ZPOCENEJ ZÁPISNÍK 
Asi moc dlouho jsem plánoval
to naše setkání 
těšil se a nikam nevolal 
dokonce zrušil i své pokání 
do kalendáře jsem si psal 
den za dnem odškrtával 
a pak jsem proti tobě stál 
a v hlavě jsem měl nával 

Ta chodba byla široká dost 
i pro víc lidí 
jenže tam byla má žárlivost 
co za mnou slídí 
a pronásleduje mě stále a znova 
a dělá mi vrásky 
když očima opékám tě do bronzova
na svém rožni lásky

Tvé tělo tak strašně hicovalo
a my spěli k září 
v té chvíli mě zamrazilo 
nastal škrt v kalendáři 
kde zůstal jen zápis, mající 
příchuť potu a smělej 
pohled tvé touhy, řvající 
Chci to, tak už dělej