Na
zdi visí obraz s výrazem vědce marnivého
a do kopce barvy tečou v
předtuše zlého
konce a pukliny na zdi vnikají
do srdce mého
jsi prostě krásná
Ten obraz je do mě zamilován
můžu jen tiše řvát a tak
potichu volám
dost, už nemaluj, srdce
mi nelam
je prostě krásná
Vím, že oba dva jsme obrazem
sebe
obrazem bez rámu, z kterého
zebe
kde zem je nahoře a dole
je nebe
láska je krásná |
|
