Exotický dým
Týden (24. 9. 2001)
autorka: Kateřina Kratochvílová

Vodní dýmky se kouří i u nás
Zrodila se asi před třemi sty lety, nikdy ale nebyla tak oblíbená a tak rozšířená jako dnes. Také vy jste si možná z letní dovolené přivezli vodní dýmku.

Arabové pokuřují vodní dýmku při práci, ve chvílích odpočinku, v kavárnách i doma. V islámském světě tiché bublání a voňavý kouř k živo tu lidí patří zcela neodmyslitelně. Vodní dýmku vám nabídnou v každé restauraci, pouličních kavárnách a třeba i v pětihvězdičkových hotelech. Kromě příjemně chlazeného kouře a jemné chuti tabáku však vodní dýmka nabízí i pocit pospolitosti. Obvykle se totiž kouří ve skupinkách, kde mezi kuřáky vzniká tiché pouto.

Z Egypta do světa
Vodní dýmka se objevila asi před třemi sty lety v Indii a rozšířila se přes Írán a Turecko do celého arabského světa. Zpočátku se plnila vším možným, především ale hašišem. Dnes má mnohem prozaičtější náplň - tabák nejrůznějších chutí, i když hašiš i jiné drogy se z ní stále místy kouří. Do světa se vodní dýmka rozšířila především díky Egypťanům, kteří se k jejímu polozapomenutému kouzlu vrátili hlavně z praktických důvodů. Islám to tiž muslimům zakazuje pít alkohol, kouření vodní dýmky ale nezapovídá, a nevylučuje ji dokonce ani ramadán. Po velice striktním denním půstu se mohou muslimové vrhnout každý večer na vodní dýmku, aniž by tím porušili náboženské příkazy. Kdo viděl kuřáky vodních dýmek v době ramadánu, viděl často také nebývalé veselí. Mnoho Egypťanů si míchá do dýmek hašiš i dnes přesto, že je to nelegální (a Alláh by z toho asi taky nebyl nadšený). Turistům, kteří do Egypta přijížděli, však vodní dýmka a atmosféra spojená s tichým pokuřováním učarovala a nejeden z nich si ji pak odvezl domů jako suvenýr.

Je zdravá?
Konzervativní muslimové si libují, že s nástupem vodní dýmky podstatně poklesla konzumace alkoholu. Vodní dýmky však zdraví rozhodně neprospívají, přestože mu škodí určitě méně než cigarety. Tabák se například nemusí kouřit přes papírky, kvůli nimž se do těla dostává dehet. Voda navíc působí jako filtr a rovněž ochlazuje kouř, který potom není tak horký a neškrábe v krk u. Díky tomu se ale kouř dá inhalovat velice zhluboka, takže škodí více plicím. Další nebezpečí si kuřáci vodních dýmek často ani neuvědomují. Předávání hadice totiž není zrovna hygienické. V Egyptě dokonce přišli na to, že široká obliba kouření vodní dýmky má přímý vliv na prudký nárůst počtu případů tuberkulózy v Káhiře. Chytří majitelé restaurací proto přišli s inovací: hostům dávají i jednorázové plastové nástavce, které si každý nasazuje na dřevěný konec hadice. Dříve se používaly velice luxusní skleněné náustky.

Už i ženy
Zatímco dříve byla vodní dýmka typickou výsadou mužů, dnes se stává vyloženě módním doplňkem žen. V Káhiře dokonce patří k dobrému tónu, pokud dívka kouří vodní dýmku spolu se svým partnerem. Oficiálně by náplň vodních dýmek neměla obsahovat drogy. V Egyptě se vám ale klidně může stát, že se vás personál v restauraci zeptá, zda nechcete po lehkém jablečném tabáku zkusit něco ostřejšího. V bláhovém domnění, že si dáte silnější tabák, kývnete. Pak se může stát, že se s vámi svět pořádně zatočí, protože vykouříte, aniž byste chtěli, dávku hašiše. Nezkušeným kuřákům se ale může zamotat hlava i po kvalitním tabáku. Zapříčiňuje to právě hluboké vdechování. U nás se vodní dýmky pokuřují zejména v čajovnách a v orientálních, například libanonských nebo egyptských restauracích. Často se ale objevují i na domácích večírcích. K dostání jsou v čajovnách nebo v obchodech s orientálním zbožím. Obvykle se tam také prodává tabák a uhlíky. Nejmenší dýmka stojí okolo sedmi set korun (ta má jen jednu trubici), cena největších přesahuje dva tisíce korun.

* * *

Jak připravit vodní dýmku
Do skleněné nádoby nalijeme studenou vodu, která by měla sahat až do míst, kde se hrdlo začíná zužovat.

1. Nasadíme opatrně horní kovovou část a hadici zasuneme do spodní části kovového trupu. Vše musí dokonale těsnit, jinak by kouř unikal. Pokud spoje netěsní, použijte proužek bavlněné látky namočené do vody.

2. Dále si připravíme tabák a hlavičku (horní část vodní dýmky, jinak také kotel).

3. Tabák, který je třeba dobře rozdrobit, nasypeme do hlavičky tak, aby sahal zhruba půl centimetru pod okraj. Někdy se doporučuje tabák předem namočit a dobře vyždímat.

4. Čtvercem alobalu přikryjeme horní část hlavičky s tabákem a uhladíme odstávající cípy kolem jejího obvodu.

5. Do alobalu uděláme špendlíkem dírky (kvůli větrání). Uhlík se z obou stran rozehřívá na plynovém vařiči, což trvá zhruba pět minut. Musí být nažhavený z obou stran, jinak by pomalu dohasínal a kouření by se zkrátilo. Rozžhavený uhlík položíme pinzetou nebo originálními kleštičkami na připravenou hlavičku s tabákem a alobalem.

6. Dýmka je připravena.

Z čeho se skládá vodní dýmka
Základnu, na které celá dýmka stojí, tvoří qá'ida neboli zužáža. Na vázu (většinou skleněnou, někdy i kovovou) navazuje tělo dýmky (žizic), zakončené hrdlem (rás) s několika otvory navrchu. Žizic bývá dřevěný, porcelánový nebo kovový, rás z porcelánu či kovu. U některých dýmek lze hrdlo přikrýt kovovou, případně porcelánovou pokličkou (ghata) na ochranu před větrem. K tělu dýmky je připojena hadice (barbiš) s náustkem (masása). Z těla do vázy proniká kouř kovovým, nejlépe však dřevěným jádrem (lub) - trubičkou, která má být při kouření ponořena do vody ve váze na dva až tři prsty hluboko. V místě, kde je jádro dýmky spojeno s tělem, je vyvrtán malý otvor, kudy může unikat kouř z vázy do hadice.