účinky,
rizika, prevence, popis
techniky, foto,
VZHLED
Pervitin je u nás nejznámější podomácku vyráběnou drogou, jehož výroba
není skutečně až tak složitá. Jako
výchozí látka (prekurzor) pro výrobu slouží jiná stimulační
látka efedrin, který je obsažen v některých lécích. Pervitin není, jak
by se dalo domnívat, český vynález, ale byl poprvé syntetizován
v Japonsku (1888). Za 2. světové války jej
používali např. japonští letci kamikadze
a němečtí parašutisté.
Pervitin
(perník, péčko, piko, čeko) je bílý krystalický prášek, s kterým se však
častěji lze setkat v znečištěné podobě, kdy
je zbarvený do žluta až hnědé barvy. Může
to být způsobeno příměsemi nečistot (např. jodu) při špatném zpracování,
nebo se nejedná o finální výsledek, ale pouze
o jakýsi meziprodukt.
Pervitin
patří mezi psychostimulační látky. Českou tradicí je jeho injekční užívání,
v posledních letech se ale také stává módní
jeho šňupání.
  
čistý pervitin
znečištěné produkty |
ÚČINKY
Když to bylo poprvé
Je to poněkud paradoxní, ale příležitost vyzkoušet poprvé pervitin se mně
naskytla v psychiatrické léčebně (zhruba před třinácti lety), když jsem
byl hospitalizován z důvodného podezření na zneužívání drog. Tehdy nebylo
ani nijak složité - propašovat drogy na uzavřené oddělení.
Jako toxikomané jsme tvořili zvláštní svéráznou skupinku odlišující se
od chronických pacientů, mezi které jsme se oprávněně nepočítali. Většinu
času bez náznaku jakékoli terapie jsme trávili v kuřárně nad sklenicemi
se silným čajem.
Odpoledne měl D. K. pod zamřížovaným oknem v přízemí tajnou návštěvu, od
které dostal zásilku pervitinu i s nádobíčkem. A protože jsem s D. K. kul
plány na jeho útěk, nabídl mi jako svému kámošovi dávku. Opět se mne zmocnilo
ono staré vzrušení z experimentu s drogou. Nevěděl jsem sice pořádně do
čeho jdu, ani jsem tehdy snad ještě nebyl závislý na žádné droze, ale to
zvláštní nutkání, a o to víc v izolaci oddělení, vykonalo své.
Opiát jsem si do žíly už vpíchnout uměl, takže s perníkem by to neměl být
žádný problém. Jenom jsem měl potřebu, být při tom sám. Schoval jsem si
drogu na večer, kdy se oddělení zklidní a bude vhodná služba. Zbytek odpoledne
a večer jsem strávil ve vytržení, jako bych tušil blížící se okamžiky.
Pozdě v noci, kdy pacienti i noční službu konající personál už spali, jsem
se odplížil na záchody, kde u kabinek chyběly dveře. Připravil jsem si
roztok pervitinu, natáhl jej do stříkačky a s narůstající vzrušením jsem
si zalezl do nejvzdálenější kabinky. Rukáv od pyžama jsem použil jako škrtidlo,
a pak to bylo jen dílo okamžiku, kdy jsem si drogu vtlačil do žíly.
Následovala bomba. Celým mým tělem prošlehlo vzrušení, které se ve vlnách
pumpovalo do hlavy. V zádech a ve vlasech mrazení, zpočátku celková slabost,
návaly horka, pachuť v puse a třesoucí se ruce. V podřepu jsem se opřel
zády o stěnu a spontánně jsem se snažil soustředit myšlenky na to, co se
děje. V krátké chvíli mi bylo skvěle a zapomněl jsem, v jaké situaci se
to zrovna nacházím. Mohl bych se teď klidně zvednout a odejít, kamkoliv.
Hlavou mi probleskovaly jasné myšlenky. Uvědomoval jsem si najednou oddělení,
strukturu jeho podlaží, architektoniku budovy a celého areálu. Dostal jsem
chuť´na cigaretu, a tak dobrou startovačku jsem v životě nekouřil. Produkt
původem od amerických indiánů, pro které bylo kouření posvátnou meditací.
Maximálně jsem vychutnával jednotlivé šluky božské to rostliny. Soustředil
jsem se na krásu žhnoucího oharku. Pomalu jsem vypouštěl kouř a byl jsem
překvapen, kolik intelektuálnosti se může skrývat v činnosti, kterou si
obyčejný kuřák časem úplně zautomatizuje. Zapálil jsem si další cigaretu
a najednou v návalu spousty nápadů jsem si přál zapisovat své myšlenky.
Nepamatuji se, kdy jsem takto naprosto jasně uvažoval. Kde se však berou
ony myšlenky? A zase mne napadá jasná odpověď. Jedná se o účelovější využití
nervových struktur mozku. Jsem tím fascinován a škoda, že sebou nemám sešit
a tužku. Zapaluji si další cigaretu a jsem u vytržení z krabičky zápalek.
Dokonalý tvar, účelnost a barevná etiketa… Napadá mne, kolik lidí si ji
už prohlíželo. Stovky, tisíce…, anebo se také jedná o automatizmus. Lidi,
jak to žijeme!
Přestože bylo už k ránu, nechtělo se mi vůbec spát. Na chvíli jsem si lehl
do postele, ale nevydržel jsem to. Musel jsem něco dělat. Vzpomněl jsem
si, že se na kuřárně povaloval časopis. Odešel jsem na chodbu a měl jsem
štěstí, kuřácká místnost nebyla zamčená. Tiše jsem za sebou zavřel a rozsvítil
světlo. Vzal jsem si 100+1 a celý časopis jsem přečetl.
Napadlo mne, jestli se nechovám jako automat na zpracovávání informací.
Dokázal jsem se soustředit na sebevětší maličkost, ale jaksi ze mne postupně
vyprchávala ona původní pohoda.
Oddělení se konečně probouzí a taky začínám být poněkud podrážděný. Dorazili
první ranní kuřáci. Sedím v rohu místnosti a sleduji, s jakým zaujetím
si člověk přede mnou balí cigaretu. Vždycky po mně po očku mrkne, jako
by měl strach, že po něm budu chtít tabák. Jak mu to mám ale vysvětlit,
aby zůstal v pohodě?
Ve dveřích se objevil D. K. Když mě uviděl, hned věděl své. Začal se smát,
a dobrý, ne? Spustil tu svoji o plánovaném útěku. Do podrobností věděl,
za kým venku musí zajít, kde a jak sežene prachy, jak se bude načas schovávat
u rodičů na chalupě… Začalo mě to pořádně nudídit a znervózňovat…
RIZIKA
Pervitin je amfetaminový derivát a jeho účinky jsou obdobné jako u amfetaminů,
které se vyskytují v podobě prášku, tablet nebo kapslí. Tyto se polykají,
šňupají nebo píchají injekčně. Samotný pervitin lze považovat za psychostimulační
látku, kdy se při jeho opakovaném užívání zvyšuje riziko vzniku vážných
psychických poruch (příznaky schizofrenie, paranoia, toxická psychóza)
a riziko vzniku dominantní psychické závislosti. Při nezvládnutém dávkování
může nastat i smrt důsledkem selhání srdce, jater a otoku plic. Rovněž
i při prvním užití existuje riziko tzv. rozpoutání psychické poruchy, kdy
nelze předem vyloučit skryté predispozice, jež v sobě může jedinec nést
a které by se jinak v jeho životě nemusely nikdy sami projevit.
Pervitin celkově potlačuje únavu, snižuje chuť k jídlu, relativně zintenzivňuje
myšlenkové pochody a soustředění, kdy si však jedinec paradoxně není schopen
objektivně uvědomovat, co se s ním děje. Stává se zaujatým (patický) vzniklou
situací pod účinkem drogy a pod vlivem silného emočního efektu (euforie)
fixuje či spontánně programuje složité myšlenkové konstrukty, v důsledku
toho pak i své chování. Časem dochází postupně k tomu, že svým představám
začíná věřit a stává se pro něj obtížnějším rozlišovat mezi skutečnou a
zdánlivě prožívanou realitou. Nastupují pochybnosti a nedůvěřivost k okolí,
což se dále stupňuje. Člověk se potom snaží předejít nepříjemným stavům
opakovaným užitím drogy. Prohlubují se u něj paranoidní představy vyznačující
se vztahovačností a podezřívavostí při poměrném zachování intelektových
schopností. Závislý pervitinista je pro nějakou dobu schopen naučit se
zvládat popsané situace, dokud se u něj nezačnou projevovat příznaky tzv.
toxické psychózy, kdy už přestává být schopen rozlišovat skutečnost. Může
být např. přesvědčený, že je něčím nebo někým pronásledován, zažívá si
subjektivně skutečné pocity strachu z ohrožení, kdy může zpanikařit a např.
někoho napadnout, vyskočit z okna apod.
Popsaný obraz je samozřejmě ve velice kondenzované podobě. Vznik závislosti
na pervitinu je procesuální záležitost a může se vyvíjet i po dobu několika
let. Jeden z problémů zniku závislosti u jedince je skutečnost, že si téměř
zákonitě myslí, jakoby byl neustále o krok pozadu, že se nejedná o jeho
problém, že má vše pod kontrolou, že může kdykoli přestat… Další problém
je, že si takový jedinec ve většině případů není schopen pomoci sám. Drogová
závislost je závažnou nemocí, která si jako taková vyžaduje odbornou péči.
S drogovou závislostí se pojí také fenomén sociální devastace a propadu
na tzv. sociální dno. S drogami se váže specifický životní styl, kdy se
nakonec člověk ocitá bez sociálního zázemí, bez práce a prostředků. Za
drogy se platí nemalé peníze, které je závislý jedinec nucen shánět za
jakoukoliv cenu.
PREVENCE (jiné alternativy)
Každodenní život jedince se skládá z jednotlivých maličkostí, které
vytváří obraz o jeho životním stylu a návycích. Den za dnem ubíhá povětšinou
v osvědčených stereotypech, které si časem přestáváme uvědomovat. Občas
nás z vyjetých kolejí vytrhne nějaká událost, která má kvalitu intenzity
daného prožitku, přičemž v důsledku může dojít k přehodnocení některých
navyklých stereotypů. Celé se to většinou odehrává ve dvou základních rovinách;
děje se tak vědomě, nebo nevědomě. Pasívně se přizpůsobujeme svému prostředí
a našim vnitřním rozmarům spontánních reakcí, nebo si aktivně s vlastní
dávkou tvořivosti přizpůsobujeme vnější i vnitřní podmínky pro vědomé pojímání
způsobu života. Do určitého věku platí téměř zákonitě, že mladý člověk
vyhledává spontánně nové prožitky a zkušenosti, přičemž se aktivně usiluje
měnit vnější podmínky. Rovněž je téměř zákonité, že čím je jedinec starší,
stává se pasívně přizpůsobivějším (subjektivní odhad cca 90% dospělé populace).
V kterémkoli věku se však mohu rozhodnout, kterýkoliv den, hodinu i minutu.
V kterémkoliv okamžiku svého života mohu učinit vědomé rozhodnutí, jež
může významně ovlivnit moji další existenci. Je ale nutno vést v patrnosti,
že zásadně neplatí, že ten či onen způsob života je ideální, lepší nebo
horší. Můžu si samozřejmě vytvořit dobré návyky a s důvěrou se spoléhat
na vhodné podmínky a prožívat si kvalitní život, ale stejně tak mohu v
skrytu své duše nacházet onu touhu po experimentu a kreativní aktivitě.
Mohu ve zvláštních chvílích pociťovat jakési vnitřní chvění, jež mi signalizuje,
že je cosi ve vzduch či za dveřmi, které stačí pouze otevřít, jen správně
vědět, jak vzít za kliku.
Jestliže jsme v sobě našli onu touhu po objevování, nabízím příklad jedné
z nespočet možností, jak vědomě překročit onu pomyslnou hranici aktivního
rozvoje osobnosti.
Popis techniky
RITUÁL A MEDITACE
Rituál je jinými slovy soubor chronologicky uspořádaných elementárních
činností, které vykonáváme v neměnné podobě za účelem opakovaného dosažení
předem daného (očekávaného) výsledku.
Každodenním rituálem (zvykem) se nám stává např. ranní vstávání a hygiena,
které provádíme většinou automaticky a ne plně uvědoměle. Jiným, méně všedním
rituálem, je např. svatební obřad.
Meditace je určitý způsob koncentrace, čili soustředění na jednotlivé myšlenky,
za účelem hlubšího vhledu (rozjímání) a intuitivního pochopení (pojímání)
širších souvislostí. Obyčejnou* meditaci např. provádíme, když čteme nějakou
knihu, která nás zaujímá svým obsahem.
Vytvářejme si vědomě své vlastní každodenní rituály, nacházejme si chvíle
pro meditaci nad jednoduchými činnostmi, které potom provázejme vědomou
myšlenkou. Je to velice snadné, ale nezapomínejme, že jde zase jen o to,
vytvořit si dobrý zvyk, jenž nám ale navíc nabízí prostor pro vlastní kreativitu.
*obyčej se také rovná významově zvyku
|