O drogách a o životě
 Milan Jan Týmal 
 narozen 12. října 1957   
    
 vzdělání: theologie  
 povolání: pravoslavný kněz  
 zaměstnání: protidrogový koordinátor OkÚ Jindřichův Hradec  
  
 Okruhy otázek: duchovní rozměr závislosti, smysl života  
   
 e-mail: Odešli dotaz    tymal@popjan.cz
   

 motto: Ježíš řekl: "Nepřišel jsem soudit, ale zachránit".

DOTAZ: 
  
Pane Týmal, 
přečetl jsem vaše pojednání “O drogách a o životě” pro hloubavější čtenáře… 
Zahloubal jsem a napadly mě nějaké otázky. 
Jak se například díváte na přírodní kultury a jejich náboženství, kdy to bylo o jiných božstvech, jiných filozofiích a dávno pře tím, než se objevilo křesťanství. Kdy se pro svůj kmen šamani domlouvali s božstvy pomocí posvátných drog a žili si všichni v pohodě? Je možné prostřednictvím drog najít cestu také k tomu “bohu”, o kterém píšete? 
Jak se díváte na vpád křesťanských misionářů bok po boku s dobyvateli například do Ameriky mezi původní indiánské národy, kde hlásali to jediné správné náboženství? 
Děkuju za odpověď. 
m.t. 

ODPOVĚĎ: 
  
Milý příteli, 
vzhledem k tomu, že člověk je od narození vnitřně nahlodán zlem (hříchem), nemá ani při nejlepších úmyslech šanci se v rozmanitých duchovních sférách reálně orientovat. I kdyby se tím zabýval celý život a přijal zkušenosti mnoha předků. Rozdíl mezi našimi lidskými možnostmi a možnostmi oněch přírodních božstev s nimiž je komunikováno, je příliš veliký. Když člověk vstoupí do jejich světů, ať už pomocí drogy, nebo jinou technikou, je tam v pozici jakoby chudého nevzdělaného cizince. Oni ho mohou vodit kudy chtějí. Předestírat mu co si zamanou. Mohou pro jeho duchovní zrak vybudovat celé duchovní systémy (v nichž nebudou chybět ani zmínky o nejušlechtilejších hodnotách), které budou v konečném důsledku výhodné především pro jejich zájmy. A jejich prvním zájmem je vyzískat co nejvíce životní energie. Samozřejmě, že si energii sají i navzájem. Ale z lidí je to mnohem snazší. Životní energie je pro ně cosi, co pro nás peníze, majetek. Vlastně peníze, když se to tak vezme, to je také taková hmotně zakódovaná životní energie. A potom, rozhodně není v jejich "národním zájmu" aby lidé poznali ještě něco dál a nebo se dokonce vydali k Bohu vlastní cestou a snížili zisky z jejich "turistického ruchu". A pokud se jim lidský služebník znelíbí, dovedou být i velice krutí. Jediné, co v této situaci vidím jako částečně nadějné, je upřímné hledání. Osobní poctivost a pravdivost. To je určitá ochrana před pohlcením do těchto energetických pastí. Ony duchovní bytosti mohou na nás zkoušet všelijaké úžasné kejkle, ale poctivost, pravdu a lásku neumějí. Jsou jim nedostupné a nejsou schopny je pro své zájmy "zpracovat". A to je snad jediná naděje lidí, kteří se po způsobu předků vydávají k Bohu šamanskou cestou. Podle toho, co o indiánech vím, byli asi většinou hodně poctiví a čestní. Proto jsou asi dnes tolik obdivováni a s nimi i jejich kulty. Ale obecně vzato, myslím si, že má-li člověk za cíl být obrazem samotného Boha, pak se výlety do duchovních světů pomocí drog jeví jako cesta vedlejší, jakoby méně ušlechtilá a o duchovní reálnosti výsledků nemohu říci nic určitého. Navíc, vzhledem k tomu, že droga zasahuje do lidského vědomí a mysli, tedy toho, co je na člověku podstatné, připomíná mi to podobný jev jako na rovině biologické zasahování do lidského genetického kódu. Proto mohu jen doporučit cestu "opačným směrem", nikoli od zdola přes přírodu vzhůru, ale od shora dolů. Tuto cestu otevřel Bůh osobně, když se napřed stal člověkem, aby se teprve potom – člověk - mohl stát bohem. Tak učí pravoslavní otcové. Na tyto věci se ovšem u nás na západě postupně zapomínalo, jak se měnila tvář západního křesťanství od božské k lidské a od duchovní k ideologické. Asi proto má dnes mnoho mladých lidí ke křesťanství už od pocitu jakési výhrady a já se tomu nemohu divit. Ale věřte, že to, s čím dnes můžete na západě běžně udělat zkušenost jako s křesťanstvím, se od původního křesťanství v mnohém liší. 
To se vlastně dostáváme k Vaší druhé otázce, zda bylo dobré, násilně zasahovat do indiánských kultur. Nebylo. Mohu mít k rozličným indiánským kultům rozličné výhrady (jako že jistě mám - např. lidské oběti Inků), ale pokud si myslím, že existuje něco lepšího, tak jim o tom mohu říci (a rád), a rozhodnutí už musím nechat na nich. Jinak to, co někomu nanutím násilím, bude "křesťanství" jen na povrchu, ale co to bude v srdci? 
Je-li něco nejasné, moc provokativní nebo nedopovězeno, ozvi se ještě jednou. Měj se dobře. 
M. J. Týmal 

DOTAZ: 
  
Drahý otče, 
jsem rád, že vedeš tuto stránku a velice si vážím, že mezi námi, -pravoslavnými, jsou i lidé, kteří se zabývají i drogovou problematikou. Protože leckdy ani my sami nemáme v této problematice jasno.  
Nuže, mám dotaz. Jak mám vysvětlit křesťanovi, že je špatné "hulit trávu"?  
Mám jednoho známého, který toto dělá, i když je křesťan... říká, že na tom není nic špatného, atd. Já se mu snažím oponovat, neboť mám s marihuanou také své zkušenosti z minulosti, z doby, kdy má víra byla slaboučká a na samém okraji zájmů, a tyto mé zkušenosti jsou dosti přesvědčivě hovořící proti užívání této drogy křesťany.  
A proto se ptám, otče, zda-li bys mohl odpovědět na poli trošičku theologickém, či nějak argumentovat na základě Evangelia, prostě jako křesťan - křesťanu. Děkuji a přeji mnoho úspěchů na poli Tvé značně významné práce...  
bratr v Kristu Václav 

ODPOVĚĎ: 
  
Bratře Václave,  
je to vlastně otázka nasměrování duchovní cesty, či přesněji různosti duchovních energií. Žijeme v prostředí většinou duchovně lhostejném a tak když některý mladý člověk narazí na něco duchovního, co 
"funguje", je tak nadšen, že toto fungování připíše automaticky Pánu Bohu, aniž se stará, zda toto fungování nemůže pocházet od jiných sil, které třeba mají v úmyslu zmást cestu. A marihuana jistě funguje. Když jsem se ve svém nezralém mládí zabýval magií, tak jsem byl sám nadšen možnostmi věštění, opuštění těla, jasnovidectví a pod. I při zkušenostech s drogami na to člověk může narazit, samozřejmě vedle fantazií a pocitů. Přitom se jedná o jakési duchovní pouťové kejkle, které jsou pro běsy vcelku snadnou záležitostí. Jsou udivující, ale nevypovídají samy o sobě nic o rozpoznání dobra a zla, a pokání, o pravdě, lásce, zbožštění. Tyto věci jsou naopak běsům nepřístupné, ale lidem blízké. Totiž mohly by být, kdyby člověk chtěl. Když ale pozornost člověka je upoutána takovými udivujícími triky, pocity a fantaziemi, nebo dokonce jim zasvětí svůj život, pak se už k opravdu duchovním hodnotám nedostane. Zabloudí. Potom se může i modlit k Bohu, ale hned si zahulí a je to jako by se obrátil zády k oltáři. Je duchovně rozpolcen a patrně to i sám cítí. Mohou se u něj dostavovat stavy nevysvětlitelného smutku, energetické vysátosti, ale nejpravděpodobnější bude duchovní frustrace. Neuspokojenost. A protože Boží pokoj je Božím darem, se kterým člověk nemůže manipulovat, ale s jointem a zapalovačem manipulovat může, honem si zahulí a tak posílí problém, který chtěl řešit. 
Nerozumné a marné. Samozřejmě, že mnohá náboženství používají konopí a vůbec drogy ke spojení s duchovními světy, ale výsledky mi svou podobou velice připomínají to, co jsem poznal v prostředí magie. Drogy se v Církvi nikdy nepoužívaly, protože se používat nepotřebovaly. Pán Bůh totiž v církvi, abych tak řekl, "funguje". 
Pokud se Tvůj přítel považuje za křesťana, ale nechce se zříci marihuany, znamená to, že ještě neučinil zkušenost se skutečným křesťanstvím, se Spasitelem. A dokud hulí, těžko ji učiní. Musí si umět vybrat. Buď křesťanství, nebo trávu. Pokud bude kombinovat obojí, může to mít pro jeho duchovní, duševní i tělesný život neblahé následky. Příliš mnoho obětuje, ale nic nezíská. Zahulí si duši a nepochopí křesťanství. 
Dej mu to přečíst, může se rozhodnout. 
Bůh Ti žehnej, za tvou starost o člověka. 
O. Jan Týmal 
REAKCE:
 
  
Otče Týmale,  
doufám, že ode mne přijmete toto oslovení, ač se mi svátosti křtu nedostalo... S velkým zájmem jsem si přečetl Vaši odpověď bratrovi Václavovi a myslím si, že jste v mnoha věcech uhodil hřebík na hlavičku. Snad si to můžu dovolit tvrdit, protože se sám v drogové oblasti několik let pohybuji, byť jenom na jednom břehu.  
Píšete o duchovně lhostejném prostředí a nelze než souhlasit. Přitom jde o zajímavý kontrast, kdy po období "duchovního prázdna" komunismu nastoupilo zdánlivé období mnoha duchovních směrů, podnětů a nabídek. A přesto duchovně lhostejné prostředí. Proč lidé nenacházejí odvahu naplnit potřebu (kterou většina ani nedovede pojmenovat) vlastního duchovna? Takového duchovního prožitku, které lidi dovede postavit do konfliktu třebas s "hulením trávy", o kterém byla řeč. Píšete: "Musí si umět vybrat…", a já Vám velmi rozumím, že používáte rozkazovací způsob a přitom myslíte, že mu v jeho situaci jednou nic jiného nezbude. Napadá mě provokativní myšlenka, že tento člověk na tuto křižovatku alespoň dojde, kdežto spousta lidí jí mine...  
Opravdu, prostřednictvím duchovních kejklí, jak to nazýváte, se člověk nic nedoví o dobru, zlu, pokání, pravdě ..., a modlou se opravdu stává chemická látka a prožitek sám o sobě. Asi před týdnem, v den kdy se v Americe hroutily k zemi mrakodrapy a umíraly tisíce lidí, jsem se účastnil v místním kulturním domě besedy o drogové problematice. Skoro na konci povstal relativně mladší člověk a dal nám otázku zhruba v tomto smyslu: jak vysvětlíme rozpor mezi neustálým omíláním toho, jak drogy člověka zničí a zabijí, když on zná člověka pracujícího tvůrčím způsobem (grafické návrhy, vím koho myslel), kterému kouření trávy pomáhá při práci a přináší mu inspiraci...  
Vedle mne sedící psycholog odpověděl podle psychologických pouček a bylo to správně. Přesto jsem si ještě vzal slovo a snažil jsem se mu vysvětlit, že kouření trávy může třeba i napomoci tvůrčímu procesu, ale přece jen člověk pořád pracuje s tím, co "má v sobě", se svým nadáním a schopnostmi. (Pro zjednodušení jsem dodal: "S tím, co dostal od Pánaboha, ač toto úsloví téměř nepoužívám).  
Zkrátka řečeno, hledáme vysvětlení v lecčems kolem sebe, místo abychom je hledali v sobě.  
Na mnohého možná zapůsobí Váš morální imperativ "buď křesťanství anebo trávu" drsně. Nicméně je to tak, každý z nás občas prochází takovými křižovatkami, kde otázka stojí buď anebo (a samozřejmě nejen ve věcech víry) a musí se rozhodnout - nic jiného mu nezbývá. A taky hledá, těžce hledá, sílu rozhodnutí přijmout. Možná jsme tady při našem povolání (asi by se mělo říct poslání) proto, abychom ji dodali. Abychom pomohli najít ty správné křižovatky, které nejsou kruhovým objezdem.  
Přeji Vám mnoho úspěchů a těším se na Vaše další odpovědi.  
Petr Hromada 
ODPOVĚĎ:
 
  
Vážený příteli (snad mohu), Petře, 
děkuji za Váš dopis, moc mne potěšil. Je pravdou, že některé mé pohledy na věc asi působí přísně. Nechtěl bych to. Je ale vidět, že se tomu nevyhnu. Je to z úcty k pravdě, protože pravda se může někdy změkčovat kvůli lásce, ale nikdy kvůli pohodlnosti. A ve slově pohodlnost se možná také skrývá část odpovědi na otázku, proč je doba tak duchovně lhostejná a duchovně otevření lidé raději volí drogy než duchovní cestu. Tak jako v naší rodící se nové kultuře lze vidinou výdělku ospravedlnit cokoliv, tak také vzrostla přitažlivost hesla "snadno a rychle". A skutečný duchovní život nezná ani "snadno", ani "rychle". Na rozdíl od marihuany. Ani skutečné tvůrčí umění se neobejde bez zápasu, někdy i bolestného, ale inspirace z konopí je naopak "v pohodě". Je to prostě duch doby, který vychází vstříc lidským slabostem (aby na druhé straně paradoxně ubíral prostor pro lidi slabé, kteří překážejí těm silným). Tak trochu apokalypsa. To zní ale pesimisticky, že. A věru, asi bych byl pesimistou a myslím, že každý člověk toužící po spravedlnosti a dobru by musel být bezmocným pesimistou, kdybych nevěděl o Bohu a o logice dějin. Jistěže každý člověček zde na zemi musí ukázat, co v něm je. Od toho máme také svou svobodnou vůli, abychom si mohli vybrat. Dokonce si musíme vybrat (už je to tu zase, já se snad nenapravím). A věřím, že nic dobrého a spravedlivého se ve světě a v životě neztratí. A hlavně nic, co je vyzápaseno a vybojováno s lidskou námahou a úsilím. Vždyť co jiného nás, hříšné, vnitřně přetváří, než námaha a úsilí? Což bychom se sami od sebe (při vší teoretické snaze) měnili k lepšímu, kdybychom byli pořád v pohodě? Co by nás nutilo? Asi to chce trochu toho trápeního. A proto nejsem pesimista, protože věřím, že všechno zlé je k něčemu dobré pro člověka, který ví co hledá, kam směřuje a proč. 
Tak koukám, že jsem napsal asi nějaké kázání. To je profesní deformace. Omlouvám se. Příště se polepším. A nebo odkazuji na kliknutí Pro hloubavější na Abrace pod upoutávkou Aktuality. Ještě jednou děkuji za Vaši reakci. 
M.Jan Týmal 

DOTAZ: 
  

ODPOVĚĎ: