JAK REPRESÍVNÍ DROGOVÁ POLITIKA PODPORUJE USÁMU?
Reflex (1. 11. 2001)
autor: Jiří X. Doležal

Na skutečnost, že peníze získané za hašiš a heroin pašovaný z Afghánistánu mohou sloužit jako zdroj financování teroristických skupin na afghánském území, poukazovala Národní protidrogová centrála (Dr. Jiří Komorous) poprvé někdy v roce 1997. O čtyři roky později, když spadly věže WTC, naše státní orgány usoudily, že by se s tím něco mělo dělat. Otázka je - co? Afghánistán je totiž zemí opia odjakživa.

Před zahájením jakýchkoli úvah o možném omezení produkce afghánských drog je třeba vzít do ruky obecně zeměpisnou mapu. Kromě pouště Dašt-eMargo na jihozápadě Afghánistánu pokrývají zbytek země velehory, kde lze produkovat v podstatě jen software a drogy. Klimatické podmínky většiny země jsou totiž kombinací velehorského klimatu stroze vnitrozemského typu s velkými teplotními rozdíly zima x léto a extrémním suchem.

DO HOR JEN MÁK
Na většině horských území Afghánistánu je opium a hašiš tradiční produkt, který se zde vyrábí odnepaměti. Mák setý je jediná kulturní rostlina, která nese úrodu až do výšky 2800 metrů nad mořem. Konopí jej následuje. Roste často i plevelně. Kromě těchto plodin nejsou venkované na značné části afghánského venkova (v nejvyšších polohách, především v oblastech tzv. "kmenových území") vzhledem ke klimatickým podmínkám schopni vypěstovat doslova nic - ani jídlo. Tyto oblasti jsou na produkci drog odkázány výhradně. Další velká část venkova - byť leží níže, nebo v příznivějších podmínkách než zmíněné výhradně "makové" části Afghánistánu - je potravinově soběstačná jenom v případě, že zemědělci zavlažují svá pole pro produkci nedrogových plodin složitými zavlažovacími systémy. Ty jsou ale většinou zničené dvacet let dlouhou válkou. Nemají-li venkované v těchto oblastech možnost zavlažovat, vracejí se samozřejmě ke tradičním plodinám, které jim dají naději na přežití i bez závlahy - tedy ke konopí a máku. Zemědělská výroba je tomu ostatně přizpůsobena věky zkušeností šlechtění máku. Ten se pěstuje ve dvou formách - jednak opiový, známý z nižších poloh, který kvete modře a bíle a rostlinky jsou malé. Makovice - za zelena, těsně před tím, než začnou tvrdnout - se večer nařezávají a ráno z nich vesničané seškrabují temnou opiovou gumu: surové, čerstvé opium.

KRAVIČKÁM TO CHUTNÁ
Tím druhým, co zde venkované pěstují (a co je tu ochotné růst), je opiový mák s rudými květy. Vyrábějí z něj sice opium rovněž, ale produktivita je mnohem menší než u máku s bílými květy. Na rudokvětém opiovém máku vesničané (horalé) oceňují stonek, který je mnohem delší a bytelnější než u máku s bílými květy. Tím se krmí v zimě dobytek (zbytky makovic smísené se senem, trávou, zbytky po lisování oleje a slabšími částmi stonku, říká se tomu kanjara a kravičky jsou po tom velice klidné a chutná jim) a používá se také jako topivo (plně zdřevnatělé části stonku sušené na slunci). Mák sám je surovinou pro výrobu oleje, ze dvou kilogramů máku je ho litr. Olej musí pokrýt spotřebu do příští sklizně. Z "lepších" zbytků po lisování (ten "horší" dostanou krávy) se dělá opiové mýdlo. Na podzim chodí ženy kolem vesnice a do nůší srpem sekají stonky divokého konopí - pěstuje se méně, vzácnou půdu je potřeba osít mákem. Konopí roste všude jako plevel. Nosí ho domů a dělají z něj čaras - totiž hašiš. Je samozřejmé, že islám užívání opia velmi intenzívně zavrhuje. Stejně tak obchod s ním. Ovšem obyvatelům - ač zbožným muslimům - opravdu ale nic jiného nezbývá a navíc: prodávají drogy nevěřícím. A to je něco jiného. Pravdou zůstává, že venkované pěstující mák většinou nepropadají závislosti na opiu a užívají jej výhradně jako lék. Jako rekreační drogu užívají čaras - mají-li v bídě afghánského venkova vůbec potřebu nějak se rekreovat.

BALÚČOVÉ, MUDŽÁHIDOVÉ A ISI
Struktura nejen kmenových území Afghánistánu, ale po letech válek v podstatě celého venkova je kmenová. Jednotlivá kmenová území-údolí jsou relativně samostatná odnepaměti. Někam platí daně a vykazují poslušnost - vnitřní záležitosti řeší lokální mocenská špička vybavená vlastními mudžáhidy. Řada oblastí Afgánistánu byla "dobyta" Tálibánem v podstatě formou smlouvy velitele místních ozbrojenců se zástupcem Tálibánu o tom, že daně se budou platit do stranické pokladny Mully Umara. Velitel do té doby vykořisťoval místní venkovany a poplatky odváděl do Kábulu. Tímto mechanismem se na stranu Tálibánu postavilo asi devadesát velitelů, tedy devadesát reprezentantů ozbrojených skupin chránících kmenové území, na kterém se produkuje opium. Kmenová struktura afghánské společnosti je pro zprostředkování základní potřeby horalů - totiž směny opia za peníze, zbraně a další nezbytnosti - zcela optimální. Základní dvě profese, opiový zemědělec a bojovník-mudžáhid, se vhodně doplňují, obchod s opiem je totiž riskantní. Ve vesnicích tak existují zemědělci-producenti a místní mudžáhidové. Ti zajišťují (v rámci svých sil a komerčně) bezpečnost karavanám (je celkem jedno, zda džípů, nebo velbloudů), jinak žijí z "islámské daně" vybírané místním potentátem (polním velitelem) od zemědělců. Jde samozřejmě o daň z opia. Karavany (směrem dolů s opiem, směrem nahoru s jídlem, zbraněmi a všemi zavrhovanými vymoženostmi západního světa) ovšem neženou sami mudžáhidové. To je práce Balúčů. V Afghánistánu žije řada národů, média zmiňují většinou Hamary, Tádžiky, Uzbeky a samozřejmě majoritní Paštúny. Nikde jsem nezaznamenal, že by si někdo vzpomněl na (pro obchod s opiem naprosto klíčové) Balúče. Jde o nomády, kočovníky, v podstatě prototypy podloudníků, kteří jsou pro afghánský opiový obchod nesmírně důležití. Právě oni odnepaměti zajišťovali pohyb opia ze kmenových území do Pákistánu, Íránu i Turecka. Je samozřejmě pravda, že v rámci dlouholetých válečných útrap začal s opiem a heroinem šmelit v Afghánistánu kdekdo včetně pákistánské vojenské tajné služby ISI, založené samotným prezidentem Bhuttem (otcem Benázir Bhuttové). O drogových korupčních penězích kolem Benázir samotné se napsalo mnoho drbů, o ISI jako takové otiskl pákistánský týdeník The Harald toto svědectví: "Poblíž Thana Bula Chán měl nehodu kamión NCL (National Logistic Cell - žádným kontrolám nepodléhající přepravní služba pákistánské armády, která měla v osmdesátých a devadesátých letech minulého století zajišťovat dodávky zásob afghánským protikomunistickým a později protivládním povstalcům). Řidič byl vymrštěn z kabiny a ztratil vědomí. Když se probral a viděl kolem sebe dav lidí, ztratil nervy. Právem. Z převrženého kamiónu se sypal bílý prášek a pokrýval celou silnici. " Rapidně se situace změnila po vpádu sovětských vojsk do Afghánistánu: Zákazníci přišli! Značná část zbraní bojovníků proti sovětským okupantům byla nakoupena přímo od sovětských vojáků rovnou za heroin. Sovětští vojáci ale odešli, a tak afghánským lokálním mudžáhidům nezbylo, než se vrátit ke tradičním balúčským stezkám.

A BUDE HŮŘ...
Současná situace v Afghánistánu - viděna přes opium - je opravdu tristní. Zatímco Severní aliance je placena penězi za opium vyprodukované v provincii Badachšán, Tálibán je placen penězi za opium z provincie Hilmand. Shodou okolností - heroin přes území naší republiky plyne jak od Severní aliance (to je ten "od Rusů"), tak od Mully Umara (tradiční balkánská cesta z Turecka). V menší míře sem stejnými cestami plyne (mnohem levnější, a proto i méně atraktivní) čaras. Perspektivy, že tomu někdy bude jinak, jsou blízké nule - i kdyby se v zemi situace uklidnila, bude trvat léta, než se podaří obnovit zavlažovací systémy v místech, kde je vůbec technicky možné něco jiného než mák pěstovat. Navíc produkce máku byla odjakživa jablkem sváru při jednání libovolné země regionu se Spojenými státy, a tak lze pochybovat, že účelové spojenectví USA a Severní aliance má nějakou budoucnost. I kdyby totiž válka ustala již dnes, nějakých dvacet třicet let budou Afghánci vyrábět drogy v podstatě z nutnosti.

*
Drogy z Afghánistánu se budou pašovat i nadále a naše republika je "v cestě". Proto nastal okamžik, kdy by měla kompetentní místa pochopit, že jediná cesta z problémů je snížení poptávky. Naše represe totiž mohou být účinné v podstatě jen pro ti tranzitu drog přes naše území - bude-li masívní poptávka u nás v republice, budou zde i drogy. Proto právě nyní přichází vhodná chvíle pro masívní zpřístupnění heroinové substituce (to sníží poptávku po heroinu na černém trhu), legalizaci pěstování marihuany (to limitně omezí poptávku po hašiši) a zpřísnění hraničních kontrol. Bez těchto kroků - nejen represí, ale především omezením poptávky - budeme živit Usámu i my.