Co s extází?
Reflex, 30. srpna 2001
autor: Petr Holec

Bůhví. Konzumace téhle napohled nevinné syntetické drogy se nám poslední dobou trochu vymkla z rukou. Bereme ji, abychom vydrželi tancovat až do rána, a bereme ji znovu, abychom s uměle nabitou energií nakopli další noc. Nevadí nám, že si v pondělí nebo úterý občas nepamatujeme, s kým jsme spali v pátek a v sobotu, protože už se těšíme na další pátek a sobotu. Stále mladší návštěvníci tanečních parties polykají extázi jako automatickou součást zábavy a stále víc studentů středních škol či učňů s ní už alespoň experimentovalo. A stále víc lidí říká, že je to špatně.

Fajn. Jenže co s tím, když ani lékaři se zatím nedokáží dohodnout, jestli extázi zašlapat do země, nebo ji plně legalizovat a využívat k psychoterapeutickým účelům, zatímco ministři zdravotnictví a vnitra zase nevědí, jestli dotovat sekundární prevenci, nebo posílat uživatele včetně pořadatelů parties do vězení? Nechci zde věštit ze značně zamlžené skleněné koule. Možná z nás bude za pár let armáda trosek, kterým bude dealer muset připomenout, o jakou drogu ho vlastně prosíme, a možná taky ne. Jsem si však jist jedním: represí uživatelů extáze, jak je zakotvena v dosavadní legislativě, se nevyřeší vůbec nic. Naopak. Každý, kdo si ještě pamatuje, jak to dopadlo s kriminalizací marihuany, jež se k našemu velkému údivu stala nejoblíbenější drogou, se mnou snad bude souhlasit, že trestání uživatelů látky MDMA, jejíž užívání je na rapidním vzestupu, je naprosto kontraproduktivní.
 
PREVENCE A KRIMINÁL
Vím, že se pouštím na tenký led a že spousta lidí by mě ráda viděla pod ním. Nechci popularizovat žádnou drogu včetně extáze nebo se snažit bagatelizovat její možné destruktivní účinky na lidský organismus. Jistě, společnost bez všech drog je mnohem hezčí ideál než zašpiněná realita s nimi, s námi lidmi je to však jen nedosažitelný ideál. "S drogami se musíme naučit žít. Pro alkohol a kouření už existují pravidla, ale pro drogy je budeme jen těžko stanovovat, zejména pokud je budeme považovat za ilegální. Nejsou součástí naší kultury a neexistuje proti nim bariéra v tradicích," prohlásil před časem v MF Dnes Jiří Staníček z královéhradeckého občanského sdružení Laxus. Zlatá slova. Víme, že u uživatelů extáze nedochází k fyzické závislosti jako třeba u pervitinu či heroinu a že v souvislosti s užíváním i obstaráváním drogy nepáchají trestnou činnost, zatímco hrozí určitá závislost psychologická, neboť někteří si drogu spojují s taneční hudbou a často ji konzumují téměř automaticky. Nechci být cynik, ale podle téhle definice je nás nejen v Česku psychologicky dost zle závislých několik miliónů, protože v baru, v hospodě nebo na hokeji či fotbalu většina z nás pije nebo kouří - a kupodivu se nám to stále líbí a nikdo nás za to netrestá. Ani tu nechci opakovat otřepanou frázi, že každá generace má svou drogu, protože je to nefér: generace za generací jich má po ruce stále víc. Chci pouze zopakovat, že - díkybohu - žijeme v demokracii a moje kocovina, ať už z extáze, alkoholu nebo sobotního televizního programu je pouze mou soukromou věcí a že za ni ani při nejvyšší empatii s vězni a při zatím relativně jasném vědomí nepatřím do kriminálu, stejně jako tam podle současné legislativy nepatří podstatně hůře závislí kuřáci, kteří na svůj návyk umírají, nebo ten, kdo potřebuje konec šichty spláchnout flaškou peprmintky a místo jater s sebou nosí šutry. Jsem pro dekriminalizaci uživatelů extáze i pro to, že bychom ve většině případů trestali téměř ještě děti, které se baví stejně jako kdysi jejich rodiče, jen k tomu používají prozatím zakázaný podpůrný prostředek, stejně jako pro to, abychom ukončili šílenou schizofrenii, která MDMA obklopuje. De iure je totiž na stejném seznamu omamných a psychotropních látek jako například mnohem nebezpečnější heroin či pervitin. Za držení jednoho gramu či deseti dávek po deseti miligramech MDMA můžete skončit až se dvěma roky natvrdo. Pokud uvážíme, že průměrný obsah MDMA v běžně prodávané piluli "éčka" sice obvykle nepřekračuje sto miligramů, ale občas se objeví i tableta se 200 mg, může se vám lehce stát, že při netušené velkorysosti kuchaře vám dva roky v chládku zajistí už pět pilulí. Tedy množství, které u sebe spousta návštěvníků klubů nebo velkých tanečních parties po koupi ať už pouze pro sebe, nebo i pro kamarády klidně může mít. Schizofrenie kolem extáze, jejíž masové užívání je ve srovnání s ostatními drogami poměrně novým fenoménem, se ovšem netýká pouze nesmyslného zákona (ten by rád ještě zpřísnil tradičně prozíravý ministr vnitra, jenž chce učinit spoluodpovědné i organizátory parties). Je ironií, že zákon proti uživatelům nevyužívá ani policie, jíž by k tomu měl sloužit, protože ví, že je to na nic. Když jsem se zeptal její mluvčí Ivany Zelenákové, jestli se policie chystá razantněji zakročit proti uživatelům drogy v klubech nebo na tanečních parties, odpověděla mi celkem logicky, že její detektivové se zaměřují především na dealery a do klubů nebo na parties nechodí. V podobně schizofrenní situaci se kvůli legislativě nachází i zdravotní politika státu. Například brněnské sdružení Podané ruce, jehož mobilní K-centrum provádí v klubech a na parties v rámci sekundární prevence neboli snižování rizik bezplatné testování extáze na přítomnost MDMA či MDA, využívá miliónový grant ministerstva zdravotnictví. Domyšleno ad absurdum: pokud by vás při testování chytila policie s větším množstvím MDMA, než stanoví zákon, mohli byste od státem spoludotovaného stánku se streetworkery přistát ve státem plně dotovaném vězení. A stejný problém se nevyhýbá ani promotérům parties. Například ochranka největší venkovní taneční party Open air field prošmejdila návštěvníkům kapsy, tašky a batohy, jako by hledali zlatý špendlík, zatímco mezi pódii byl stánek s bezplatným testováním extáze a droga byla - ano, je to k nevíře! - opět volně k mání.
 
ZAKÁZANÉ OVOCE
K depenalizaci pouze uživatelů extáze se přiklání i PhDr. Ladislav Csémy z pražského Psychiatrického centra, mimo jiné spoluautor výzkumné zprávy Drogy a taneční scéna. I když se podle vlastních slov osobně necítí kompetentní vyjadřovat se k tomu, "jak by měla být konkrétně nastavena rovina trestního postihu," říká, že "trestání uživatelů nepřispěje k tomu, aby se MDMA neužívala. Samotná hrozba trestu mladé lidi neodradí, navíc v klubech nebo na parties je extáze dobře dostupná. Existuje tu zjevný rozpor. Jak můžeme zároveň testovat kvalitu (,nezávadnost`) drogy - čímž chráníme uživatele - a současně jim vědomě pomáhat nebo přivírat oči nad něčím, o čem jim říkáme, že to není zdravé a správné a za co mohou být trestně stíháni? Problém drog je vždy mnohovrstevný a netýká se pouze zdravotních rizik. Politické, společenské, zdravotní i legislativní složky jsou složitě provázány a žádná jednoduchá řešení neexistují." Doktor Csémy se v bohnickém areálu setkává s toxikomany téměř denně a v souvislosti s extází zdůrazňuje její možná zdravotní rizika: "Především je to změněný stav vědomí a z něj plynoucí potenciální nebezpečí neuváženého lidského chování, dále se mohou objevit poruchy činnosti oběhového systému nebo selhání ledvin, riziko představuje i předávkování a užívání MDMA v kombinaci s jinými drogami nebo alkoholem." V již zmíněné publikaci jsou výsledky mezinárodního výzkumného projektu, jehož se Praha zúčastnila v letech 1998-2000 spolu s Berlínem, Curychem, Vídní, Římem a Amsterodamem a který sledoval užívání drog mezi evropskou velkoměstskou mládeží navštěvující taneční parties. V Praze byly shromážděny informace od 505 účastníků tanečních parties, jejichž průměrný věk byl 20,2 roku. Přes osmapadesát procent bylo studujících, 28,4 procenta zaměstnaných, 8,5 procenta nezaměstnaných a pětadevadesát procent svobodných. Výsledek? Jako nejrozšířenější návyková látka vychází jednoznačně alkohol, který konzumuje či konzumoval prakticky každý (v posledním měsíci 94 procenta), těsně následovaný cigaretami (90 procent) a marihuanou či hašišem (88 procent). Extáze sice s 19 procenty užití během posledního měsíce relativně pokulhává, pohybuje se ovšem v těsném sousedství u nás dobře zavedeného pervitinu (20 procent) a halucinogenů (22 procenta) a pokud jde o průměrný věk první zkušenosti s ní, dostáváme se u žen na 17 let a u mužů na 17,6 roku. Zároveň se ukázalo, že většina respondentů ji nevnímá jako příliš nebezpečnou, neboť z hlediska rizikovosti ji uvedli až po marihuaně, cigaretách a alkoholu. Fakt, že jsme s MDMA dohnali a mnohdy i předehnali západní Evropu a že nejde o módní výstřelek pár smažků, dokazují výsledky její celoživotní prevalence: s 38,2 procenta jsme trumfli Řím i Vídeň a za Berlínem zaostáváme o pouhých šest procent. Zhruba polovina všech dotázaných si extázi vzala alespoň jednou v životě. Podobný výzkum, ovšem formou dotazníků, provedl od loňského října do prosince v brněnských klubech Orion Hall, Apokalypsa a Citadela i Jura Valnoha ze zmíněného sdružení Podané ruce. Podle odpovědí 226 respondentů ve věku 16-27 let vyzkoušelo nějakou ilegální drogu 98 procent žen a 93,5 procenta mužů, jasně nejoblíbenější drogou byla pro 94,7 procenta žen a 93,2 procenta mužů extáze. Průměrná dávka činila u žen 1,3 tablety, u mužů 1,75.
 
POŠLEME JE DO CHLÁDKU?
Co z toho vyplývá? Nepoužil jsem tuto statistiku proto, abych dokázal, že když je extáze na taneční scéně podobně samozřejmá jako dýdžej, měli bychom její užívání podpořit. Nikoli. Chci jen dokázat, že všichni lidé ji užívající mohou být za stávající legislativy vystaveni trestnímu stíhání, což je nesmysl. V publikaci Drogy a taneční scéna autoři zároveň píší: "... vzdělávání legislativců, politiků a profesionálů v oblasti prevence o komplexních problémech spojených s užíváním rekreačních a tanečních drog se stává stále více rostoucí prioritou budoucnosti. Přirozeně blízké nám jsou cíle primární prevence, která se orientuje na neužívání drog ... Skutečnost, kterou musíme reflektovat, však ukazuje, že vzhledem ke snadné dostupnosti drog na taneční scéně potřebujeme i formy sekundární prevence zahrnující omezování škod působených drogami." Jen se ptám, kde jsou naši vzdělaní legislativci a politici, kteří nebudou chtít dělat osvětu za mřížemi?