Rychle
uvadá a vůbec nevzkvétá
touha jak vrána co z rána odlétá
pryč společně s nocí temnou
kdy zhoubná vášeň
byla včera ještě se mnou
Stojím tu dlouho a čekám
odkud se vrátí. Odlétla, tam, někam
kde hledat mám, nemám zdání
ač z čeledi bezkřídlých, však
musím za ní a bez váhání
Stojím tu dlouho a tuším
tak jako ozvěna dolehne k mým uším
zbytečná jsou slova nebo ptaní
a vinen nebo nevinný
musím za ní, bez váhání |
Neznámo kam,
přesto musím jít dál
za hladovou vůní co spolkla otesánka
a plný sál
se změnil, jak želva když písek
rozvíří
po nekonečném
třicetiletém spánku v krunýři
City jsou jak jarní tání
odtečou jako prosba a roztají jako
přání
a zůstane po nich jen ta zvláštní
a sladkoslaná
pachuť prázdných vášní
|
