Drogy nekupuju, ale hledám v lese
Pátek Lidových novin (7. 12. 2001)
autorka: Zuzana Boušková

Houby lysohlávky: tisíce mladých Čechů se chodí zfetovat do přírody

Na mýtině uprostřed lesa parkuje postarší škodovka: všechny čtyři dveře dokořán, rádio puštěné naplno. Ačkoliv je listopad a mrzne, na zemi sedí pět lidí a svíjejí se smíchy. Opodál potkáváme mladíka, který probíhá mezi stromy, jako by jel slalom na lyžích. "Ti už nevydrželi a lysohlávky ochutnali přímo tady," říká náš devětadvacetiletý průvodce Martin, který halucinogenní houby, slangově zvané houbičky, sbírá již sedm let. Výlet za hranice reality může začít.

Běžného houbaře v lese v listopadu nepotkáte, zato pro houbičkáře, jak si sběrači lysohlávek říkají, právě nastal vrchol sezóny. Odbočujeme z hlavní silnice západně za Brnem a přijíždíme po lesní cestě k místu, které je mezi konzumenty halucinogenních hub vyhlášené. Během říjnových a listopadových týdnů jich sem přijíždí mnoho tisíc. Ještě než stačíme zastavit, Martin už vybíhá ze svého auta. Po chvilce pátrání v lesním porostu ukazuje s radostným výrazem na tváři nevábně vyhlížející malou houbu na tenké noze. Psilocybe bohemica - Lysohlávka česká, v houbařském katalogu označená jako nejedlá. (V ČR se vyskytuje přes deset druhů lysohlávek. Psilocybe bohemica je pouze jedním z nich - pozn. red.) "U nás v Brně vypadají trochu jinak, jsou světlejší." Ve městě sbírá Martin houby v parku kolem studentských kolejí. Díky znalostem lysohlávek se na tohoto hubeného družného mladíka obracejí desítky lidí. Své příjmení Martin zveřejnit nechce, ani fotografovat ho nesmíme. Jdu lesem za naším průvodcem a míjím dlouhovlasé teenagery spoře oděné v tričkách s nápisy metalových kapel Sepultura a Cannibal Corps. Očima pátrají mezi stromy. Mráz jim viditelně nevadí, hlavně, když budou mít dost houbiček na večer. Uprostřed lesního palouku stojí již zmiňované auto. Cestou potkáme také šestičlennou skupinu mladíků asi ve věku 20 až 25 let, kteří bezhlavě pobíhají mezi stromy. Jeden leží na zemi a upřeně něco pozoruje v trávě. Opravdu zvláštní les. Milan dorazil na své oblíbené místo a dvě hodiny sbírá. Vypráví o tom, že houbičky rostou jen na určitých místech v symbióze z určitým druhem podloží. Vracíme se stejnou cestou. Opět narážíme na nehybnou postavu, která stále ještě leží a sleduje stejné místo. Všichni tito lesní návštěvníci konzumují houbičky za syrova. Utrhnou je, rozžvýkají a spolknou. Někdo si lysohlávky suší a pak kouří namíchané s marihuanou. Nejčastěji se z nich ovšem vaří odvar. K halucinacím a stavům radostného opojení dochází asi třicet minut po požití. Intenzita prožitku je závislá na počtu zkonzumovaných hub.

Jste modrý mravenci
Poživači houbiček často používají termín trip. Je to anglický výraz pro "výlet" a zároveň označení pro malý kousek papíru napuštěný kyselinou lysergovou čili LSD. Účinky LSD a lysohlávek na lidský mozek jsou podobné - dostaví se halucinace, pocit jiné reality, změna smyslového vnímání atd. U lysohlávek je onou omamnou látkou psilocybin, který vědci objevili a pojmenovali teprve v roce 1958. Sedím teď v obývacím pokoji v jednom brněnském bytě v uzavřené společnosti osmi lidí ve věku od 22 do 30 let. Všichni se doslova třesou na ochutnání letošní úrody. Žádná smaženice, jak jsem zvyklá u houbařů. Nedočkavci ukusují syrové kloboučky a ti trpělivější čekají na odvar. Vydávají se na svůj "trip". Z reproduktorů se line veselá hudba a společnost usrkává ještě horký nápoj nevábné chuti. Po několika desítkách minut pozoruji, jak se každý pomalu začíná uzavírat do svého světa. Jeden houbičkář tupě zírá do zdi. Druhý se usmívá a občas prohodí něco zcela nesrozumitelného. Jako pozorovatel si pak pár hodin sama připadám jak v jiném světě. "V mejch očích jste vypadali jako modrý mravenci, kteří se ke mně natahovali svýma končetinama a nemohli na mne dosáhnout," popisoval svůj stav o několik hodin později, když vystřízlivěl, jeden z účastníků houbičkového dýchánku. "Viděl jsem les, kde jsme sbírali. Byl barevný a vláčný. Měl jsem pocit, že jím prolétám a stromy přede mnou ustupují," svěřuje se druhý. "Nic moc zážitek. Cítil jsem úzkost, místnost se začala zužovat a já se nemohl ani hnout. Chvíli jsem měl pocit, že se stěny hýbou stejně s mým dechem. Slyšel jsem jen, jak se někdo mé bezmocnosti směje. Byl jsem docela slušně vystíhovanej," říká třetí.

Už underground to znal
Sběr halucinogenních hub se mezi mladými Čechy rozšířil ve 2. polovině 90. let. Některé kultury s nimi ale experimentují již po tisíce let. Nejdelší tradice má použití těchto hub ve Střední Americe. Tamní indiáni je například používali k navozování transu při meditačních obřadech. Je pravděpodobné, že i pravěcí lidé na území Evropy měli o jejich účincích povědomí. Za druhé světové války byl výtažek z lysohlávek používán jako droga pravdy při výsleších. "Za posledních pět let houbičky hodně přitahují experimentátory. Jejich počet se rapidně zvyšuje," říká vedoucí kadaňského Kcentra pro drogovou prevenci Jan Hudák. "Jsou teď hodně populární. Jedly se ale vždycky. Do sametové revoluce tuto drogu konzumovali především dnes známí intelektuálové a výtvarníci. Běžná populace ne," říká Ivan Douda z protidrogového střediska Drop in. "Po třicítce už jsou konzumenti opatrnější. Občas si zajdou zavzpomínat padesátníci a šedesátníci. Jsou to ale výjimky," dodává Douda. Kolik lidí okusilo lysohlávky a kolik jich bere drogu opakovaně, odborníci nevědí. Počet mladých lidí, kteří v posledních letech houbičky okusili, se nejspíš bude pohybovat v desítkách tisíců. Popularitu této drogy podtrhuje i fakt, že nefiguruje na seznamu zakázaných narkotik a nevztahuje se na ní zákon o držení omamných látek.

Kdyby tak děti věděly o tatínkově zálibě
"Houbičky znám už devět let. Seznámil jsem se s nimi v době, kdy jsem experimentoval i s jinými drogami, včetně tvrdých. Postupem času jsem drogy opustil. Snad z rozumu, snad proto, že skončilo mé punkové období. Houbičky si ale nenechám ujít," vypráví Michal Linek (29), dnes zavalitý a blahobytně vyhlížející podnikatel z Prahy. "Jezdíme sbírat společně s kamarádem na osvědčená místa. Vzpomínám na dobu, kdy jsme znali jen jediné místo výskytu na severní Moravě. Tam jsme se každý rok vlekli několik hodin až z Prahy. Nejednou se nám stalo, že už tam ležel sníh. Nechtěli jsme odejet s prázdnou, a tak jsme lezli po čtyřech a hledali pod sněhem," směje se Linek, který po našem rozhovoru spěchal pro syna do mateřské školy. Lysohlávky, jako snad jediná droga, nejsou předmětem obchodu. Většina konzumentů si je nasbírá ve větším množství jednou do roka. "Párkrát se mi stalo, že je někdo chtěl v klubu vyměnit za marihuanu," říká Radim Svátek (30) z Úval. Houbičkám holduje tři roky. "Lysny bych si nikdy nekoupil. Jejich sběr považuji téměř za rituál, o který se nemohu nechat ochudit. Jím je zásadně sám. Zavřu se doma, zatemním okna a pustím si dobrou muziku. Pak si svůj stav dokonale vychutnám," říká. Od pohledu je to samotář, který toho moc nenamluví. Zaměstnán je jako odborný poradce jedné renomované americké firmy.

Ráj. Nebo taky peklo
Většina oslovených houbičkářů mluví o lysohlávkách pozitivně. Nejhorší prý je, když místo opojného stavu přijde úzkost a strach. Faktem je, že psilocybin je halucinogen a může být při předávkování nebo v případě psychicky labilních jedinců velice nebezpečný. "Lysohlávky navozují stavy, při nichž lidé ztrácejí svou identitu a přestávají se ovládat. Nikdo neví, co ve vás je, a houbičky to odhalí. Lidé si jimi často navodí psychózu a objeví se u nich skryté sebevražedné sklony," říká Hudák. "Ovlivňují hlavně psychiku jedince. Proto by se neměly jíst někde ve čtvrtém patře. Pak například konzumenti s halucinacemi vyskakují z oken. Na zemi v lese se nic nestane," varuje Douda a dodává: "Doba působení psilocybinu je asi pět hodin." Tvrzení odborníků dokládá výpověď Jakuba Adamce (28) z Prahy: "Houbičky jsem měl několikrát. Víceméně vše probíhalo dobře, ne-li příjemně. Loni kamarád přivezl houby z Brna. Byly silnější, než jsem byl zvyklej. Dostal jsem se do takového stavu, že jsem najednou nesnesl přítomnost nikoho jiného. Od společnosti ostatních zhoubičkovaných kamarádů jsem utekl. Ztratil jsem přehled o čase a několik hodin jsem bloumal parky kolem hradu. Byl jsem tak vystíhovanej, že když jsem potkal člověka se psem, tak jsem se snažil skrývat mezi stromy. Druhý den mi bylo jasné, že už nikdy žádnou drogu nepozřu," vypráví o své loňské zkušenosti. Jaroslav Šťastný z Brna (23) říká: "Jo houbičky, ty jsem svýho času miloval. Do doby, než jsem je poznal, bych nikdy neřekl, co se ve mně skrývá za fantazie. Cítil jsem, jak věci kolem mně ožívají a diskutují. Po pěti letech pravidelných houbových mejdanů jsem začal mít těžký kocoviny. Trvaly i několik dnů. Byl jsem oslabený a tlačil mě žaludek. Když jsem šel na pivo, přicházely podobný stavy jako po houbách. Rozhodl jsem se, že když se budu chtít povyrazit, zůstanu už jen u marihuany a piva," vypráví dlouhovlasý student Zemědělské univerzity. "Na rozdíl od jiných drog u lysohlávek neexistuje závislost s konkrétními riziky," říká Douda. Lékaři v Česku skutečně neevidují žádný případ narkomana závislého na psilocybinu. Nebezpečí je jinde. Lysohlávkami se lze snadno předávkovat a stavy při otravě jsou psychicky nesmírně nepříjemné. Žádné doporučení při konzumaci stoprocentně neplatí, protože v každém lese rostou lysohlávky s trochu jiným obsahem psilocybinu. Nikdy si nemůžete být přesně jisti, co s vámi ty malé houbičky udělají. Budete se po nich smát a vidět všechny věci v krásných barvách, nebo budete chtít samou hrůzou vyskočit z okna?