jodu) při špatném zpracování, nebo se nejedná o finální výsledek, ale pouze o jakýsi meziprodukt.    
  Pervitin patří mezi psychostimulační látky. Českou tradicí je jeho injekční užívání, v posledních letech se ale také stává módní jeho šňupání.    
  
    
     
              čistý pervitin                                             znečištěné produkty

  ÚČINKY   
  
  Když to bylo poprvé   
  Je to poněkud paradoxní, ale příležitost vyzkoušet poprvé pervitin se mně naskytla v psychiatrické léčebně (zhruba před třinácti lety), když jsem byl hospitalizován z důvodného podezření na zneužívání drog. Tehdy nebylo ani nijak složité - propašovat drogy na uzavřené oddělení.   
  Jako toxikomané jsme tvořili zvláštní svéráznou skupinku odlišující se od chronických pacientů, mezi které jsme se oprávněně nepočítali. Většinu času bez náznaku jakékoli terapie jsme trávili v kuřárně nad sklenicemi se silným čajem.   
  Odpoledne měl D. K. pod zamřížovaným oknem v přízemí tajnou návštěvu, od které dostal zásilku pervitinu i s nádobíčkem. A protože jsem s D. K. kul plány na jeho útěk, nabídl mi jako svému kámošovi dávku. Opět se mne zmocnilo ono staré vzrušení z experimentu s drogou. Nevěděl jsem sice pořádně do čeho jdu, ani jsem tehdy snad ještě nebyl závislý na žádné droze, ale to zvláštní nutkání, a o to víc v izolaci oddělení, vykonalo své.   
  Opiát jsem si do žíly už vpíchnout uměl, takže s perníkem by to neměl být žádný problém. Jenom jsem měl potřebu, být při tom sám. Schoval jsem si drogu na večer, kdy se oddělení zklidní a bude vhodná služba. Zbytek odpoledne a večer jsem strávil ve vytržení, jako bych tušil blížící se okamžiky.   
  Pozdě v noci, kdy pacienti i noční službu konající personál už spali, jsem se odplížil na záchody, kde u kabinek chyběly dveře. Připravil jsem si roztok pervitinu, natáhl jej do stříkačky a s narůstající vzrušením jsem si zalezl do nejvzdálenější kabinky. Rukáv od pyžama jsem použil jako škrtidlo, a pak to bylo jen dílo okamžiku, kdy jsem si drogu vtlačil do žíly.   
  Následovala bomba. Celým mým tělem prošlehlo vzrušení, které se ve vlnách pumpovalo do hlavy. V zádech a ve vlasech mrazení, zpočátku celková slabost, návaly horka, pachuť v puse a třesoucí se ruce. V podřepu jsem se opřel zády o stěnu a spontánně jsem se snažil soustředit myšlenky na to, co se děje. V krátké chvíli mi bylo skvěle a zapomněl jsem, v jaké situaci se to zrovna nacházím. Mohl bych se teď klidně zvednout a odejít, kamkoliv. Hlavou mi probleskovaly jasné myšlenky. Uvědomoval jsem si najednou oddělení, strukturu jeho podlaží, architektoniku budovy a celého areálu. Dostal jsem chuť´na cigaretu, a tak dobrou startovačku jsem v životě nekouřil. Produkt původem od amerických indiánů, pro které bylo kouření posvátnou meditací. Maximálně jsem vychutnával jednotlivé šluky božské to rostliny. Soustředil jsem se na krásu žhnoucího oharku. Pomalu jsem vypouštěl kouř a byl jsem překvapen, kolik intelektuálnosti se může skrývat v činnosti, kterou si obyčejný kuřák časem úplně zautomatizuje. Zapálil jsem si další cigaretu a najednou v návalu spousty nápadů jsem si přál zapisovat své myšlenky. Nepamatuji se, kdy jsem takto naprosto jasně uvažoval. Kde se však berou ony myšlenky? A zase mne napadá jasná odpověď. Jedná se o účelovější využití nervových struktur mozku. Jsem tím fascinován a škoda, že sebou nemám sešit a tužku. Zapaluji si další cigaretu a jsem u vytržení z krabičky zápalek. Dokonalý tvar, účelnost a barevná etiketa… Napadá mne, kolik lidí si ji už prohlíželo. Stovky, tisíce…, anebo se také jedná o automatizmus. Lidi, jak to žijeme!   
  Přestože bylo už k ránu, nechtělo se mi vůbec spát. Na chvíli jsem si lehl do postele, ale nevydržel jsem to. Musel jsem něco dělat. Vzpomněl jsem si, že se na kuřárně povaloval časopis. Odešel jsem na chodbu a měl jsem štěstí, kuřácká místnost nebyla zamčená. Tiše jsem za sebou zavřel a rozsvítil světlo. Vzal jsem si 100+1 a celý časopis jsem přečetl.   
  Napadlo mne, jestli se nechovám jako automat na zpracovávání informací. Dokázal jsem se soustředit na sebevětší maličkost, ale jaksi ze mne postupně vyprchávala ona původní pohoda.   
  Oddělení se konečně probouzí a taky začínám být poněkud podrážděný. Dorazili první ranní kuřáci. Sedím v rohu místnosti a sleduji, s jakým zaujetím si člověk přede mnou balí cigaretu. Vždycky po mně po očku mrkne, jako by měl strach, že po něm budu chtít tabák. Jak mu to mám ale vysvětlit, aby zůstal v pohodě?   
  Ve dveřích se objevil D. K. Když mě uviděl, hned věděl své. Začal se smát, a dobrý, ne? Spustil tu svoji o plánovaném útěku. Do podrobností věděl, za kým venku musí zajít, kde a jak sežene prachy, jak se bude načas schovávat u rodičů na chalupě… Začalo mě to pořádně nudídit a znervózňovat…  
 

  RIZIKA  
  
  Pervitin je amfetaminový derivát a jeho účinky jsou obdobné jako u amfetaminů, které se vyskytují v podobě prášku, tablet nebo kapslí. Tyto se polykají, šňupají nebo píchají injekčně. Samotný pervitin lze považovat za psychostimulační látku, kdy se při jeho opakovaném užívání zvyšuje riziko vzniku vážných psychických poruch (příznaky schizofrenie, paranoia, toxická psychóza) a riziko vzniku dominantní psychické závislosti. Při nezvládnutém dávkování může nastat i smrt důsledkem selhání srdce, jater a otoku plic. Rovněž i při prvním užití existuje riziko tzv. rozpoutání psychické poruchy, kdy nelze předem vyloučit skryté predispozice, jež v sobě může jedinec nést a které by se jinak v jeho životě nemusely nikdy sami projevit.   
  Pervitin celkově potlačuje únavu, snižuje chuť k jídlu, relativně zintenzivňuje myšlenkové pochody a soustředění, kdy si však jedinec paradoxně není schopen objektivně uvědomovat, co se s ním děje. Stává se zaujatým (patický) vzniklou situací pod účinkem drogy a pod vlivem silného emočního efektu (euforie) fixuje či spontánně programuje složité myšlenkové konstrukty, v důsledku toho pak i své chování. Časem dochází postupně k tomu, že svým představám začíná věřit a stává se pro něj obtížnějším rozlišovat mezi skutečnou a zdánlivě prožívanou realitou. Nastupují pochybnosti a nedůvěřivost k okolí, což se dále stupňuje. Člověk se potom snaží předejít nepříjemným stavům opakovaným užitím drogy. Prohlubují se u něj paranoidní představy vyznačující se vztahovačností a podezřívavostí při poměrném zachování intelektových schopností. Závislý pervitinista je pro nějakou dobu schopen naučit se zvládat popsané situace, dokud se u něj nezačnou projevovat příznaky tzv. toxické psychózy, kdy už přestává být schopen rozlišovat skutečnost. Může být např. přesvědčený, že je něčím nebo někým pronásledován, zažívá si subjektivně skutečné pocity strachu z ohrožení, kdy může zpanikařit a např. někoho napadnout, vyskočit z okna apod.   
   
  Popsaný obraz je samozřejmě ve velice kondenzované podobě. Vznik závislosti na pervitinu je procesuální záležitost a může se vyvíjet i po dobu několika let. Jeden z problémů zniku závislosti u jedince je skutečnost, že si téměř zákonitě myslí, jakoby byl neustále o krok pozadu, že se nejedná o jeho problém, že má vše pod kontrolou, že může kdykoli přestat… Další problém je, že si takový jedinec ve většině případů není schopen pomoci sám. Drogová závislost je závažnou nemocí, která si jako taková vyžaduje odbornou péči.   
  S drogovou závislostí se pojí také fenomén sociální devastace a propadu na tzv. sociální dno. S drogami se váže specifický životní styl, kdy se nakonec člověk ocitá bez sociálního zázemí, bez práce a prostředků. Za drogy se platí nemalé peníze, které je závislý jedinec nucen shánět za jakoukoliv cenu.   
  

  PREVENCE (jiné alternativy) 

  Každodenní život jedince se skládá z jednotlivých maličkostí, které vytváří obraz o jeho životním stylu a návycích. Den za dnem ubíhá povětšinou v osvědčených stereotypech, které si časem přestáváme uvědomovat. Občas nás z vyjetých kolejí vytrhne nějaká událost, která má kvalitu intenzity daného prožitku, přičemž v důsledku může dojít k přehodnocení některých navyklých stereotypů. Celé se to většinou odehrává ve dvou základních rovinách; děje se tak vědomě, nebo nevědomě. Pasívně se přizpůsobujeme svému prostředí a našim vnitřním rozmarům spontánních reakcí, nebo si aktivně s vlastní dávkou tvořivosti přizpůsobujeme vnější i vnitřní podmínky pro vědomé pojímání způsobu života. Do určitého věku platí téměř zákonitě, že mladý člověk vyhledává spontánně nové prožitky a zkušenosti, přičemž se aktivně usiluje měnit vnější podmínky. Rovněž je téměř zákonité, že čím je jedinec starší, stává se pasívně přizpůsobivějším (subjektivní odhad cca 90% dospělé populace).   
  V kterémkoli věku se však mohu rozhodnout, kterýkoliv den, hodinu i minutu. V kterémkoliv okamžiku svého života mohu učinit vědomé rozhodnutí, jež může významně ovlivnit moji další existenci. Je ale nutno vést v patrnosti, že zásadně neplatí, že ten či onen způsob života je ideální, lepší nebo horší. Můžu si samozřejmě vytvořit dobré návyky a s důvěrou se spoléhat na vhodné podmínky a prožívat si kvalitní život, ale stejně tak mohu v skrytu své duše nacházet onu touhu po experimentu a kreativní aktivitě. Mohu ve zvláštních chvílích pociťovat jakési vnitřní chvění, jež mi signalizuje, že je cosi ve vzduch či za dveřmi, které stačí pouze otevřít, jen správně vědět, jak vzít za kliku.   
  Jestliže jsme v sobě našli onu touhu po objevování, nabízím příklad jedné z nespočet možností, jak vědomě překročit onu pomyslnou hranici aktivního rozvoje osobnosti.
  


  Popis techniky  

  RITUÁL A MEDITACE     
  Rituál je jinými slovy soubor chronologicky uspořádaných elementárních činností, které vykonáváme v neměnné podobě za účelem opakovaného dosažení předem daného (očekávaného) výsledku.  
  Každodenním rituálem (zvykem) se nám stává např. ranní vstávání a hygiena, které provádíme většinou automaticky a ne plně uvědoměle. Jiným, méně všedním rituálem, je např. svatební obřad.   
  Meditace je určitý způsob koncentrace, čili soustředění na jednotlivé myšlenky, za účelem hlubšího vhledu (rozjímání) a intuitivního pochopení (pojímání) širších souvislostí. Obyčejnou* meditaci např. provádíme, když čteme nějakou knihu, která nás zaujímá svým obsahem.   
  Vytvářejme si vědomě své vlastní každodenní rituály, nacházejme si chvíle pro meditaci nad jednoduchými činnostmi, které potom provázejme vědomou myšlenkou. Je to velice snadné, ale nezapomínejme, že jde zase jen o to, vytvořit si dobrý zvyk, jenž nám ale navíc nabízí prostor pro vlastní kreativitu.   
   
       *obyčej se také rovná významově zvyku