KNEDLO ZELO IBUPROFEN
Pátek Lidových novin (27. 9. 2001)
autorka: Lenka Nejezchlebová

Češi si zamilovali utišující léky. Stáváme se národem toxikomanů.
Třiatřicetiletá podnikatelka Martina nemohla "pro samé starosti" spát. Tak si zvykla sáhnout po prášku. Jeden, dva, tři... Po pěti letech jich musela sníst čtyřicet, aby vůbec zamhouřila oko. Skončila v Bohnicích. Podobně loni dopadlo 21 Čechů a 35 Češek. Ale to je jen špička ledovce. Ty skvělé barevné pilulky, ti věrní průvodci životem moderního člověka, kterého stále někde pobolívá, jsou v našich kapsách, kabelkách a lékárničkách jako doma.

V roce 2000 Češi utratili 690 milionů korun za léky proti bolesti. Nakoupili 35 milionů balení, v nichž bývá deset až třicet pilulek. Z velké části na léky ani nepotřebujeme recept, ostatně televizní reklamy nám je podsouvají, jak jen to jde. Dostaneme je i v obchodním domě nebo u benzinky. Ibuprofen, paralen a aspirin jsou jména důvěrně známá.

Aby hlava nebolela, aby mozek nemyslel
Úřednici Marii (35) často bolívala hlava. Na radu přítelkyně začala užívat Acylcoffin. Začínala s plátem prášků na týden, končila na pěti denně. Po půl roce pravidelného užívání se dostavily žaludeční potíže. Lékaři u Marie zjistili žaludeční vředy. Za hlavní příčinu označili nadužívání léků. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky je v České republice denně hospitalizováno 25 lidí kvůli krvácení do žaludku, polovinu z těchto případů mají na svědomí léky. Podle mluvčího České lékárnické komory Jana Horáčka vede přehnané konzumování běžně dostupných léků k poškození slinivky, žaludeční sliznice, ledvin, dvanácterníku a k poruchám jaterních funkcí. Analgetika se navíc často pojídají jako lék na kocovinu po proflámované noci, takže náš žaludek dostává dvojitý zásah. Dvaadvacetiletá studentka Petra je momentálně na brigádě v jedné luxusní restauraci v centru Prahy. "U nás jedou ve velkým Ibuprofeny. Ráno si dají číšníci kafíčko a k tomu každej po jednom růžovým prášku. Pak k obědu a ještě dva odpoledne. Pět lidí u nás spotřebuje velký balení - třicet prášků za týden. Prokládají to alkoholem, ale že by to s nima něco dělalo, toho jsem si nevšimla. Berou to, protože je furt bolí hlava." Na volně prodejných analgetikách (léky proti bolesti) a antipyretikách (léky s protizánětlivými účinky) sice nevzniká závislost třeba jako na tvrdých drogách, ale podle doktora Horáčka mohou způsobit vznik psychické závislosti: "Člověk si zvykne prášky jíst, protože mu pomáhají. Když nemá tabletku na dosah, je nervózní. Lidé, převážně ženy, používají analgetika jako prevenci - aby je hlava nebolela." Primář oddělení závislostí z bohnické psychiatrické léčebny Karel Nešpor k problému dodává: "Závislost v pravém slova smyslu nevzniká, ale jejich nadužívání s sebou nese rizika, zejména pro tělesné zdraví."

Větší problémy mají ženy
Na otázku, proč se tolik ládujeme prášky, doktor Horáček odpovídá: "Lidé například nemají čas vyležet chřipku, musí být hned fit do práce, tak se nadopují léky a jedou dál." Podle něj je umělé srážení teploty a tlumení bolesti tak trochu proti přírodě. Tyto příznaky říkají, že se s organismem něco děje a naznačují nám: Musíš vysadit. S léky přitom mívají více problémů ženy. Podle primáře Nešpora to může být tím, že ženy lépe vnímají své tělo, jsou citlivější, věnují svému zdraví často větší pozornost, a proto častěji sáhnou po léku. Ve vysoké spotřebě léků nejsme ve světě nijak výjimeční. Když před sto lety vyrobil v Německu doktor Felix Hoffmann první pilulku aspirinu, netušil, že polykání tabletek bude jednou známkou vyspělosti civilizace. Podle doktora Horáčka stoupá spotřeba léků od východu na západ. "U nás se spotřebuje léků víc než v Rusku, ale míň než ve Francii nebo v USA. Výjimkou jsou severské země, o nichž se nedá říct, že by byly zaostalejšími civilizacemi, a přesto Seveřané spolykají pilulek méně. Je to možná dáno jejich celkově zdravějším přístupem k životu."

Něco na cestu do pekel
Od roku 1993 vzrostla v České republice spotřeba léků proti úzkosti, na spaní a na uklidnění o 116 % - v roce 1993 činila 35,2 milionu "definovaných denních dávek", v roce 2000 už 75, 9 milionu. Definovaná denní dávka je denní dávka, která má léčebné účinky a počítá se v miligramech. Nejrozšířenější léky jsou tzv. anxiolytika (léky proti úzkosti), dále hypnotika (na spaní) a sedativa (na uklidnění). Na sedativech prokazatelně vzniká závislost. Všechny jsou sice na lékařský předpis, což ale pro závislé není žádná překážka. Obejdou praktické lékaře rozličných obvodů, neurology a psychiatry a od každého recept vydyndají: pro nemocnou babičku, pro nespavého dědečka, na cestu do zahraničí, do zásoby... Lékárníci nemohou léky nevydat: "Můžeme pacienty jen upozornit na rizika," říká doktor Horáček. Z dřívějších dob zní povědomě slovo barbituráty (léky na spaní). Ty se ale dnes už v čisté podobě nepoužívají. "Barbituráty se přidávají pouze do analgetických směsí, jejichž reprezentantem je nechvalně známý Alnagon, který mimo jiné obsahuje nebezpečný opioid kodein. Před lety jsme léčili paní, která měla po Alnagonu těžké odvykací stavy, blízké deliriu tremens," říká primář oddělení závislostí z bohnické psychiatrické léčebny Karel Nešpor. Barbituráty nahradily tzv. benzodiazepíny - známá jména jsou např. Diazepam a Rohypnol. Jsou prý šetrnější, ale velmi rychle na ně roste tolerance, to znamená, že po několika týdnech už jeden nezabere, a člověk potřebuje zvyšovat dávku. A tady už opravdu přestává legrace. Když se totiž takový lék užívá dlouhodobě a pak ze dne na den vysadí, zažívá člověk životu nebezpečné odvykací stavy. "V krajním případě se dostavují halucinace, nahromaděné záchvaty podobné epileptickým, které můžou končit smrtí," říká Karel Nešpor. Psycholožka Jarmila Landová k práškům na uklidnění a spaní říká: "Žijeme ve velkém stresu. Lidé nevěnují svým problémům čas, chtějí je řešit hned. Vzít prášek je snadné. Léky jsou snadno dostupné, existují tisíce preparátů, které nabízejí ‚štěstí', a lidé je polykají. Alternativou za prášky by byla například psychoterapie, která není tak nákladná, jak si lidé myslí, ale jde o dlouhodobou záležitost. Americký styl - Mysli pozitivně - říká: Hoď problémy za hlavu. Jenže se zapomíná, že ty problémy na vás skočí časem zezadu."

Starosti k životu prostě patří
Při dlouhodobém užívání a nadužívání tlumících a tišících prostředků nemusí člověk vždy skončit v léčebně, ale může mít narušenou paměť, omezenou rozlišovací a poznávací schopnost, někdy bývá podrážděný, protivný a ospalý. "Existuje totiž spousta tzv. hladinkářů. To jsou lidé, kteří berou mnoho let určitý počet prášků denně, udržují si svoji ‚hladinu'. Pokud lék nevysadí ani nezvyšují razantně dávky, do nemocnice se nedostanou. Tento problém je masový, jen ho není vidět," říká doktor Václav Dvořák, primář ženského oddělení závislostí bohnické léčebny. Nadužívání léků je podle jeho kolegy Karla Nešpora problém převážně střední a starší generace. "Mládež si ale zase přidává hypnotika a sedativa do svých toxikomanských koktejlů k navození určitého psychického stavu a požadované nálady," říká Nešpor. Češi se utíkali k práškům i v minulosti, ale v 90. letech začal být tento způsob řešení psychických a fyzických potíží běžnější. Farmakoložka Dagmar Lincová nemá nic proti tomu, když člověk v těžkém životním období krátkodobě bere tišící prostředky, ale dodává: "Není ale možné tlumit problémy trvale. Nesmíte zapomenout, že k životu starosti prostě patří."