Heroinové maminky
Pátek Lidových novin (18. 1. 2002), autorka: Lenka Nejezchlebová

Tři mladé ženy se ocitly v pekle, ale pak jim na pomoc přišly jejich děti

Z chodby se ozývá veselý křik a dětské žvatlání. Na židlích u stolu sedí maminky,popíjejí kávu a kolem nich se o své první kroky pokoušejí tři miminka. Vypadá to tu jako v čekárně u lékaře nebo v šatně jeslí, rozhodně ne jako v léčebně pro drogově závislé. Tři mladé ženy,které se láskyplně mazlí se svými dětmi, ještě nedávno braly heroin. Kradly,byly ve vězení a na ulici, mnozí jejich kamarádi jsou mrtví. Těhotenství jim možná zachránilo život,rozhodly se totiž léčit,ale vyhráno ještě nemají. Musí úspěšně léčbu úspěšně dokončit a pak přesvědčit soud, že se o své děti opravdu umějí postarat.

Útulné zařízení na statku knížete Karla Schwarzenberga v Karlově na Písecku se vymyká stereotypní představě ústavu prosyceného pachem dezinfekce, s pokoji se zamřížovanými okny a dohledem Velké sestry. Místnosti ve zdejší léčebně, či přesněji řečeno komunitě, vypadají spíš jako v hotelu. Jsou prostorné a moderní, v interiérech převažuje dřevěný materiál. Ale hlavně: v Karlově nenajdete lékaře, pracují tu jen psychologové a školení terapeuti. "Myslím, že stát dělá pokroky, co se týče léčby. I občané už pomalu ustupují od názoru, že feťák patří za mříže nebo má být přímo odstřelen," říká Petr Vácha, pětatřicetiletý šéf komunity. Karel Schwarzenberg pronajal hospodářská stavení na svém pozemku asi 20 km od Písku za symbolickou částku občanskému sdružení SANANIM v roce 1998. Léčí se tu mladiství a od loňského listopadu zde mají vlastní dům také bývalé narkomanky s dětmi. Od ústavního léčení se komunita liší tím, že pacienty - říká se jim klienti nekontroluje a nemotivuje lékař, ale ostatní klienti. Podřízenost skupině je tu absolutní, hlasuje se např. o propuštění klienta na víkendový výjezd nebo o jeho postupu do dalších fází odvykacího pro gramu. "Ukázalo se, že je to účinná metoda. Máme více než 60procentní úspěšnost," říká spokojeně Vácha.

Sex zakázán!
Metoda komunitní léčby, která k nám přišla na začátku 90. let ze Západu, je založená na přísném až vojenském řádu. Ve společných prostorách visí nástěnky, přehledy, programy a soupisky pravidel. Každý den v komunitě má svůj přesný rozvrh. Všichni vědí, co je zakázáno, a co dovoleno. Tabu je například sex a partnerské vztahy mezi členy komunity. Svá pravidla má telefonování i kouření. První cigaretu si může klient zapálit po snídani a poslední musí zhasit patnáct minut před večerkou, kouří se jen ve venkovním přístřešku. Od okolního světa je bývalý narkoman z počátku léčby dokonale odříznut, první návštěvy se povolují až po šesti týdnech. Léčba závislých maminek je rozdělena do tří fází a její délka se pohybuje od osmi do desíti měsíců. Předchází jí nultá fáze, během níž se klientky rozhodují, jestli se vůbec léčit chtějí a mají-li dostatečně silnou motivaci (všichni jsou v komunitě dobro volně). Petr Vácha zdůrazňuje, že pro matky je nejsilnější motivací dítě. "Závislé matce je dítě hned po porodu automaticky odebrané do kojeneckého ústavu. Když se maminka chce léčit, absolvuje detoxikaci a my ji přijmeme do Karlova, jednáme s kojeňákem o dočasném svěření dítěte do péče matky. Pokud je léčba úspěšná, následuje soud, který po skončení léčby uzná, jestli je maminka schopná se o dítě dobře postarat." Terapeutka Eva V oříšková říká: "Učím maminky, jak se o děti starat a jak si s nimi hrát. Ony se ze začátku ani neuměly s dětmi mazlit, laskat je. Samy na to nebyly zvyklé." Batolící se Kryštůfek, Dominik i Sárinka vypadají jako šťastné děti, mají zde veškerou péči, milující maminky a spoustu hraček. Ale všechny si kvůli závislosti matek prošly hned po narození abstinenčními příznaky. Děti narkomanek jsou náchylnější např. k astmatu a může u nich propuknout také žloutenka. "Pokud matka užívá heroin, rodí se dítě s fyzickou závislostí," říká Petr Vácha: "Pokud to lékař ví, není problém pro vést detoxikaci dítěte. Je zde ale také problém např. s přenosem hepatitidy C - nemoci feťáků - z matky na plod." Všechny tři matky, které se v komunitě momentálně léčí, vyzařují vůlí nad drogou zvítězit, ale vyhráno ani po osmi měsících léčby nemají. "U žádné už není důvod se obávat, že by léčbu nedokončily, ale nejvíc překážek je čeká venku," tvrdí Vácha. Mallory (vlastním jménem Miroslava, 33) i dvě Katky (23 a 25), které všechny byly dlouhodobě závislé na heroinu, ukončí léčbu v průběhu února a března.

Žít jako člověk
První fáze léčby začíná podepsáním smlouvy a říká se o ní, že je nejtěžší. Klient se musí absolutně otevřít před skupinou a nahlas mluvit o svých problémech. Třiadvacetiletá Katka fetovala heroin šest let a léčit se začala, když se jí narodila Sára. "Jsem výbušnej člověk. Furt jsem odsud chtěla odejít. Přijdete sem a chcete vypadat, že vás nic nezlomí. A najednou sedíte na skupině a ostatní vás kritizujou. Bylo mi to hro zně nepříjemný. Nechtěla jsem si připustit, že něco dělám špatně. Ale pak jsem to pochopila. U jinejch to funguje. Nespikli se proti mně, ale chtějí mi pomoct." Během první fáze si klienti vyřizují sociální dávky, podporu, chystají si splátkové kalendář svých dluhů. "Většinou přicházejí s pěkným balíkem dluhů, který si kvůli drogám nadělali," říká Aleš Kabátek, který má v Karlově na starosti sociální záležitosti. "Pomáháme jim, ale neděláme to za ně. Snažíme se, aby se i tady co nejvíc přibližovali realitě. Venku to za ně taky nikdo neudělá." Druhá fáze, která trvá od 2 do 4 měsíců, má volnější režim, ale klientky přebírají spoustu zodpovědností a funkcí - např. "šéfová domu" pomáhá sestavo vat týdenní program a dohlíží na jeho plnění, dbá na úklid domu a pokojů, "zdravotní radová" zase vede evidenci léků, pere, žehlí ložní prádlo a nakupuje s hospodářkou. Třetí fáze je dlouhá 4 až 6 týdnů. Mladiství klienti se zapojují do práce ve firmách v okolí, zvykají si na práci. Maminky se podílejí na chodu komunity. Všichni už hospodaří sami se svými penězi, vyřizují si doléčování a "chráněné bydlení" (byty, kde budou žít pod částečným dohledem terapeutů po odchodu z léčebny). Ne všichni se dostanou až k závěrečnému rituálu, kterým se léčba završuje. Někteří odejdou z vlastní vůle, jiní z disciplinárních důvodů. Ti, co vydrží, jsou za své vítězství nad drogou odměněni zapálením sedmi svíc: terapeuti pro ně postupně rozsvěcují plamínky symbolizující abstinenci, odpovědnost, důvěrusebedůvěru, moudrost, lásku, pokoru a životní energii.

Více informací naleznou zájemci na stránce www.drogovaporadna.cz