autoportrét
Jura Minarčík  
narozen 7. února 1966  
 
exuser  
autor knihy: Čtvrtý rozměr závislosti, nakl. Maťa, Praha 1997  
psychoterapeut (SUR)  
 
e-mail: jminarcik@abraka.cz  
  
tel.: 724 066 489  


Motto:  
“Terapeut je ten, kdo provádí léčení. Tedy léčitel, napadlo mne. Psychoterapie je léčba duše psychologickými (duševědnými) prostředky.  
Duše je princip a individuální podstata, která se projevuje v životě člověka jako vitální síla vyjadřující se ve vztahu ke světu.  
Psychoterapie je umění, při němž se využívá speciálních zkušeností terapeuta, který s pomocí rozličných terapeutických metod zprostředkovává klientovi rozšířený náhled na život v souvislostech s jeho projevy. Terapeut je potom člověk – jakýsi průvodce, který je obdařen schopnostmi a zkušenostmi pomáhat lidem v ne-moci a nouzi…” 

DOTAZ: 
 
Vážený Juro,  
četla jsem vaši knihu Čtvrtý rozměr závislosti a našla jsem si v ní odpovědi na otázky, na které mně nikdo jiný nedokázal zatím odpovědět. Týkalo se to hlavně zážitků na drogách a jejich reálné hodnoty. Sama jsem zkoušela kouřit marihuanu a musela jsem s tím samozřejmě přestat, protože jsem dostala strach. Nedokázala jsem rozlišovat, co je moje vysněná realita a co je skutečnost. Mohla jsem si třeba představovat, že lítám. Samozřejmě ne fyzicky, ale astrálně. Vystoupila jsem ze svého těla a lítala jsem nad městem. Snažila jsem si to potom ověřit a doopravdy se mně potvrdilo, že jsem byla u některých věcí, které jsem normálně nemohla vědět. Normálním lidem by se to samozřejmě nemělo stávat, ale už jsem četla, a také ve vaší knize, že se takové věci dějí.  
Ráda bych věděla, co si o tom myslíte vy a jak se po letech díváte na svoje zážitky na drogách.  
Děkuji za odpověď 
  
Dana Kochlíčková 
  

ODPOVĚĎ: 
 
Milá Dano, velice děkuji za vaši otázku. Upřímně řečeno, jsem trochu na rozpacích, jak mám zareagovat. Hodně jsem přemýšlel o hodnotě vlastních prožitků na drogách. Hledal jsem v odborné literatuře a velice opatrně jsem se na to i vyptával u svých kolegů, kteří s drogami žádné osobní zkušenosti nemají. Obecně vzato, dozvěděl jsem se, že se jedná o hraniční záležitosti, kdy věda zatím nedokázala spolehlivě popsat, na jakém principu a jak se utvářejí naše představy, ani jakým způsobem se uchovávají např. naše vzpomínky. Odborné teorie autorů zvučných jmen se rozcházejí ve svých interpretacích a představu, že by se mohlo jednat např. o nějaké astrální cestování, odsunují v lepším případě do oblasti vědecké fikce. Nakonec mi tedy nezbylo nic jiného, než své prožitky uchovávat na ryze soukromé rovině a příliš nevysvětlovat, odkud že pocházejí moje tvůrčí inspirace. Kniha Čtvrtý rozměr závislosti se pro mne stala jakousi satisfakcí, kdy jsem mohl určitou formou, jako toxikoman, popsat své prožitky, ať už si o tom myslí kdokoliv cokoliv.  
Přesto ale, chci-li být upřímný, mi někteří autoři skutečně pomohli orientovat se ve svých zkušenostech, např. Carl Gustav Jung, Stanislav Grof, Timothy Leary, Milan Nakonečný aj.  
Pochopil jsem, že život je o určitých kvalitách a jejich hledání. Nemyslím si, že jsem dosáhl svého vývojového vrcholu a nemyslím si to ani o společnostech nebo lidstvu. Věřím například, že veškeré technické vymoženosti, kterými se v současnosti obklopujeme, obráží v idealizované podobě naše od věků skryté touhy a schopnosti. Telekomunikační a rádiová zařízení mohou poukazovat na implicitní (nikoli zjevnou) schopnost telepatie – paranormálního přenosu pocitů a představ z jedné osoby na druhou. Podobně jako radarová technika zastupuje tzv. kryptestezii, což je forma mimosmyslového vnímání a odhalování skrytých věcí. Speciální detekční přístroje nám zase umožňují odečítat z různých předmětů informace, které souvisejí s jejich minulými událostmi. V parapsychologii se potom jedná o schopnost retroskopie (psychometrie). Další z mnohých příkladů je předvídání budoucích událostí, tzv. proskopie, která koreluje s prognostikou, jež jako vědní disciplína vychází z logických extrapolací některých fakt v souvislostech s předchozími zkušenostmi, které nám umožňují předvídat určitý vývoj, např. seizmografické činnosti, předpovědí počasí, nemocí apod. Dle mého mínění se rovněž v případech mikroskopických a teleskopických zařízení, kterými pohlížíme do struktury hmoty či ke hvězdám, obráží naše schopnost vizí dějů minulých a předvídání událostí budoucích…  
Každá otázka si zasluhuje odpověď. Ještě jednou děkuji za otázku a přeji mnoho úspěchu a naplnění ve vašem hledání.   
  

DOTAZ: 
  
Vážení,  
měla bych dotaz. Můj přítel (20 let) užíval 2 roky heroin a nyní 5 měsíců abstinuje. Přestěhoval se i s matkou z Prahy do jiného města (otec je mimo hru již 10 let, matka závislá na lécích na deprese). Přítel pracuje v pizzerii a má "drogově čistou" skupinu přátel a vše nasvědčuje, že je mu droga již cizí. Jistě tomu přispívá i podmínka 9 měsíců a fakt, že by ho rodina nepustila domů, kdyby zase začal. Nemluvě o ztrátě přátel a práce. "Bohužel" nemám s užíváním tvrdých drog žádné zkušenosti, v Centru následné péče Dropinu mi řekli, že pravděpodobně domácí léčení nezvládne. Zajímal by mě Váš názor na šanci vyléčení a zda je opravdu nutná odborná pomoc. Přítel pracuje od 7,00 do 19,00, takže nemůže do nějakého léčení docházet a komunitu nechce (chce vydělávat na dluhy a práci přerušit nemůže).  
Taky jsem se chtěla zeptat na přímé fyzické příznaky požití drogy. Vím, že má člověk menší panenky, ale žádné další příznaky neznám. A změní se jeho chování již po první dávce? Pokud by si dal jednou, jak dlouho na něj droga bude působit a za jak dlouho bude mít oči normální? Co mám udělat, když zjistím, že si opět vzal? Do komunity? Čekací doby jsou prý značné, co s ním mezi tím? Přítel má za sebou již dva pobyty, bezvýsledné. Jediné větší problémy, co teď má, je neschopnost vyjít s penězi, má problémy myslet na zítřek. A taky mu přišel povolávák, berou bývalé toxikomany? 
Velice vám děkuji. Znam svého přítele, až co je čistej a je to chytrej kluk, a bylo by ho škoda, pokud se to tak dá říci. Jen se bojím, že drogy jsou silnější, než on. 
  
Děkuji,  Eva K. 
  

ODPOVĚĎ:  
  
Milá Evo, závislost na heroinu se řadí mezi těžké tzv. fyzické závislosti. Je pravdou, že běžně si závislý člověk na opiátech není schopen pomoci sám a jeho problém vyžaduje odbornou péči. Ve vašem případě však hraje zásadní roli několik faktorů. Především, že váš přítel už 5 měsíců abstinuje, což znamená, že by po fyzické stránce závislosti měl být v pořádku. Další je pak otázkou vnitřní motivace a adaptace na nerizikový životní režim (styl). To, že se přestěhoval s matkou z Prahy, že chodí pravidelně do zaměstnání a žije u své matky (?riziko zneužití léků, které matka užívá!), že má nový okruh přátel bez drog a i podmínka na 9 měsíců vytváří nové prostředí a nutí jej k přijetí konkrétního životního režimu. Je to pro něj obrovská výhoda a šance!  
To, co vám řekli v Dropinu, samozřejmě obecně platí, ale na druhé straně právě v souvislostech s opiáty je známo, že zbaví-li se člověk abstinenčních příznaků (cca 6 týdnů), jedná se v dalším spíše o terapeutický a sociální problém, popř. o medicínský problém v souvislostech s fyzickým poškozením (abscesy, poničené žíly, podvýživa, obecně pak celková devastace organizmu), což asi není váš případ. Jinak řečeno, člověk má relativně velkou šanci se dostat z problému vlastními silami!  
Dalším pozitivem je pro přítele váš společný vztah! Bylo by na místě, abyste měli stále vyloženy karty na stole, všechno lze řešit a ve více lidech se potíže jeví z různých pohledů a lépe se snášejí i řeší.  
Co se týče příznaků po požití drogy, je to dost individuální záležitost a o to více, když se jedná o abstinujícího toxikomana. Obecně lze ale říct, že dochází k nějaké viditelné změně, která nám by nám neměla uniknout. A změnou může být i nepřiměřeně dobrá a pohodová nálada, člověk působí, jako by měl najednou vyřešeny všechny problémy. Takže pokud právě nevyhrál ve sportce, mělo by to být podezřelé.  
Když zjistíte, že si vzal drogu, měli byste bezprostředně zajít k odborníkovi (např. k-centrum). I v případě, že vám bude tvrdit, že se to nebude už opakovat a že to má pod kontrolou (jedná se v takovém případě také o jeden ze symptomů závislosti).  
Na vojnu vašeho přítele určitě nevezmou, když nezatají svoji toxikomanickou minulost!  
Jak vyjít s penězi,  je dneska obecný problém, o to více, pokud přítel platí nějaké dluhy. Souvisí to také s plánováním... Aby člověk mohl myslet na zítřek, musí se naučit plánovat. Je to o životních představách, tužbách a přáních. Ideálně by na to člověk neměl zůstávat sám, hraje zde úlohu vztah k rodině, k partnerovi a k sobě samému, a jinak je to také o zodpovědnosti.  
Drogy nejsou silnější něž člověk, pokud je nezneužije, což by pak znamenalo, že prohrál bitvu sám se sebou.  
  
Přeji hodně štěstí a úspěchu... 

DOTAZ:
  

ODPOVĚĎ: