Samota
mě děsí a dech se mi tají
výčitky nemám, přesto se mě ptají
svědomí mám čistý, měl bych to
znát
chtěl bych to zařvat, city se kají
ať už dál nemusím sám sobě lhát
Už skoro nespím, přesto sny se mi
zdají
žíznivé představy v noci mě sají
musím se smát, však slzy mi tečou
stále tě vidím, tak už mě mají
a chvíle bez tebe líně se vlečou
Za zrádnou krásou rudočerných snů
z těch probdělých nocí chtivých
rtů
kdy budí mě skřípot co děsí i mrazí
a marně uspává vytí šakalů
dívám se na nás, ležíme tu nazí |
Je to jak dlouhý vlak bez konce
a začátku
nebo snad starý kat věšící oprátku
a ty jsi princezna do mě zakletá
mající na vlnách jen starou kocábku
co v bouři ztroskotá, než přijde
vendeta
|
