Myšpulín protidrogovou prevenci asi nestudoval
autor: Mgr. Petr Hromada, K-centrum Domus Šumperk

Vycházím z toho, že "Myšpulínova přednáška" není recesistický žertík na účet stále méně úspěšných bojovníků proti drogám. Pokud je to míněno vážně, a všechno tomu nasvědčuje, tak jde o názorný příklad nešťastného pokusu o primární protidrogovou prevenci. Pokusím se vysvětlit proč.

V minulém odstavci mluvím o primární protidrogové prevenci, čímž rozumím takové působení na neuživatele drog (především děti a mládež), které zajistí, aby zmíněnými neuživateli drog zůstali. Aby se nesvezlo veškeré šťouralství na mou hlavu, vezmu si na pomoc všeobecně uznávanou autoritu: prim. MUDr. Karla Nešpora, CSc. V knize "Alkohol , drogy a vaše děti" (BESIP,1997) je na straně 93 přehled účinnosti strategií prevence škod způsobených návykovými látkami. Předně vyloučím strategie, které s tímto dílkem nemají nic společného, tj.: léčba a mírnění následků, peer programy, snižování dostupnosti návykových látek (tedy represe) a nabízení lepších možností než alkohol a návykové látky. Takže co je zde využíváno:

Nakonec bych chtěl podotknout jednu věc, která s prevencí až tak nesouvisí. Pokud se děti a mládež snažíme nějak ovlivňovat a vychovávat, je třeba se také zamyslet k čemu. Závěrečné poučení, "Kdybych se ve škole dozvěděl…, hned bych to řekl paní učitelce nebo na policii!", vychovává jednoznačně k velmi nepěkným charakterovým vlastnostem. Přestože s problémem drog je třeba se obrátit na dospělé, lze podle mého názoru tuto nutnost podat jinak (ostatně, jak se na Pinďovu výzvu zatváří "děti" od šesté třídy výše, si dovedu představit). Taky bychom si mohli začít vychovávat novou generaci bonzáků.