POUŠTNÍ ZÁKON 
Toulám se rád, když zvony vyzvání 
komu to asi hrana zvoní 
chudý či bohatý, bez rozdílu vyznání
čert nikdy nespí, co bude zítra 
a co bylo vloni 

Zas vyšlo slunce, cesta už mizí 
dávno jsem zapomněl, kdo na mě čeká
co bylo včera, dnes je mi cizí 
a s davem poutníků stojím 
tam někde v dálce je Mekka 

Přestalo pršet, pak vyšla duha 
a pořád ještě nejsme u cíle 
bolí mě nohy a jde se mi ztuha 
svět se mění ve vyschlou pastvinu
a konec je vzdálen na míle 

Ty míle nám nikdo nezměří 
konečně, blížíme se k oáze 
když v tom zas Míla láteří 
že týden nejedl a taky málo spal
a zase medituje o váze

Známe se už dlouho, já a doktor Míla 
co pořád říká: Tak a dál nepůjdu 
na to se vždy zjeví pouštní víla 
snad aby zatančila, snad aby 
zas Míla uvěřil krásnému přeludu 

Poté pochopil jsem náhle pouštní zákon
až ani my tu nebudem 
pak nikdo nikdy neuvidí, jak on 
dnes ještě jenom přelud 
nebude zítra přeludem 

Však napad mě nápad, jak neztratit síly 
dřív než nás všechny spolkne zem 
usnout i s přeludem vedle Míly 
a ráno se probudit se slovy 
Čert to vem