Nebezpečné názory protidrogových rodičů

(Lidové noviny, 21. 2. 2001)


Občanské sdružení Rodiče proti drogám se vyhýbá diskusi s odbornou veřejností, hájí jen svou "čistou pravdu"

Zájmové občanské sdružení Rodiče proti drogám by mohlo být podle názvu jednou z mnoha "organizací", jež se všemi silami snaží o účinné preventivní působení na cílovou skupinu potenciálních uživatelů drog, tedy především na děti. Zájmové sdružení je však přísně uzavřené společenství, hlásající nezvykle radikální názory, jež by se časem mohly stát pro společnost přinejmenším stejně nebezpečné jako drogy samé.

Cesta do světa totalitních názorů

Rodiče proti drogám nebojují jen s fenoménem zneužívání psychoaktivních látek, ale také s "neloajálními" novináři a "zlobivou" odbornou veřejností. Filozofie tohoto spolku je vcelku prostá. Nekomunikovat s nikým, kdo by mohl jakkoli polemizovat s jejich jedinou pravdou o drogách. Vliv zájmového sdružení na nemalou část naší populace může postupem času a v naprostém klidu sílit, aniž by si toho jediný novinář všiml. Cesta do světa totalitních názorů a neuvěřitelné intolerance vyžaduje jen prostý důvtip. Postačí telefonát do Poslanecké sněmovny, směřovaný do sekretariátu poslance Pavla Severy (KDU-ČSL). Pokud do telefonu přisypete pár slov o mediální podpoře této skvělé a nedoceněné rodičovské organizace, budete odměněni přímým kontaktem na vedoucí sdružení Evu Šimsovou. Jméno poslance Severy je tím nejlepším doporučením, jakého se vám může dostat při úvodním rozhovoru s vedením "drogových rodičů". Za normálních okolností se s vámi bude paní Šimsová jen těžko bavit. Pokud se jí ovšem dovoláte. A to nesvedou ani na Ministerstvu zdravotnictví ČR. Bojíme se o naše děti a voláme na poplach. Jsme přesvědčeni, že ve společnosti musí převládnout obecné odsouzení drog jako smrtelného nebezpečí pro občany, pak teprve soucit s těmi, kteří již drogou onemocněli. Naše heslo je: Nulová tolerance vůči drogám, uvádí vedoucí sdružení Rodiče proti drogám Eva Šimsová ve svém písemném vyjádření pro "rozumné" novináře. I bývalý ředitel Meziresortní protidrogové komise Pavel Bém se bojí o své děti. Jako zkušený terapeut ovšem nebije planě na poplach ani na něco jiného, ale snaží se v rámci svého mandátu starosty Prahy 6 o systematické preventivní působení, které začíná již u péče o děti raného věku. Bémovo krédo zní poněkud odlišně: Primární protidrogová prevence je odpovědností široké veřejnosti, rodiči počínaje a školou a působením státu konče. Nulová tolerance je podle Béma termín, který patří do úst zákonodárcům, a nikoliv laické veřejnosti. Současný ředitel Meziresortní protidrogové komise Radimecký dodává, že nulová tolerance vůči drogám je totéž jako nulová tolerance vůči všem občanům této země.

Akce slušných rodičů

Bez zajímavosti není ani náplň protidrogových akcí pořádaných "slušnými rodiči". V rámci Dne proti drogám, který se konal před dvěma lety na pražském Výstavišti a v Business centru v Brně, zájmové sdružení preventivně působilo na tisíce dětí formou autogenního tréninku. Školáci též "dobrovolně" psali slohovou práci na téma Přesvědčte své rodiče o škodlivosti drog. Preventivní působení formou autogenního tréninku (jedna z mnoha forem relaxačních technik, jejíž osvojení trvá týdny) nelze ani v nejmenším považovat za cílenou specifickou a účinnou protidrogovou prevenci, reaguje Pavel Bém. Nynější starosta Prahy 6 o Dnech proti drogám pouze slyšel, a to v kontextu s uzavřeností celé akce odborné veřejnosti. Právě v uzavřenosti spatřuje Bém elementární chybu, svědčící o naprosté neprofesionalitě pořadatelů. Společenství "čistých rodičů" se domnívá, že nejhorší je, když se dětem říká, že budou-li brát drogy, pomůže jim DropIn nebo Sananim, přičemž dětem nikdo neřekne, že v jejich věku mají téměř nulovou šanci, že se z té závislosti dostanou. V případě, že se primární prevence mine účinkem a dospívající se dostane do problému s drogou, nezbývá než se obrátit na odbornou instituci. MUDr. Bém je přesvědčen, že tvrzení o předem ztracené pomoci je nepravdivé, nemluvě o tom, že ignoruje nepřeberné množství vědeckých studií potvrzujících efektivitu protidrogové léčby. Populistické tvrzení je také výrazem mimořádné neúcty ke všem, kteří se snaží závislým pomoci a svědčí o naprostém diletantismu těch, kteří něco takového mohou tvrdit. Rodiče proti drogám jdou ve svém radikalismu ještě mnohem dál, když požadují, aby stát jako největší zaměstnavatel řekl: Nezaměstnám nikoho, kdo bere drogy nebo se staví liberálně ke konzumaci drog. Kdyby stát nezaměstnával nikoho, kdo bere drogy, reaguje Bém, muselo by státní administrativu opustit přibližně 98 procent zaměstnanců. Tvrzení opírá o fakt, že nemálo státních úředníků inklinuje k tabakismu a přinejmenším k průměrné konzumaci alkoholických nápojů.

Kdo je slušný člověk

Pavel Bém léčil v průběhu své psychiatrické praxe stovky lidí závislých na alkoholu či jiných drogách, kteří posléze abstinovali a byli neobyčejně výkonnými zaměstnanci soukromých firem i státu. Neumožnit jim v rámci rekonvalescence řádné zaměstnání považuji za do nebe volající nepatřičnost a hloupost, soudí. Za nejotřesnější postoj, vyjádřený v tiskovém prohlášení Rodičů proti drogám, lze považovat větu o tom, že pokud někdo chce drogy konzumovat, neměl by být v žádném případě považován za slušného člověka, který je pro společnost přínosem, a musí být připraven, že se diskvalifikuje pro celý život. Většina Bémových pacientů byla z řad takzvaně slušných lidí. Slušnost není rozhodně závislá na závislosti, což dokazuje samotné chování členů občanského sdružení Rodiče proti drogám. Nedávno se jeho zástupci setkali v Brně s magistrátní protidrogovou koordinátorkou Dimitrovkou Štandlovou, která jim téměř okamžitě poskytla veškeré materiály týkající se drogové problematiky regionu. Když se v listopadu minulého roku konaly Dny proti drogám v Brně, nebyla Štandlová na akci vůbec pozvána. S činností sdružení Rodiče proti drogám souvisí i jméno Jiřího Komorouse, šéfa Národní protidrogové centrály. Pokoušel jsem se jej v rámci objektivity kontaktovat. Na dotaz, zda a jak spolupracuje Národní protidrogová centrála, respektive Jiří Komorous se zmiňovaným sdružením, jsem dodnes nedostal odpověď. Není bez zajímavosti, že jen on disponuje oprávněním podávat tisku veškeré informace související s Národní protidrogovou centrálou. Tázal jsem se, proč tomu tak je. "Frajer roku" (ocenění, jež získal pplk. JUDr. Komorous od sdružení Rodiče proti drogám "za chrabrost v boji proti drogám") ovšem stále mlčí. O činnosti zájmového spolku neví nic konkrétního (respektive vůbec nic) ani ministerstvo zdravotnictví, ani ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Rodiče proti drogám nespolupracují na oficiální úrovni s žádnou ze stěžejních vládních institucí. Odmítají dialog s odbornou veřejností (tou jsou oni) a jejich pravděpodobným cílem je nastolení podmínek pro vznik takzvaně čisté společnosti. Nikdo doposud podrobněji neanalyzoval aktivity občanského sdružení, jež chce naše děti uchránit před drogovou závislostí naprosto neodbornými prostředky, jako je psaní slohových prací a zdokonalování rodičů v komunikaci.

Díky za děravý zákon

A tak mohou Rodiče proti drogám dál šířit mezi rodiči a jejich dětmi lži, polopravdy a nesmysly, jež mohou mít v dlouhodobější perspektivě katastrofální dopady na to, jak budou tisíce lidí vnímat velice citlivé otázky drogové závislosti. Nejde jen o směšný populismus frajerů, kteří drogy neberou. Jedná se o mnohem více. Za předpokladu, že sdružení Rodiče proti drogám získá dostatečnou podporu veřejnosti, máme se nač těšit. Možná nás před příchodem do práce za čas nemine pravidelná a povinná analýza moče. Zájmové sdružení je toho názoru, že proti úřadům stojí specializovaná drogová mafie, snadná dostupnost drog všeho druhu, nezodpovědné postoje novinářů píšících o drogách, nejednotnost lékařských odborníků k paralyzujícím vlivům drog na osobnost člověka a bezmocnost policie vyplývající z děravého zákona. Děkuji naší legislativě za onen anonymní děravý zákon, jenž mi umožňuje svobodně kouřit cigarety na vlastní nebezpečí, pít čaj, jíst čokoládu, dívat se na televizi, sexuálně žít, přemýšlet a vyjadřovat své nezodpovědné postoje v médiích. Masová jednotnost postojů a názorů vede téměř vždy do vězení (myšlenkové) totality.

Jeroným Janíček jr.