Umělá tráva
Esquire (28. 1. 2002)

Marinol dnes užívají nejvyléčitelně nemocní lidé, tj, kteří mají pokročilé stadium rakoviny nebo AIDS.

Marihuana patří na seznam zakázaných psychotropních látek, ale lékaři úspěšně zkoušejí její syntetickou formu.

Minulý rok na podzim jsem odletěl do Spojených států za svým kamarádem, který zde pracuje jako novinář pro jeden nejmenovaný časopis. Původně jsem si myslel, že se budu jen bezstarostně potulovat po kalifornském pobřeží a užívat si volné dny v cizí zemi, leč hned po příletu jsem se dozvěděl, že mi můj přítel přichystal malé překvapení. "Píšu teď článek o jedný super věci a musím si promluvit. s pár lidmi, " řekl mi s tajemným úsměvem. "Tebe by to určitě taky zajímalo, tak jestli chceš, můžeš mi dělat doprovod." (Popravdě řečeno, ten doprovod jsem dělat musel, jinak by mi v následujících několika dnech nezbývalo nic jiného než bezcílné bloumání nekonečným bludištěm losangeleských ulic.) A tak jsme zítřejšího rána usedli u šálku kávy v konferenční místnosti jedné ne příliš velké chemické společnosti v San Fernando Valley. Z protější strany stolu se na nás usmívalo několik lidí ve sněhobílých pláštích, místních vědeckých pracovníků, kteří měli odpovídat na otázky mého kamaráda novináře. Mluvilo se o marihuaně, z čehož jsem byl zpočátku tak trochu na větvi. V Čechách stejně jako v celé Evropě by mě nic takového nepřekvapilo, ale v téhle spíše nesvobodné zemi svobody? Ale zpátky k věci. V San Fernando Valley se vyrábí látka zvaná Marinol, a to ve formě jakýchsi tablet nebo kapslí obsahujících THC, jednu z nejúčinnějších látek přítomných v marihuaně. Marinol se používá již poměrně dlouho k léčení nepříjemných vedlejších projevu smrtelných nemocí, jakou je třeba pokročilé stadium rakoviny. Na mou dotěrnou otázku, proč draze vyrábět tyhle léky, když by možná stačilo podávat pacientům skutečné rostliny, které rostou samy od sebe, se mi dostalo jednoduché odpovědi: "To, že na následky nadměrného kouření marihuany zemřou ročně tisíce a tisíce lidí, není příliš známá skutečnost, ale je to bohužel pravda ověřená medicínskou praxí. Listy a květy konopí totiž neobsahují jen THC, ale skoro pět set dalších látek, z nichž některé (například dehet) mohou celkem spolehlivě 'nastartovat' v lidském těle rakovinné bujení, nehledě na bakterie a spóry plísní, které do svých plic kuřák marihuany vdechuje s každým šlukem. Kdybych prý viděl plíce člověka, který konopí tímto způsobem užívá takových deset dvanáct let, ani bych je nepoznal - jsou tak černé a zjizvené, že vypadají jako kus staré uzené flákoty. Marinol je v tomto ohledu zcela neškodný..." Zdvořile jsem se usmál, poděkoval za odpověď a v duchu si představoval chudinky své vlastní, dnes již možná "rasově nevhodné" plíce. Další otázky, které si můj přítel připravil, už však šly více do hloubky a na čelech našich hostitelů se začaly objevovat stále hlubší vrásky. Ze šroubených konstrukcí jejich odpovědí, jež by v souhrnu vydaly na pořádně tlustou a stejně tak pořádně nudnou knihu, se začala nořit celkem zajímavá fakta. Marinol je jen obchodní název, asi jako Acylpirin nebo Aspirin (léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou). Skutečnou účinnou sloučeninou Marinolu je takzvaný dronabinol, opravdový syntetický THC, který se vyrábí na jiném místě, tajně a za přísných bezpečnostních opatření. Vtip je v tom, že dronabinol patří ve Spojených státech do lékové skupiny I, což je vlastně skupina zakázaných látek, jež se v lékařství nesmějí téměř vůbec používat (kromě jiných zde naleznete také heroin nebo LSD). Dronabinol je následně "převezen" do této chemické továrny, kde jej smíchají se sezamovým olejem, vměstnají do polykatelných kapslí a ejhle - najednou zde máme lék, který již podle amerických zákonů spadá do skupiny III čili do skupiny medikamentů, které smějí lékaři předepisovat svým pacientům. Marinol tak dnes užívají nevyléčitelně nemocní lidé, ti, kteří mají rakovinu nebo AIDS. Tento lék jim pomáhá překonávat nejrůznější potíže chronické bolesti, tíživý strach ze smrti i neustálou nevolnost. O Marinolu jsme hovořili bezmála půl dne, než se "konopní vědci" konečně rozhoupali a rozhodli se, že nám tedy ukážou, jak vypadá opravdový, uměle vyrobený THC. Na stole před námi se objevila jakási leskle kovová, vakuová kybertrubka (na výstižnější slovo jsem bohužel nepřišel) - koukali jsme na ni poněkud nedůvěřivě, než nám jeden z opláštěných vědátorů vysvětlil, že dronabinol musí být udržován ve vzduchoprázdnu, jinak by se okamžitě rozložil. V praxi to znamenalo, že i přes předchozí sliby neuvidíme ve skutečnosti vůbec nic. "Co se s tím dá všechno dělat, kdyby to třeba někdo ukradl?" otázal jsem se ve snaze o něco prodloužit evidentní konec našeho sezení. "Může to člověk kouřit? (Ne, protože by měl hrtan, průdušky a plíce plné sazí!) Nebo se to dá užívat nitrožilně? (Zbláznil jste se?) A můžete se tím předávkovat?" (Ne!) Takže to vlastně s marihuanou moc společného nemá? (Ne!)" Při cestě zpátky jsem se svého kamaráda zeptal, jaký tohle všechno mělo smysl. "Hodně lidí u nás si myslí, že Marinol je to samé co marihuana a snaží se opatřovat si tyto pilulky u lékařů různými podvodnými způsoby. Jiní lidé, a naneštěstí většinou ti, kteří o něčem důležitém rozhodují, jsou toho názoru, že by se takovéhle věci měly navždy zakázat, bez ohledu na to, že by mohly pomáhat smrtelně nemocným lidem. Tak se jen snažím vnést do toho trochu světla." " Má to cenu?" pokusil jsem se zapochybovat. A pak na celých dalších sto kilometrů až do Los Angeles mezi námi zavládlo ticho.