Deset gramů trávy, prosím!
Týden, 6. 8. 2001
autor: Lubomír Heger
 
Představte si krabičku s nápisem: "Marihuana, I. jakost. Odpovídá ČSN 2150/96 pro omamné látky. Nevhodné pro osoby s dýchacími obtížemi." I tak by jednou mohla vypadat legalizace drog.
Představte si krabičku s nápisem: "Marihuana, I. jakost. Odpovídá ČSN 2150/96 pro omamné látky. Nevhodné pro osoby s dýchacími obtížemi." I tak by jednou mohla vypadat legalizace drog.Kolik by takový balíček, vystavený v trafice někde stranou od obyčejných cigaret, stál? To je otázka, na niž dnes žádný z ekonomů nezná odpověď. Jisté je, že mezinárodní organizace a posléze i národní vlády budou muset k nějaké regulaci (a tedy i jisté legalizaci) prodeje drog jednou přistoupit. Současný stav, kdy se vydávají miliardy na potírání obchodu s drogami, aby se ve výsledku jen přeléval z místa na místo jako bublina v zapalovači, je totiž dlouhodobě neudržitelný. Do té doby - nečekejme to dříve než za desítky let - je však třeba zodpovědět několik otázek. Například tu, jak velká poptávka po lehkých i těžkých drogách vlastně existuje.
 
Rolls-royce za čtyři tisíce
Jakákoli kvantifikace světového obchodu s drogami je velmi obtížná. Úřad pro kontrolu drog a prevenci zločinu při Organizaci spojených národů (UNODCCP) se snaží vyhýbat samotnému slovu "obchod" a nejčastěji používá slov jako "černý trh" či "nezákonné podnikání". Přitom podle většiny ekonomických měřítek o obchod jde, a to velmi výnosný. O tom, jak výnosný, se však vedou spory. Kdybychom vycházeli z údajů UNODCCP, "otočí" se každý rok na nelegálním trhu 400 miliard dolarů, což by z obchodu s drogami dělalo vedle prodeje ropy největší byznys na světě. Problém spočívá v tom, že většina podobných údajů vychází jen z hrubých odhadů, takže autoři jiných studií, například Peter Reuter a Robert MacCoun z Univerzity v Marylandu, uvádějí podstatně nižší čísla. Pokud mají autoři knihy Kontrola drog, z níž citoval týdeník Economist, pravdu, utrácejí konzumenti drog na celém světě za svou vášeň 150 miliard dolarů ročně, tedy o něco méně než kuřáci cigaret (204 miliard) a pijáci alkoholu (252 miliard). I to je úctyhodná částka. Kdo z ní vlastně profituje? Bylo by omylem domnívat se, že to jsou jen mafiáni v čele některého z drogových kartelů. Ať již je obchod s drogami skutečným obchodem či nikoli, poskytuje slušnou obživu desetitisícům zemědělců v těch nejchudších koutech světa (mnohé z těchto příjmů dokonce proudí do státních pokladen) a dalším desítkám tisíc chudáků ve státech nejbohatších. Je to ekonomika sama o sobě. V případě opia, z nějž se vyrábí heroin, obstarávají asi 90 procent produkce Afghánistán a Barma, zatímco 80 procent koky se vypěstuje v Kolumbii. Vezměme si jako příklad heroin. Za kilogram látky, jež se mu složením velmi blíží, dostane průměrný pěstitel třeba v Pákistánu okolo čtyř tisíc korun. To odpovídá zhruba průměrnému příjmu v této zemi, je to tedy hodně. Na pražské ulici by však dealer za stejné množství heroinu utržil rovný milion korun, v ew Yorku pak v přepočtu asi 12 milionů. Tedy zhruba částku odpovídající ceně nového vozu značky Rolls-Royce. U marihuany, hašiše a dalších lehkých drog je situace složitější. Pěstitelů je mnoho po celém světě a dají se hůř vystopovat. Cena bývá poměrně nízká, takže droga je dostupná téměř pro všechny.
 
Marný boj
Pokud připustíme, že obchod s drogami je skutečný obchod a aplikujeme na něj stejnou terminologii, nemůžeme si nevšimnout několika disproporcí. Předně cena za "komoditu", již zákazník nakonec zaplatí, není určována pouze poptávkou a nabídkou, ale odráží především míru rizika, které jednotlivým článkům distribuční sítě hrozí ze strany represivních orgánů. Jakkoli je podnikání v tomto oboru nebezpečné (mnoho států postihuje distributory drog tvrdšími tresty než násilné vrahy), obchod jako takový není ohrožen ani v nejmenším. Naopak, daleko víc tratí všechny organizace a vlády, když se mu snaží zabránit. Tedy v konečném důsledku daňový poplatník. Aby obchod s drogami tolik nevynášel, bylo by podle OSN potřeba zachytit okolo 75 procent "zboží". Policie na celém světě dokáže při největším nasazení zajistit necelou třetinu zásilek. Ani opačným směrem to nefunguje; aby klesla spotřeba drog o jediné procento, musí se podle stejných statistik investovat do osvěty od 34 do 800 milionů dolarů. Spojené státy, v nichž vzniká více než třetina všech zisků z prodeje drog, investují do protidrogové politiky ročně 40 miliard dolarů jen proto, aby se počet uživatelů drog za posledních deset let vůbec nezměnil. Další miliardy plynou do zahraničí. Během devadesátých let se například díky americké pomoci podařilo téměř zlikvidovat pěstitele koky v Bolívii a radikálně omezit produkci v Peru. Ovšem prázdné místo zaplnila Kolumbie. Osm miliard stojí jen v USA každý rok péče o odsouzené distributory a dealery. Každý čtvrtý vězeň zde sedí za přečin spojený s prodejem či držením drog. Již pouhé stíhání konzumentů drog něco stojí. Ve Švýcarsku před čtyřmi lety změnili zákony tak, že konzumace drog nemusí být stíhána policií. Rok nato ušetřili skoro 50 milionů franků.
 
Pašerák, nebo prodavač?
Distributoři jsou neustále o jeden krok napřed a postupně si osvojují ty nejúčinnější metody týmové spolupráce, mezi něž patří spolehlivost, čest a loajalita. Jako příklad mohou posloužit mexické pašerácké gangy, které začínají zaměstnávat zkušené manažery s ekonomickou praxí. "Přijímací proces se u nich příliš neliší od toho, jakým vybírá své lidi IBM či Xerox," citoval týdeník Economist amerického policistu Josepha Fuentese, jenž o činnosti drogových distributorů na mexicko-americké hranici napsal diplomovou práci. Co by se však stalo, kdyby byly všechny drogy náhle volně dostupné? Podle Mark a Kleimana, drogového experta z Kalifornské univerzity, by například cena kokainu rázem klesla dvacetkrát, zatímco marihuana by se prodávala za podobnou cenu jako čaj (Kleiman měl na mysli zřejmě "velkoobchodní" ceny). Distribuovány by mohly být různými způsoby, buď zcela volně, nebo ve speciální síti státních obchodů: jako se například ve Švédsku prodává alkohol. Výhodou takového systému by bylo, že stát by mohl kontrolovat kvalitu výrobků, vést podrobnou evidenci o konzumentech a mnohem efektivněji tak vynakládat péči o závislé. Krabička dvaceti jointů, jež by se, odhadněme, prodávala bratru za pět set korun (podle cen současného černého trhu by stála asi dvojnásobek), by navíc přinesla i nějakou tu korunu do státního rozpočtu. Podle seriózních odhadů žije v Čechách až 400 tisíc pravidelných a příležitostných kuřáků marihuany. Čistě hypoteticky: Pokud by si každý z nich koupil dvě krabičky ročně a zaplatil za jednu z nich spotřební daň ve výši 50 procent ceny, mohl by státní rozpočet inkasovat okolo 200 milionů korun. K tomuto zisku by se daly přičíst peníze ušetřené za represi, naopak by bylo potřeba odečíst škody, jež by napáchali lidé v marihuovaném opojení... Málokdo pochybuje o tom, že poptávka po drogách by okamžitě stoupla. Ale o dvacet, sto, či tři sta procent? A i když otázka "Legalizovat, či nelegalizovat?" vyznívá z ekonomického hlediska spíše ve prospěch prvního řešení (výrobci si svůj zisk zachovají, překupníci zmizí a přidanou hodnotu inkasuje stát), bylo by potřeba o tomto kroku třeba nejdřív přesvědčit většinu voličů. Té ale ekonomické argumenty budou sotva stačit...
* * *
 
Marihuana a svět
 
Kanada
Od minulého týdne mohou nemocní mírnit své utrpení marihuanou. Léčba je určena pro smrtelně nemocné, lidi trpící Parkinsonovou chorobou, roztroušenou sklerózou, rakovinou nebo poraněními páteře. Užívat ji mohou i pacienti, jimž dva lékaři potvrdí, že u nich nezabraly klasické metody. Asociace kanadských lékařů varuje, že milovníci marihuany budou doktory přemlouvat nebo uplácet, aby jim vydali potřebná potvrzení.
 
Nizozemsko
Od roku 1976 tu funguje částečná legalizace konopných drog: marihuany a hašiše. V praxi to znamená, že se mohou pěstovat a přechovávat pro vlastní potřebu. V malém množství se také prodávají v takzvaných coffee shopech.
 
Velká Británie
Před dvěma měsíci začal v jedné z londýnských čtvrtí kontroverzní experiment: pokud policisté chytí někoho s malým množstvím marihuany, jen mu ji odeberou a pokárají ho.
 
Spojené státy
V devíti amerických státech místní zákony povolují pěstování a distribuci marihuany pro léčebné účely. K léčení ji používá asi sto tisíc lidí. Letos v červnu však Nejvyšší soud rozhodl, že distribuce marihuany je nelegální. Místní úřady devíti států ji však tolerují.
 
Slovensko
Platí ještě přísnější drogové zákony než u nás: trestným činem je držení jakéhokoliv množství drogy.