Evropa mění přístup k drogám
Hospodářské noviny (30. 1. 2002), autor: sla, hrb

Někteří odborníci věří, že liberálnější zákony sníží počet narkomanů...

V západní Evropě sílí přesvědčení, že v boji proti drogám jsou tvrdé restrikce jen málo účinné. Zvyšuje se naopak zájem o nizozemský model, který už po desetiletí sází na liberální přístup. Volnější pravidla pro konzumenty drog přijalo Portugalsko a nově i Belgie, Británie a Švýcarsko. Odborníci v těchto zemích věří, že se ubírají správnou cestou. Situace je přitom varovná. Nová studie vypracovaná pro francouzskou vládu vypovídá, že měkké drogy okusilo padesát devět procent osmnáctiletých chlapců. Podobná čísla jsou podle zastánců liberalizace důvodem ke změně. "Restrikce zatím v žádné zemi nevedly k úspěchu," tvrdí psychoterapeut Karel Skřivan, který stojí v čele vládního sociálního programu ve švýcarském Lausanne. Za negativní příklad dává USA. Podle něj jsou důsledkem amerického tvrdého přístupu mnohem černější statistiky než v evropských zemích. Zastánci liberalizace současně varují před přeceněním nových kroků. Apelují na vlády, aby částky věnované na prevenci a vzdělání využívaly účelněji. "Velké množství prostředků jde do projektů, jejichž přínos je často naprosto nulový," uvedl časopis Economist. Jiří Presl z pražského střediska Drop-in si liberální politiky západoevropských zemí cení. "Přístup unie k drogové problematice je mnohem realističtější než náš. Akceptuje úspěchy i neúspěchy na úrovni legislativní i alternativní," říká. "Legislativa zůstává stejná, ale přístup k postiženým je mírnější."

Drogy - problém ideologů
autor: Jaroslav Lenert, jaroslav.lenert@economia.cz
 
Zmatek nad zmatek a nic než zmatek. Parafráze úvodních slov biblické knihy Kazatel přesně vystihuje stav současné debaty evropských zemí o lehkých drogách. Bohužel. Poctivý přístup k této otázce by totiž objasnil mnohé aspekty našich dějin, protože omamné látky provázejí lidstvo téměř od jeho počátků. Místo toho se na okraji společnosti ocitají kulturní historikové, kteří se drogami v dějinách zabývají. Jejich místo zaujaly dvě skupiny "nesmiřitelných", jejichž hlasitý spor přehlušuje jakoukoli snahu o poznání stavu věcí. První z nich je většina odborníků na drogovou problematiku, která právem poukazuje na skutečnost, že represívní přístup k užívání lehkých drog nic neřeší. Jejich argumenty podložené tvrzení, že alkoholová a tabáková závislost napáchají na člověku větší škody než například kouření marihuany, totiž většinu lidí neoslovuje. Pro ně je totiž státem tolerovaná závislost čímsi přirozeným, co k člověku patří, a vše ostatní je ilegální zlo. Reprezentanty těchto lidí jsou ti politici, kteří na jedné straně hřímají proti nebezpečí lehkých drog, ale na straně druhé jsou schopni vysoce zdaňovat alkohol a tabák. O pokrytectví se ale podle nich v žádném případě nejedná, vždyť přece poctivě rozlišují mezi povolenými a nepovolenými látkami. Debatu o tom, že vlastně oni rozhodují o tom, co je legální, odmítají. Hlavním důvodem je jejich ideologie spočívající v údajném potírání zla. Faleš tohoto "názoru" se však v plné nahotě zjeví v okamžiku, kdy jsou srovnány důsledky alkoholových a jiných závislostí. Potom je naprosto zřetelné, že bez chatrné kostry ideologie by se jejich argumentace zřítila. Tato debata je však ryze akademická. Většině lidí je totiž úplně jedno, zda jsou lehké drogy legální či ne. Svědčí o tom výzkumy, podle nichž má většina evropské mládeže - českou nevyjímaje - osobní zkušenost s lehkými drogami. A přesto žije.