Babička chce taky jointa
Lidové noviny (31. srpna 2001)
autorka: Zuzana Boušková
 
Navzdory represi počet konzumentů marihuany v České republice prudce roste. A zdaleka už nekouří jen mládež.
 
Podle výzkumu CVVM z roku 2000 má v České republice zkušenost s marihuanou téměř jeden milion lidí. Přepočteno na procenta, je to nejvíce ve střední Evropě. V posledních letech má tato droga stále širší okruh spotřebitelů. Jointa najdete i tam, kde byste ho vůbec nečekali. "Proč mám do sebe na stará kolena hrnout prášky na spaní, když si můžu pěkně před spaním dát cigaretu marihuany?" ptá se paní Jiřina Brožíková z Prahy-Žižkova, která se letos dožívá pětasedmdesáti let.
 
S účinky marihuany seznámil paní Brožíkovou před rokem její devatenáctiletý vnuk. "Milánek mi občas nosí nákupy. Normální cigarety kouřím už odnepaměti, a tak mi nevadí kouřit ty konopné. Dívali jsme se na pořad o drogách a Milan mi začal popisovat, jak se po takové cigaretě cítí uvolněně, chtěla jsem si to také vyzkoušet." Jiřině Brožíkové se prý po první marihuanové cigaretě čili jointu spalo tak dobře jako ještě po žádném prášku předepsaném doktory. Od té doby si tato milá, bělovlasá dáma bere každý večer do svých vrásčitých rukou malou marihuanovou cigaretu, kterou si umí i sama ubalit. "Je to jen takové dětské brčko, jak říká můj vnuk."
 
Koření do vaječného koňaku
Tento, pro mnohé poněkud šokující případ, není zdaleka jediný. Při sbírání materiálů k článku o marihuaně jsme narazili na řadu kuřáků-seniorů. Konzumentkou, ne však kuřačkou marihuany je i čtyřiasedmdesátiletá paní Libuše Nováková z Českolipska. "Moje babička je taková pohodářka. Občas si, jak říká na tlak, dá malého panáka vaječného koňaku. Všiml jsem si, že si do něj přisypává něco jako čaj. Překvapilo mě, když mi vysvětlila, že je to konopí od souseda. Tvrdila, že někde četla, že je marihuana dobrá na revma a na sklerózu," vypráví o své babičce třiadvacetiletý student Libor Novák. "Nevím, jestli je tohle dobré říkat do novin. Pravidelně jezdím za svým synem, který v osmašedesátém emigroval na Aljašku. Řeknu vám, že během tamních dlouhých nocí spadne splín na každého. Už tradičně ho zde zahánějí kouřením marihuany, kterou pěstují v okolí svého srubu. Zkusila jsem si to jednou, dvakrát a dnes už se na kouření na Aljašce těším," říká otevřeně bývalá úřednice Alena Zelinková (76) z Mostecka. Dalším příkladem "rodinného" kouření je Věra Zábranská (48) a její dcera Milena (22) z Prahy. "Doma jsme měli vždycky ve všem jasno. Tím, že si občas dám se známými jointa, jsem se nikdy nemusela tajit. Maminka v mých letech trávu kouřila taky. Dneska už by to do ní nikdo neřekl. Pracuje na jednom ministerstvu jako účetní, a když nás neprozradíte, tak vám řeknu, že o víkendech na chatě si taky ráda dá práska," říká Milena, která po prázdninách nastoupí do druhého ročníku přírodovědecké fakulty. Na Vysočině jsme zase narazili na šedesátiletého Petra Votápku, důlního inženýra, který již léta obdělává se svými dvěma syny zahradní políčko. Vedle ředkviček a mrkve má svůj skleník pěkně nabitý konopím. "Nevykouříme zdaleka všechno. Dáme si třeba teď u táboráku. Letos jsme museli hodně zaštipovat. Kytky začaly zvedat strop skleníku," vysvětluje opálený muž rozložité postavy. Že mu rostliny lezou ze skleníku, by mu prý nevadilo, kdyby neměl zahradu naproti policejní stanice. Petr Votápka je vysoký udělaný chlapík, který svůj volný čas tráví amatérským fotografováním přírody.
 
Dostaveníčko na záchodě
Marihuana se často automaticky spojuje s pojmem "problémová mládež". Její spotřeba ale roste i u zcela neproblémových skupin mladých lidí, jako jsou třeba budoucí vědci: "Čtvrtým rokem studuju matematicko-fyzikální fakultu. Možná to bude znít omezeně, ale každé prázdniny odjíždím do Maroka. Hlavní důvod - chci se pořádně zkouřit. Přes rok si musím přeci jenom zachovat čistší mozek," říká celkem nevýrazný kluk s brýlemi, Ondřej Jandák (23) z Brna. "Mám spolužáky, kteří jezdí do Iráku a dál. Také si pochvalují, jak si o prázdninách pěkně zahulili." "Proč bych měl tajit, že kouřím ganju (jedno z označení marihuany - pozn. red.)? Teď jsme navíc začali používat takový zlepšovák. Asi víte, že se ve většině podniků u nás kouřit nesmí. Obešli jsme to tak, že balíme do fermentovaných tabákových listů. Vypadá to, že u stolu necháváme kolovat jen vanilkový doutník," říká s úsměvem Michal Pospíšil (22) z agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské. Ještě před prázdninami jsme obešli i několik středních škol a učilišť. Jako vzorek předkládáme studenty Středního odborného učiliště polygrafického v Praze. "Během odpoledního vyučování bývá pěkná nuda. Předem se domluvíme s kámošema z ostatních tříd a ve smluvenou hodinu se scházíme na záchodě," popisuje svůj pobyt ve škole nejmenovaný student třetího ročníku. "Většinou jsme kroužek tak dvanácti lidí." Na případ střetu s kantory jsou připraveni. "Zatím letěli jen ti, kdo prodávali nějaký tripy (malý kousek papíru napuštěný LSD - pozn. red.). Když odpalujeme jointy, tak jeden drží stráž a hlídá u dveří záchodu." Během dopoledního vyučování, kdy je ve škole více učitelů, se prý studenti zamykají po dvou v kabinkách a cigaretu si podávají vrchem. "Stráž funguje tak, že když se někdo blíží, jointa hodíme do mušle. Do očí pak kápneme visin, aby nebyly červené." Obdobná situace panuje i v řadě ostatních středních škol. Podle svědectví několika studentů nejsou výjimkou ani případy, kdy si během škol v přírodě nebo lyžařských zájezdů "dá čouda" i někdo z učitelů.
 
A máme to zadarmo!
Se zvyšující se spotřebou marihuany v České republice stoupá i počet jejích pěstitelů. V některých krajích (Praha, Severní Čechy) se ve velkém začíná pěstovat marihuana i v bytech a domech. Konzument drogy si pořídí tzv. "skříň" - soupravu lamp a truhlíků, která se jinak používá pro pěstování tropických plodin nebo orchidejí a jako taková je i volně v prodeji. Vybavení skříně stojí asi 10 000 korun. Ve skříních se pěstuje hlavně tzv. skunk, což je uměle vyšlechtěná odrůda marihuany se zvýšeným obsahem účinné látky THC. Jedním z typických domácích pěstitelů je i Lukáš Mach (25) z Prahy: "Asi čtyři roky jsem si trávu kupoval. Teď už si každoročně kupuju jenom semínka v Holandsku a v klidu pěstuju na půl s kamarádem doma ve skříni. Napůl proto, že bych sám neuhradil výdaje za elektriku. Třikrát až čtyřikrát do roka sklidíme čtyři až pět kytek (70 - 200 gramů z jedné rostliny skunku - pozn. red.). Pro vlastní potřebu je to až až." Domácí pěstitel má takto několikrát do roka zaručenou úrodu a také nemusí obchodovat s dealery. Všechny potřebné pomůcky, včetně sodíkových lamp, filtrů, teploměrů, pH metrů a hnojiv, jsou k dostání v takzvaných grow - shopech. U nás jsou pouze tři a jsou stále plné zákazníků, v Německu mají podobných obchodů kolem tří set. "Nebudu tvrdit, že konopí je dobré pěstovat, protože se z něho dají ušít bezvadné šaty. Víte, jak v nich člověk vypadá? Jako v pytli od brambor. Neprodáváme tady ale nic jiného, než co seženete někde v zahrádkářských potřebách nebo v OBI," obhajuje si svůj obchod s na první pohled "nevinným" zbožím Aleš Horák (28). "Jednou tady byli i policajti. Nakonec si odnášeli dvě lampy. Jestli pod nimi teď pěstují ředkvičky, nevím," dodává s úsměvem. Extrémním příkladem pěstování doma je "podnikatel" Josef Schmitzer, který má v jednom jihočeském městě pronajaté tři byty, ve kterých pěstuje desítky rostlin. Skunk následně prodává dealerům. Takových podnikavců je v České republice stále víc.
 
Kouří celá vesnice
Proti invazi trávy nejsou imunní ani obyvatelé malých vesnic s jinak konzervativním životním stylem. Pryč je doba, kdy na venkovské zábavě skupina zkouřených mladíků budila odpor a všichni jen nechápavě pozorovali jejich zarudlé oči a přiblblý úsměv. Kuřácké radovánky jsme zaregistrovali například v jedné nejmenované vísce ve Šluknovském výběžku. "Kdo nemá zahradu, pěstuje v lese. Kam se hrabou městský balkonoví maniaci (narážka na pěstování rostlin na sídlištních balkonech - pozn. red.). U nás v horách máme úrodu pěkně skrytou, takže se tady nekrade jako třeba kolem Sázavy a v jiných chatových oblastech, kde většinou vysévají hloupí Pražáci. Zásoby z našich polí nám v mrazáku vydrží pěkně do další úrody. Nemusíme tedy nikde nakupovat a máme pořád co hulit. A pak obchodování s konopím moc neuznáváme," přibližuje situaci zedník Ivoš Drahý (24), pomenší mladík s náušnicí v uchu a tetováním. "Jointy jsme se naučili balit od starších kamarádů. Bydlí tady ještě pár takových těch pravejch hipíků. Dneska už sice mají rodiny a normálně chodí do práce, ale rádi si s námi dají." Večer se obyvatelé šluknovské vesnice soustřeďují v místním hostinci. Ačkoliv marihuaně holdují prakticky všichni včetně hostinského, platí zásada, že kouřit se smí jen venku. Před vchodem do restauračního zařízení pak můžete spatřit poměrně dost nesourodý hlouček osob: starší muž v montérkách podává cigaretu muži hovořícímu s ruským přízvukem a ten ho předává mladíkovi v kapsáčích. Cigareta dále koluje k dvěma Romům a ženě středního věku. Do toho v pravidelných intervalech vybíhá z restaurace číšník a dává si též. Ivoš Drahý vykládá: "Nejdříve jsme chodili jenom my mladí, pak se při dali zvědaví otcové a dneska už v hospodě snad není nikdo, kdo by si někdy nedal. Kouří už i šusťáci (místní označení pro drobné podnikatele, kteří s oblibou chodí v šusťákové teplákové soupravě - pozn. red.). Kolikrát se stane, že přijde soused, jestli zase něco nemáme. Když máme, tak dáme." Jak dodává, pokud chtějí otcové od rodin kouřit doma, musí na balkon, nebo na zahradu, protože manželky "nerady vidí drogy doma".
 
Tři generace
V zásadě lze kuřáky marihuany rozdělit do tří generací. První tvoří čtyřicátníci a padesátníci - bývalé máničky, lidé, kteří se k trávě dostali už za minulého režimu, ale i ti, které to naučili jejich děti. Kouří většinou jen svátečně, večer při posezení s přáteli, nebo sami doma. Marihuanu většinou nekupují, ale dostávají od známých, kteří pěstují. Druhá generace je zastoupena konzumenty ve věku od dvaceti do třiceti. Kouří častěji, někteří běžně i přes den, bývají nároční na výběr "zboží", rádi tráví dovolenou v Holandsku nebo jiných zemích s liberálním přístupem k měkkým drogám. Do třetice jde o generaci teenagerů, kteří kouření marihuany berou spíše jako znak dospělosti a módní trend. Často o své náklonnosti k zakázané lehké droze hovoří a navzájem se překřikují, kdo se "včera víc zhulil". (Tento článek nehodnotí protidrogovou politiku státu ani se nezabývá otázkou škodlivosti marihuany, nicméně na tomto místě je třeba zdůraznit alarmující skutečnost: věková hranice třetí generace kuřáků se stále snižuje. Marihuaně holdují už i žáci základních škol, pro jejichž fyzický i psychický vývoj je požívání drogy nebezpečné. V mladém věku je navíc snadné sklouznout k tvrdým drogám, jako je pervitin nebo smrtelně nebezpečný heroin.) Jsou země (např. některé státy USA), kde vás za kouření cigarety marihuany pošlou rovnou do vězení. Jsou země, kde se marihuana prodává v coffee shopech a lékaři ji předepisují pacientům. Česká republika leží někde mezi. Zatím. Zdá se totiž, že česká společnost je k této měkké droze čím dál tolerantnější.
 
DODATEK: Příjmení osob uvedených v článku byla na jejich přání změněna, křestní jména zůstávají stejná
 
Dealer: Vydělávám 150-200 tisíc měsíčně
Má vysokou postavu, na sobě módní tričko a džíny, je mu jedenatřicet, žije v Praze a ilegální prodej marihuany považuje za své povolání. Z pochopitelných důvodů odmítá sdělit své jméno. I stálí zákazníci ho znají pod přezdívkou. Marihuanu dodává hlavně do klubů, na ulicích se totiž v Praze téměř neprodává. Za večer zpeněží 60 až 100 gramů silné marihuany čili skunku, rozděleného do malých igelitových pytlíčků. Gram stojí v průměru 250 korun. "Nejprve jsem sám byl jen takový běžný kuřák," popisuje své začátky jeden z nejznámějších pražských dealerů. "Když jsem u kamaráda viděl, jak je díky prodeji hulení pánem svého času a vlastně vydělává na mně, rozhodl jsem se, že ho budu následovat. Kolem Brna, odkud pocházím, je spousta úrodných míst, kde se dá dobře pěstovat. Sklizeň jsem prodával v Brně," říká člověk, který si nikdy nevydělával jiným způsobem.
 
V posledních třech letech snad hulej všichni
Když se obchody začaly úspěšně rozjíždět, rozšířil své pole působnosti do Prahy. "Začal jsem tam jezdit s igelitkami naditými kytkami." Své zboží předával pražskému známému a ten je distribuoval dále. "Za gram svých výpěstků jsem dostal patnáct korun. Dealer vyšší kategorie je pak obratem prodal za 150 korun turistům. Našincům se prodávalo za nižší ceny. Dnes už mám na prodej v klubech své lidi." Větší obchody přišly v devadesátém pátém roce, kdy začal jezdit do Holandska, a odtud skunk pašoval. "Převáželo se různě. Například v kufru naplněném pracím práškem nebo i v bagetách." Pravidelně tak převezl kolem tří kilogramů marihuany. A dnes? Na obchody si dealer nestěžuje, i když konkurentů má v Praze čím dál víc. "Mám po cit, že v posledních třech letech chtějí hulit všichni. Poptávka se zvýšila hlavně u mladších lidí. Mám ale jednu zásadu. Neprodávám dětem před školou a neprodávám tvrdý drogy. Když se mi někdo nelíbí, tak mu prostě neprodám," vykládá své etické zásady. Za měsíc si prodejem vydělá 150 až 200 tisíc korun. "Zpočátku jsem skoro všechny prachy prokalil. Mám slušnej byt a auto. Po těch deseti letech co prodávám, už začínám trochu šetřit. Chtěl bych cestovat. Veškerý život se mi zatím stále točí kolem hulení. A pořád si musíte dávat bacha. Zásadně nic nedomlouvám po mobilu, nebo jenom v domluvených šifrách. Tahle práce je taky o naprostý ztrátě soukromí. Zákazník zavolá i ve dvě ráno, jestli si může přijít." Momentálně dealer postupně ukončuje odběr zboží z Holandska a začíná nakupovat u českých pěstitelů. Jak říká: "Dostatek slušných modelů marihuany se dneska pěstuje už i u nás."
 
Coffee shopy dorazily do ČR
V zahraničí jsou marihuana a jiné drogy často k dostání v tzv. coffee shopech, desítky jsou jich například v Amsterodamu. U nás žádné podobné zařízení neexistuje - ale pouze oficiálně. Těch nelegálních už v našem hlavním městě funguje několik. Návštěva jednoho z novějších pražských coffee shopů probíhá následovně: nejprve zazvoníte u nevýrazných dveří v domě, jehož adresu vám doporučí známý. Od hlavy až k patě vás sjede kamera. Pak jste teprve vpuštěni do další místnosti, kde procházíte přes ochranku. Když se jí "líbíte", můžete pokračovat do jakéhosi baru. Tady si objednáte alespoň džus nebo pivo, abyste neurazili majitele, a pak vyhlížíte dealera. Často sedí u stolu a střídají se u něho klienti. V některých podnicích stojí dealeři na záchodě, v jiných můžete nakoupit přímo za barem.
 
Co je co:
ROSTLINA MARIHUANY - cannabis sativa, konopí seté
MARIHUANA - tráva, hulení, ganja, matroš, zelí, Mary Jane, buddha
SKUNK (čti skank) - odrůda určená převážně k domácímu pěstování, obvykle obsahuje vyšší stupeň účinné látky, tzv.THC
CIGARETA Z MARIHUANY - joint, špek, brko, porko
KOUŘENÍ MARIHUANY - hulení; lidé, kteří kouří, si říkají huliči
HAŠIŠ (pryskyřice konopí setého) - haš, čokoláda, kif,dagga
 
Zkušenosti s marihuanou u dospívajících (18 let)
rok 1990 rok 2000
10 - 20 % 60 - 70 %
 
Zkušenosti s marihuanou u mládeže
(15 - 18 let)
rok 2000 40 %
 
Zkušenosti s marihuanou u dospělých
(15 - 65 let)
rok 2000 14 %
 
ZDROJ: CVVM (CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ), ESPAD (THE EUROPEAN SCHOOL SURVEY PROJEKT ON ALCOHOL AND DRUGS - EVROPSKÝ ŠKOLNÍ PROJEKT O UŽÍVÁNÍ ALKOHOLU A JINÝCH DROG)