Konopí a mozek
Ekonom (3. 1. 2002)
(c) Project Syndicate

Susan Greenfieldová o měkkých drogách a zdraví.

Evropa i Amerika diskutují o legalizaci marihuany pro osobní potřebu, Británie už prakticky používání marihuany dekriminalizovala. Jako neuroložku mě tato diskuse velice zajímá. Jeden z často citovaných argumentů pro legalizaci či dekriminalizaci marihuany se týká představy, že zde chybí oběť. Přitom však nejméně čtyři zprávy publikované ve významných lékařských časopisech (Ramstrom, 1998; Moskowitz, 1985; Chesher, 1995 a Ashton, 2001) potvrzují opak. Podle studie přetrvávaly rozdíly mezi skupinou pilotů kouřících standardní cigaretu marihuany a kontrolní skupinou, která požívala placebo, až 50 hodin po požití drogy. K dalším společenským nákladům patří nehody doma i v práci, dosažení nízkého vzdělání, zhoršený výkon v zaměstnání a náklady na zdravotní péči. Dalším argumentem pro zmírnění přístupu ke konopí je, že nevyvolává návyk. Definovat "návyk" či "návykovost" je složité. Pokud je však pojmeme jako neschopnost vzdát se návyku, lze závislost na konopí dokázat. Podle studií dnes mnoho uživatelů této drogy vyhledává léčbu své závislosti. Další studie dokládají, že deset procent uživatelů chce ukončit nebo omezit svou spotřebu, ale nedokážou to. Podle článku z roku 1998 se závislými stává 10 až 15 procent uživatelů. Nedávno bylo zjištěno, že k abstinenčním symptomům dochází už po třech dnech mírného užívání. S intenzivními kuřáky je to mnohem horší - rehabilitační odborník Dr. Bryan Wells píše, že "poprvé sleduji u intenzivních kuřáků marihuany cosi jako abstinenční syndromy konzumentů tvrdých drog". Dalším z argumentů ve prospěch mírných zákonů o marihuaně je údajný blahodárný účinek při bolesti. Důkazy jsou zatím ojedinělé - jen obtížně se vylučuje efekt placeba a čeká se na výsledky klinických testů. Je ovšem nutno rozlišovat mezi drogami a léky, podobně jako u opiátů. Je-li konopí analgetikum, pak musí mít silný účinek na mozek. Existuje mnoho studií o účinku marihuany na mozek, konkrétně na oblast paměti (hippocampus), emocí (mezolimbický systém) a pohybu (bazální uzliny). Konopí má vliv na řadu chemických systémů a působí prostřednictvím vlastního receptoru - molekulárního terče. Od alkoholu je konopí nutno odlišovat proto, že v těle se přirozeně vyskytuje analog konopí, podobně jako v případě morfia. Látka, která působí na celou řadu přenosových systémů, je svým způsobem sama přenašečem. U konopí byl prokázán vliv na psychiku - vyvolává euforii, ale i stavy úzkosti, paniku a paranoiu. Popsány jsou také poruchy psychického rázu, zhoršené soustředění a výpadky paměti. Nebezpečným a opomíjeným faktem je dlouhé trvání těchto účinků. Současná studie srovnávala bývalé kuřáky (po devíti letech užívání a třech měsících abstinence) s dvěma skupinami kuřáků (první drogu konzumovala 10 let a druhá tři roky). Všichni účastníci konzumovali marihuanu 10 až 19 dnů v měsíci. U všech byly zjištěny poruchy soustředění a pozornosti bez ohledu na to, zda testované osoby s kouřením přestaly či nikoliv. U bývalých kuřáků konopí se soustředění částečně zlepšilo, ale jejich výkon byl stále pod úrovní kontrolního vzorku a míra jejich poruchy závisela na délce užívání drogy. Nejvíce znepokojujícím závěrem této studie je fakt, že s pokračující abstinencí nedochází ke zlepšení psychického stavu subjektů. Potom nepřekvapí, že kouření marihuany má dopad na patologii mozku, protože dlouhodobé účinky se zdají nevratné. Jelikož většina dat je výsledkem studia izolovaných systémů, lze tato data zpochybňovat. Evidence však dokazuje, že dlouhodobé účinky musí mít fyzický základ. S tímto názorem mnozí nesouhlasí. Pokud však někdo tvrdí, že existuje "bezpečná" dávka marihuany s nulovým účinkem na mozkovou činnost, měl by se pokusit o definici takového množství. Dávka odpovídající jedné cigaretě (a příslušné množství aktivních složek THC v krevní plazmě) dokáže během šesti dnů zahubit 50 procent neuronů v hippocampu. Lidé si navíc neuvědomují, že THC zůstává v těle déle než pět dnů. Množství, které v těle mají pravidelní uživatelé marihuany, je mnohem větší, než si myslí. Navíc není lehké množství THC přesně určit, protože varianty marihuany se liší podle síly. Vzhledem k různému množství podkožního tuku a různé náchylnosti k psychóze je pak téměř nemožné určit, jak určité množství drogy na konkrétního jedince zapůsobí. Konopí má podle všeho vážný dopad na myšlenkové pochody. Já jej definuji jako personalizaci mozkových obvodů, které odrážejí zážitky jedince. Látka s vlastnostmi podobnými přenašečům a tak silnými účinky prostě musí mít na tyto obvody vliv. Kuřáci marihuany si možná rozpínají mysl, ale rozhodně také ničí mozek.