Poslední zastávka před peklem
Hospodářské noviny (3. 8. 2001)
autor: Pavel Zvolánek

Jediná naděje? Buddhistický klášter Tham Krabok ve středním Thajsku se tak mnoha lidem závislým na drogách jeví.

Sedmičlenná skupina v různobarevných pyžamech klečí na nádvoří S kláštera. Dvojice mnichů jim rozdává misky a rozlévá nápoj, jehož složení je přísně střeženým tajemstvím. Připomíná to chvíle před popravou, jenom ty zavázané oči scházejí. Asociace, která není příliš vzdálená od reality Ti, kteří se chystají přijmout lék, došli až na samou hranici života. »Tohle je poslední zastávka před branou do pekla,« říká jeden z mnichů. Když před padesáti lety do těchto míst přišlo několik mnichů, chtěli se věnovat převážně meditaci a duchovnímu životu. Jenom mimochodem využili svých znalostí přírody, aby pomocí bylin pomohli místním lidem zbavit se jejich silné závislosti na opiu. Přesto cesta Tham Kraboku k vyhlášenému protidrogovému centru nebyla zcela náhodná, bývalý opat kláštera prošel životní zkušeností policejního důstojníka protidrogového oddělení v Bangkoku.
Místo, které si zakladatelé kláštera vybrali, se nachází ve středním Thajsku, severovýchodně od Bangkoku. Klášter leží na úpatí kopců, které se zvedají ze zdejší prašné, vyprahlé roviny. Cestu k němu otevírá nenápadná asfaltová odbočka z hlavní silnice. Sochy Buddhy i monument thajského panovníka v nadživotní velikosti svědčí o neúnavné stavební aktivitě Tham Kraboku. Dočasný domov narkomanů je obehnán zídkou, za ni lze pouze se svolením. To však není příliš těžké získat.
Tham Krabok otevírá své brány i návštěvníkům zvenčí. Před patrovou budovou, kde jsou dočasní obyvatelé kláštera ubytovaní, několik Thajců hraje takraw, místní obdobu nohejbalu s rattanovým míčem. Za ubytovnou se trojice cizinců chladí v malé nádrži napuštěné vodou. Cizinci tvoří v klášteře asi třetinu osazenstva. Nejčastěji pocházejí ze Švýcarska a Nizozemska.
Podle místních mnichů je tady všechno posvátné - stromy, rostliny, kopce. Důvod, proč lék používaný při léčbě drogově závislých funguje údajně pouze tady. Samotní mniši tvrdí, že medicína za branami kláštera ztrácí svoji sílu a brání jejímu volnému šíření. Když ji před časem poskytli k testování do Spojených státu, skončila léčba smrtí dvanácti narkomanů. »Jsme pro narkomany poslední nadějí, my nikoho nehledáme, všichni se na nás obracejí sami. V Tham Kraboku si každý musí vybrat mezi životem a smrtí, pokud si vybere život, může přijít, ale pouze jednou, další šanci již nedostane,« říká mnich Gordon. Životní osudy tohoto svalnatého Američana by vydaly na román, jeho pout ve vojenské uniformě vedla přes vietnamskou válku do Libanonu a na Haiti. V Tham Kraboku již působí třiadvacet let a je jedním ze sedmi lidí, z nichž každý zná část složení léku, který je závislým podáván. »Sedmdesát procent z více než sto tisíc narkomanů, kteří prošli Tham Krabokem, je vyléčeno, čtvrtina zemřela, o pěti procentech nic nevíme,« říká Gordon.
Pravidla, která se pacienti zavazují respektovat, vypadají až příliš jednoduše a vejdou se na jediný list papíru. Do kláštera jsou přijímáni narkomani ve věku osm až pětačtyřicet let. V Tham Kraboku zůstávají minimálně týden, maximálně šest měsíců. Během nich přijímají lék složený ze stovky místních bylin a chodí do sauny. Podle opata kláštera Phra Puttabatha pětadevadesát procent úspěchu spočívá v závazku, který pacienti na závěr léčby přijímají. Slibují, že se do konce života již drogy netknou. Mnichové říkají, že zatímco byliny zůstanou v Tham Kraboku, slib zůstává v mysli a srdci jejich pacientů. Nijak se také nesnaží vyvrátit pověst, podle níž lék přetrvává v krvi a zabije každého, kdo by se chtěl k droze vrátit. »Nikdo nemá zázračný lék, pokud pacient sám nechce zničit svoji závislost. My můžeme pouze vytvořit prostředí, které narkomanům umožní pomoci sami sobě. Každý je sám sobě lékařem, každý má moc, kterou by se dalo všechno vyléčit, když však ztratí touhu po životě, není šance. Užíváme rostliny, které potlačují všechny touhy, kromě jediné - vrátit se domů. V dnešním světě neexistuje bezpečná droga, svět je jimi zavalen, drogy se stávají stále profesionálnějšími, ale myšlení člověka se nemění. Pro nás je každý pacient individualitou, každý má vlastní medicínu,« říká Gordon. Jedinečnosti každého z pacientů je přizpůsobeno i složení podávaných bylin. To je připravováno na základě rozboru z laboratoře, kam jsou odeslány vzorky získané hned po příchodu do kláštera.
Pětadvacetiletý Kiril pochází z Čečenska, ale již několik let žije v Praze. »Měl jsem problémy, příliš mnoho problémů,« vysvětluje důvody svého pobytu v Tham Kraboku. Stručná věta, za kterou se skrývá devět neúspěšných pokusů o léčbu heroinové závislosti, prosby manželky i rodičů, které ho nakonec dovedly k rozhodnutí zkusit něco, co již před ním absolvoval jeho kamarád. Rozhodnutí, které bylo právě tak rychlé, aby stačilo na zakoupení letenky, přílet do Bangkoku a cestu taxíkem do Tham Kraboku. V klášteře chce vydržet dva měsíce, po dobu platnosti víza. »Nevěřím na žádnou zázračnou léčbu, uvidím, jak to bude fungovat. Jednu výhodu to tady určitě má, nikde nemám kamarády, kteří by mi drogu sehnali stejně snadno jako v Praze.« Život v Tham Kraboku pro něj plyne až příliš poklidně, peníze musel odevzdat a dostane je až při odchodu, v klášteře platí zvláštní měna, možnost účastnit se meditací ho příliš neláká. Naopak Švýcar Peter je jedním z bývalých pacientů, který se sem vrátil a chce se stát mnichem. Jeho manželka zemřela na předávkování. Říká, že ve Švýcarsku dostane drogově závislý člověk methadon a jde domů, v klášteře je však léčba součástí rituálu. Přestože je Tham Krabok založený na buddhistických principech, je otevřený všem. »Můžeš věřit v cokoliv, v boha, alláha, peníze, v cokoliv, co tě drží při životě, v cokoliv, pokud o to přijdeš, tak zemřeš. Nezajímá nás náboženství, léčíme osobnosti,« říká Gordon.
Sedmičlenná skupina v různobarevných pyžamech klečí na nádvoří kláštera. Připomíná to chvíle před popravou. Lék, který za chvíli pozřou, pálí jako oheň a obrátí jejich vnitřnosti naruby. V dávivých křečích z nich opakovaně vytryskne mohutný proud. Někteří z nich přišli do Tham Kraboku dobrovolně, jiné přivedli rodiče, příbuzní, další policie. Všichni jsou zde poprvé. A naposledy.

***
Odbornice z protidrogového centra Sananim, doktorka Martina Richterová-Těmínová o metodě léčby drogové závislosti v thajském klášteře Tham Krabok: »Neznám složení podávaných bylin, ale o tom, že mají například uklidňující účinek, není asi sporu. Nevěřím tomu, že je to lék na závislost, spíše tlumí abstinenční příznaky a pomáhá tak lidem zvládnout toto nelehké období. Při saunování dochází k vyplavování škodlivin z těla, obecně je to zdravé, není pravda, že u lidí závislých má sauna jiné účinky než u lidí zdravých. Léčba, která vychází z tradiční filozofie dané země, buddhismu, a využívá ji při své léčbě, je bezesporu v dané zemi efektivní, jelikož čerpá ze srozumitelných kořenů a pacienty stabilizuje, zakořeňuje. Je asi pravda, že je to však zkušenost nepřenosná a u nás by nefungovala. Léčba závislých je postavena na zásadách, které vycházejí z tradičních rituálů dané země. Léčba se má vždy upravovat dle mentality národa. Rezidenční programy ve světě mají úspěšnost sedmdesát procent u lidí, kteří léčbu zakončili. Samozřejmě například po pěti letech se snižuje na padesát až šedesát procent, dále už však významně neklesá.«