NEROZHODNOST 
Samota mě děsí a dech se mi tají 
výčitky nemám, přesto se mě ptají 
svědomí mám čistý, měl bych to znát
chtěl bych to zařvat, city se kají 
ať už dál nemusím sám sobě lhát 

Už skoro nespím, přesto sny se mi zdají
žíznivé představy v noci mě sají 
musím se smát, však slzy mi tečou 
stále tě vidím, tak už mě mají 
a chvíle bez tebe líně se vlečou 

Za zrádnou krásou rudočerných snů
z těch probdělých nocí chtivých rtů 
kdy budí mě skřípot co děsí i mrazí 
a marně uspává vytí šakalů 
dívám se na nás, ležíme tu nazí

Je to jak dlouhý vlak bez konce a začátku
nebo snad starý kat věšící oprátku 
a ty jsi princezna do mě zakletá 
mající na vlnách jen starou kocábku 
co v bouři ztroskotá, než přijde vendeta