Marihuana je dobře popsaná droga, říká sekretář Mezirezortní protidrogové komise Josef Radimecký.
Respekt (17. 12. 2001)

Česká vláda před měsícem "vzala na vědomí" analýzu situace, která v této zemi nastala po tzv. Severově drogové novele. Zákon, který Čechům před dvěma lety zakázal nosit s sebou jakékoli nelegální drogy, nepřinesl kromě zbytečných výdajů na policejní práci žádné výsledky. Ministři jsou ovšem v otázce, zda není na čase zákony zase zmírnit, velmi opatrní. Jsou jim snad výsledky vaší práce i realita lhostejné?

Pro mě je hlavní, že vláda naše informace neodmítla. Už to je úspěch. Ministři totiž tím pádem přijali i doporučení, která jsou v analýze obsažena. Jejich mlčení může na někoho působit podezřele, ale nemělo by zakrýt, že právě tato vláda si analýzu objednala, zaplatila ji a nijak se nás nepokoušela omezovat v práci. Na základě toho, co jsme zjistili, navíc ministři dostali za úkol pokusit se vypracovat návrh na rozdělení zakázaných drog podle stupně jejich zdravotního, sociálního a kriminálního rizika. Pokud budeme mít v budoucnu na stole dokument, v němž tento stát jasně řekne, že ví o tom, že třeba pervitin je mnohokrát nebezpečnější drogou než marihuana, bude to obrovský průlom.

Čeští politici se při debatách o uvolnění zdejších zákonů často odvolávají na československý podpis pod Jednotnou úmluvou OSN o omamných látkách, jejíž text doporučuje tvrdý postup proti nelegálním drogám. Jak se s ní vyrovnávají země, které jsou vůči některým drogám liberálnější než my?

Odvolávat se na úmluvu ze začátku šedesátých let není v tomto směru zrovna nejšťastnější. Ten dokument je prostě starý čtyřicet let. Západoevropské země od té doby prošly bouřlivým vývojem, jejich pohled na drogy se změnil a doporučení OSN už dávno v praxi striktně nedodržují. Zatím si nikdo netroufne říci nahlas, že bychom měli úmluvu zrušit, ale členské země ji zcela jistě v budoucnu přehodnotí.

Jak je možné, že zdejší poslance a vůbec starší generaci nezajímá posun, který udělala místní mládež směrem ke svým vrstevníkům ve vyspělé Evropě?

Je to zajímavý paradox. Naše děti, které s drogami experimentují, se chovají podobně jako v Evropě. Bojí se těch nejnebezpečnějších drog a o tom, co berou, se toho snaží co nejvíc zjistit. Generace jejich rodičů navzdory tomu žije v panickém strachu z drog. Čtyřicátníci a padesátníci zpoza hranic jsou na tom jinak: oni se prostě v mládí s drogami setkali. Je to pro ně víceméně přirozený svět a posun v chování jejich dětí je zajímá.

Kdy se to změní? Budeme muset čekat až se dnešní teenageři dostanou do parlamentu?

To rozhodně ne. Jsme proti Evropě v obrovské výhodě. Tam trvala cesta od tvrdé represe k uvolnění třicet let. Naše výhoda je v tom, že se od nich můžeme dozvědět prakticky všechno, co oni museli prožít na vlastní kůži.

Ve vyspělém světě se uvolňování poměrů týká především konopí. Půjdou evropské země v nejbližší době ještě dál a přestanou stíhat třeba taneční drogy?

V tomto směru bych byl velmi opatrný. O marihuaně není pochyb. Vzestup jejích uživatelů je tak markantní, že se s tím prostě něco musí dělat. Navíc o marihuaně a jejích rizicích máme spolehlivé informace. Ale o možných nebezpečích extáze, která je taky na vzestupu, zatím nevíme nic. Takže myslím, že úplná beztrestnost se zatím bude týkat jenom konopí.