The Times: Drogy jsou účinnou zbraní Talibanu
Zpravodajství ČTK (12. října 2001)
autor: ROS

KVÉTA (Pákistán) 12. října (ČTK/The Times) - Sachi nervózně přechází po chodbě kliniky, v rukou muchlá šátek. "Zoufale potřebuju heroin," kvílí. "Nedá se to ovládnout." Na rozdíl od většiny zdejších narkomanů nebere tento bývalý bojovník afghánské opozice heroin z vlastní vůle. "Dali mi ho lidi z Talibanu, aby mě přiměli bojovat proti mým vlastním přátelům, jejich nepřátelům," dodává. "Je to hrozné ponížení. Jsem zavřený tady na klinice a to všechno kvůli Talibanu."
Sachi bojoval v řadách afghánského opozičního Severního spojenectví, když ho zajali příslušníci Talibanu a posadili ho za mříže ve východoafghánském Dželálábádu. Hrdý bojovník Sachi snášel vězení nepřítele velmi těžce.
V té době již byl zvyklý kouřit marihuanu a tak žadonil u svých věznitelů o drogu, která by mu umožnila lépe snášet tvrdý vězeňský život. Strážní odmítli a poslali ho na frontovou linii s příslibem, že mu tam velitelé Talibanu poskytnou, co bude chtít.
Marihuana, kterou mu dali, se nedala s ničím, co okusil předtím, srovnat. "Když jsem kouřil hašiš, cítil jsem se jako někdo úplně jiný," vzpomíná. "Cítil jsem se mocný a odvážný."
Až později se Sachi dozvěděl, že mu velitelé do marihuany přimíchávali heroinový prášek, aby ho přiměli bojovat proti jeho vlastní armádě. V té době už byl na drogách závislý.
Po vykouření své denní dávky heroinu už ani na okamžik nezaváhal, když po něm chtěli, aby bojoval proti svým bývalým přátelům ze Severního spojenectví. "Cítil jsem potřebu zabíjet, a to dokonce i své bývalé spolubojovníky. Za drogu jsem byl ochoten udělat cokoliv, co po mně chtěli."
Nikdo z příslušníků Talibanu heroin nebral, zajatci z řad opozice jím však byli štědře zásobeni. Jejich závislost na droze se ukázala být účinnější než ty nejpevnější vězeňské mříže.
"Mohl jsem uprchnout a pokusit se dostat zpátky k Severnímu spojenectví, ale bylo mi jasné, že tam bych se k heroinu nedostal. A tak jsem musel zůstat s Talibanem."
Pro činitele Talibanu nebylo těžké Sachiho drogou zásobovat. Jejich režim se celá léta podílel na obchodování s více než 80 procenty heroinu prodávaného ve světě. Příjmy z opia byly bohatým zdrojem peněz na nákup zbraní pro jejich boj za ovládnutí celé země.
Produkce opia se loni domněle zastavila poté, co vůdce Talibanu mulla Muhammad Umar přikázal z náboženských důvodů s pěstováním máku skoncovat. Podle tvrzení zasvěcenců ale obchod čile pokračuje a zásoby jsou bohaté.
"Přestali jsme s pěstováním, když nám to mulla Umar nařídil, ale v zásobě jsme už měli 400 kilogramů opia," říká 28letý Abdul Ahmad z údolí Helmand.
Přišel sem před třemi týdny s dobrým úmyslem překonat závislost, k níž se dopracoval v deseti letech, kdy vysával šťávu z rostlin máku rostoucího na farmě jeho otce.
Od Umarova zákazu pěstitelé máku jako on postupně rozprodávají své zásoby na trhu a udržují tak ceny na patřičné výši. V září však Taliban zrušil zákaz produkce a umožnil tak znovu zasít a sklízet úrodu.
Politická nejistota vyvolaná teroristickými útoky na Ameriku s sebou přinesla mimo jiné záplavu levného heroinu na trhu, protože farmáři vyprodávají své zásoby za hotové peníze. Podle dealerů v pákistánském městě Kvéta klesly za uplynulé dva týdny ceny o polovinu - z 50.000 rupií za kilo na méně než 25.000 rupií.
Ti, kteří se na obchodování s drogou podílejí, jsou toho názoru, že nepotrvá dlouho a levný heroin zaplaví Evropu. Ceny pak půjdou po celém světě prudce dolů.
Taliban pilně sklízí bohaté zisky z mezinárodního obchodu s heroinem, ale tvrdě trestá Afghánce přistižené při jeho užívání bez povolení.
Poté, co byl vyřazen z talibanské armády s odůvodněním, že už není schopen bojovat, byl Sachi nucen podnikat každodenní nebezpečnou pouť do odlehlých oblastí v blízkosti hranic s Pákistánem, aby tam nakoupil heroin bez dohledu všetečných očí.
"Mého přítele Hasana chytili, když se vracel od hranic s opiem," říká Sachi. "Uřízli mu prsty, natřeli mu tvář na černo a pak ho na hřbetě osla vozili městem jako odstrašující příklad pro ostatní."
Hasanovi rodiče, zděšení synovým osudem, se nad Sachim slitovali a dali mu peníze na léčení na klinice v Kvétě. Sedm dní po zahájení léčby je odhodlán zbavit se svého zlozvyku a přísahá pomstu velitelům, kteří se sem dostali.
Také Ahmad si plánuje návrat do Afghánistánu, nikoliv však aby bojoval, ale aby osázel svá pole máky, které nahradí zakrnělou pšenici. Vzdor utrpení, které mu přinesla závislost na droze, nevidí nic špatného na vydělávání peněz na živobytí na utrpení jiných.
"Máme v islámu takovou tradici, že hladovíte-li, můžete jíst maso zvířat, které je jinak zakázané," sděluje. "S máky, z nichž se získává opium, je to totéž. Musíme je pěstovat, protože jsme chudí."
(servis MONITOR)
ros mik