Budou magnety léčit mozek?
Lidové noviny (8. 12. 2001)
autor: Jaroslav Petr

Stimulace mozku magnetickým polem pomůže lidem stiženým schizofrenií nebo Parkinsonovou chorobou

Hluboké deprese se dají částečně odstranit novou metodou založenou na působení magnetu na mozkovou kůru.

"Nebojte se, pane Smithi, nebude to bolet," vysvětluje doktor Julian Keenan dobrovolníkovi, který se pohodlně usadil v křesle. "Uspíme vám polovinu mozku, ale za tři minuty budete zase jako rybička." Keenan přikládá panu Smithovi z pravé strany k hlavě kovový kroužek připojený kabelem ke složité aparatuře. Cvakne spínač a mozková hemisféra se ocitne na okamžik v sevření magnetického pole. Před panem Smithem se zároveň rozsvítí obrazovka a na ní se objeví jeho vlastní tvář, kterou počítač "namaskoval" do podoby Alberta Einsteina. Než uspaná polovina mozku procitne z magnetického limbu, tvář z obrazovky zmizí. "Pamatujete si, koho jste viděl na obrazovce, pane Smithi?" ptá se doktor Keenan. "No, aby ne, pane doktore, toho fyzika, co vymyslel teorii relativity. Einsteina."

Jak rozeznat vlastní tvář
Podobných experimentů provedl Julian Keenan ve své harvardské laboratoři celou řadu. Pokaždé se stejným výsledkem. Pokud magnetickým "stiskem" uspal dobrovolníkům pravou mozkovou hemisféru, nebyli schopni rozeznat svou vlastní tvář "namaskovanou" za slavnou osobu. Ženy se nechaly splést podobou Marilyn Monroe nebo princezny Diany, muži snadno zaměnili svou tvář za podobu Billa Clintona nebo Alberta Einsteina. Pokud ale Keenan uspal dobrovolníkům levou hemisféru, prokoukli počítačovou animaci vlastní tváře bez velkých potíží. A vysvětlení? "Při rozeznávání vlastní tváře používáme přednostně pravou mozkovou hemisféru," uvádí Keenan. K tomuto závěru mu pomohla technika označovaná jako "transkraniální magnetická stimulace" (TMS).

Magnetické pole nebolí
Tento složitý odborný termín vyjadřuje fakt, že při zákroku dochází ke stimulaci mozkových center magnetickým polem, a to "na dálku", tedy přes kůži hlavy a přes lebku. Žádná část aparatury se nedostává s mozkem do přímého kontaktu. Nervové buňky mozku jsou v jistém slova smyslu "elektrická stvoření". Předávají si navzájem vzruchy, které vznikají v důsledku změny koncentrace elektricky nabitých částic uvnitř a vně neuronu. Proto nijak nepřekvapí, že nervové buňky reagují i na přímou stimulaci elektrickým proudem. Medicína toho dokázala využít. Elektrické stimuly se užívaly například k ovlivnění funkcí mozku u lidí stižených těžkou duševní chorobou. Pro pacienta ovšem není takový zákrok nijak příjemný. Elektrický stimul zasáhne i nervová zakončení v kůži hlavy a to bolí. Metoda TMS je podstatně šetrnější. Elektrický proud vstupuje jen do kovového "kroužku" a vytváří kolem něj magnetické pole. Když se kroužek přiblíží k hlavě, jsou vystaveny účinku magnetického pole i nervové buňky mozku. "Tah" magnetického pole uvede v neuronech do pohybu elektricky nabité částice a danou oblastí mozku začne protékat slabý elektrický proud. Ten je dost silný, aby odklonil elektricky nabité částice z jejich původních drah. Jednorázový magnetický "šleh" dokáže změnit elektrické proudy v zasažených neuronech tak, že na určitou dobu vyřadí přesně zvolenou oblast mozku z činnosti. Podobně jako Julian Keenan z Harvardovy university toho vědci využívají pro studium funkcí jednotlivých mozkových center. Mohou například působením magnetického pole dočasně narušit toky elektricky nabitých částic řečovým centrem a sledovat, jak se to projeví na vyjadřovacích schopnostech dobrovolníků. Podobné pokusy odhalily velice zajímavé skutečnosti i o práci našich zrakových center. Mozek vystavený opakovaným, jemným magnetickým "šlehům" se chová úplně jinak. Pokud dopadá pomyslná "magnetická pomlázka" na neurony jednou až pětkrát za vteřinu, magneticky ovlivněný úsek mozku se zklidní. Naopak, čilejší magnetické "šlehání" s frekvencí kolem 25 impulsů za sekundu mozkové centrum nabudí. V takovém stavu se mozek udrží i několik hodin. Procesy, které stojí v pozadí efektu magnetických "šlehů" na lidský mozek, zůstávají zahaleny závojem tajemství. Přesto se už metoda označovaná jako rTMS (písmeno r tu znamená repetitive čili opakovaná) dočkala praktického využití. Léčbu magnety a jejich polem praktikovali dlouhou dobu nejrůznější šarlatáni. Slibovali nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. I jejich přičiněním se staví laická veřejnost k podobným experimentům s krajní skepsí. Technika rTMS ale ledy nedůvěry pomalu, ale jistě proráží. Není všemocná, ale nabídnout může opravdu hodně. Tlumení nebo naopak nabuzení přesně zvolených částí mozku přináší nemocným úlevu od řady problémů.

Zbraň proti depresi
Eric Wassermann z Národního ústavu pro neurologické poruchy v americké Bethesdě s úspěchem využívá techniky rTMS k léčbě lidí trpících těžkými depresemi. V jeho laboratoři se dočkali úlevy pacienti, kterým nepomáhaly léky ani jiné léčebné postupy. Jenom ten, kdo něco podobného zažil na vlastní kůži, si dovede představit peklo, jakým tito lidé procházejí při každém záchvatu. Pacienti s depresemi mívají utlumenu aktivitu nervových buněk v části mozku ukrývající se pod levou horní částí čela. Magnetická stimulace této oblasti mozkové kůry depresi zahání. Jedno sezení trvá 20 až 30 minut a nemocní docházejí do Wassermannovy laboratoře denně po dobu dvou až čtyř týdnů. "Tenhle rozpis jsme si prostě vycucali z prstu," komentuje Eric Wasserrmann svůj vlastní léčebný postup. "Pochybuji, že jsme trefili to nejlepší dávkování," říká skepticky. Je pravděpodobné, že s dalším výzkumem účinnost léčby ještě stoupne. Zcela jistě tomu napomůže i hlubší poznání mechanismů, kterým magnetické "šlehy" na mozek působí. Mozková centra jsou vzájemně propojena a magnetická masáž mozkové kůry vyvolá změny také v hlouběji uložených částech mozku. Magnetická léčba depresí by mohla působit až na tzv. limbický systém, který je centrem pro regulaci našich emocí a nálad. Další experimenty naznačují, že rTMS uleví také lidem stiženým schizofrenií nebo Parkinsonovou chorobou.

Stačí jen nažhavit neurony...
Stranou zájmu neurologů nezůstává ani mozek zdravých lidí. I do jeho funkcí zasahuje rTMS překvapivým způsobem. Například po nabuzení řečového centra získali pokusní dobrovolníci na rychlosti vyjadřování. S rychlostí rozhlasového reportéra ze sebe chrlili názvy věcí, které viděli na obrázku. Když vědci nabudili dobrovolníkům oblast mozku řídící koordinaci pohybů, získali tito lidé rychlou reakci rukou, jakou by jim asi záviděli i pistolníci z šestákových románů o Divokém západě. Technika rTMS je ale schopna zasáhnout i do řešení podstatně složitějších úkolů. Pokud byla lidem stimulována příslušná oblast mozku, zvládali výrazně rychleji i úlohy vyžadující rozlišování barev a tvarů a následné hledání analogií. Vědci zatím nevědí, jak mohou magnetické "šlehy" rTMS usnadňovat myšlení. Snad dochází pod "tahem" magnetického pole v příslušné oblasti mozku k celkovému vzestupu hladiny kolotajících elektricky nabitých částic. Neurony jsou už předem "nažhaveny". Na vyslání příslušného signálu pak vynakládají méně práce a stačí jim k tomu méně času. Vědci, kteří se technikou rTMS zabývají, vidí jednu z jejích neopominutelných výhod i v tom, že aparatura není drahá. Její cena by se měla pohybovat v rozmezí od 30 do 40 tisíc dolarů. Relativní dostupnost přístroje schopného stimulovat vybraná centra lidského mozku vyvolává samozřejmě otázku jeho zneužití. Bude možné pomocí rTMS stimulovat centra, která jsou uváděna "do varu" například při užívání drog? Vědci jsou přesvědčeni, že to rTMS nedokáže. Centra pro navození libých pocitů jsou uložena v hloubi mozku a magnetické "šlehy" rTMS do těchto míst nedosáhnou. Prozatím se vůbec nepočítá s tím, že by si lidé mohli aparaturu pro rTMS koupit, aby si stimulovali mozek "podomácku". Technika zůstává v rukou neurologů na vybraných specializovaných pracovištích a je používána především pro výzkumné účely. Před uplatněním v praxi bude nutné prověřit případné nepříznivé vedlejší účinky rTMS na lidské zdraví. Kanadské ministerstvo zdravotnictví ale už v březnu 2001 schválilo rTMS pro léčbu depresí u pacientů, kterým nepomáhají jiné léčebné postupy. Americký Úřad pro potraviny a léčiva sbírá podklady pro vynesení podobného verdiktu. Zdá se, že "magnetická pomlázka" pomalu, ale jistě vstupuje do našeho života.

Využití nové metody

STUDIUM FUNKCÍ MOZKU

* zrakové centrum, řečová centra
* rozeznání vlastní tváře
* příčiny epilepsie
* změny v mozku narkomanů

LÉČBA

* deprese (Kanada, USA)
* Parkinsonova choroba - experimentáně
* schizofrenie

STIMULACE MOZKU

* zvýšení vyjadřovacích schopností
* zlepšení nervosvalové koordinace
* úspěšnější rozeznávání vzorů a barev a hledání analogií pet

Vědci zkoumají, jak magnetické pole ovlivňuje mozek
Lidský mozek obsahuje přibližně deset miliard nervových buněk. Každý pohyb, každé slovo, každá myšlenka je zpracována jejich prostřednictvím. Nervové buňky - neurony - mezi sebou komunikují prostřednictvím slabých elektrických impulsů. Technika označovaná jako "transkraniální magnetická stimulace" (TMS) využívá toho, že magnetické pole dokáže tyto impulsy ovlivnit "na dálku". Mozková centra tak mohou být tlumena nebo povzbuzována bez přímého kontaktu s mozkem.

Neurony si neustále vyměňují impulsy, což doprovází maximální elektrické napětí tzv. akční potenciál. Speciálně upravené magnetické pole dokáže akční potenciál umocnit, takže stimulovaná část mozku začne pracovat lépe. Reakce neuronů, a tedy i celého mozku závisí právě na tom, jak jsou elektrické impulsy silné - i kdyby výsledkem měl být jen nepatrný pohyb očních víček.

Jaké činnosti a schopnosti řídí jednotlivé hemisféry

- kontrola pravé ruky
- kontrola levé ruky
- řeč
- početní schopnosti
- psaní a vnímání písma
- exaktivní souvislosti
- radionální úvahy
- představivost
- vynalézavost
- vnímání umění
- hudební cit
- prostorová představivost

Další funkce lidského mozku a jejich umístění

- Chování a emoce
- volní pohyby
- základní hybnost
- mluva
- sluch
- rovnováha a svalová koordinace
- zrak
- vnímání

Koláž ph

 

Na narkomany metoda nepůsobí
Lidové noviny (8. 12. 2001)
autor: pet

Americký psychiatr Nashaat Boutros se pokoušel stimulovat pomocí rTMS mozky narkomanů závislých na kokainu. "V rozporu s tím, co jsem očekával, jsem pozoroval, že narkomani jsou vůči stimulaci mozku velice odolní. Čekal jsem, že jejich mozky nabuzené drogou budou citlivé, ale museli jsme je vystavit velmi silnému stimulu, aby se dostavila alespoň nějaká odezva," shrnuje výsledky pokusu Boutros.