Sdružení "Rodiče proti drogám" udělilo jako každoročně titul Frajer roku. Já jim pro změnu uděluji titul "Rození demokraté".

Uspořádat mezinárodní konferenci a nechtít tam žádné lidi, kteří nemají stejné názory jako pořadatelé, je pozoruhodné. Tento fakt si určitě zaslouží pozornost, protože je velmi vypovídající. Především o lidech ve sdružení "Rodiče proti drogám".

Proč jsou tito lidé tak "militantní"? Co je k tomu vede? Zažili vůbec (a že to nepřeji nikomu, ani jim) jaké je to být rodičem závislého dítěte? Setkali se alespoň s někým takovým?

Moje vlastní několikaletá zkušenost z praktické práce v tomto oboru by mohla být pro některé lidi velmi pesimistická. Člověk zde stojí téměř vždy před volbou menšího zla. Ať již při práci s klientem, anebo při formulacích rozhodnutí drogové politiky. Pokud to má člověk vydržet bez ovlivňování vlastní psychiky a osobnosti, musí si toho být vědom.

"Rození demokraté" si podle všeho nejsou těchto souvislostí vědomi. Ani největší optimisté si netroufnou říci, že se jednoho dne podaří drogy vymýtit zcela a bude konečně klid. Jinak řečeno zcela vyhrát drogovou válku, po které se tolik volá. Proto pragmatičtí a realističtí lidé tak rádi užívají slovo minimalizace a vyznačují se také minimální krvežíznivostí. Jenomže někteří jiní dlouhá léta o něco usilují, bojují, válčí a nikde nic! Určitě je to nějak poznamenává. Možná se jim zdá vynaložené úsilí malé. Možná je to tím, že ostatní proti nim úspěšně intrikují. Možná jsou ostatní tak zaslepení, že jejich argumenty neslyší. A možná nechtějí přiznat vlastní chyby... Podrážděnost roste, jejich počiny jsou čím dál podivnější a také nebezpečnější. Neinformovaná veřejnost jim nahrává, tak proč se nesvézt.

Neberu jim právo mít své názory, neberu jim právo je publikovat. Ale opravdu nerozumím, nerozumím tomu proč získávají podporu vrcholných politiků, kteří by měli vidět v širších souvislostech a dohlédnout za obzor cizích (ani ne vlastních) zklamaných ambicí, neúspěchů a podbízivé radikálnosti.

Vysvětlete mi to prosím někdo. Protože jsem jedním z těch pragmatiků, tak mě zajímá i "co s tím".

mgr. Petr Hromada