BRITSKÝ ZLATÝ TROJÚHELNÍK
100+1 zahraniční zajímavost (2. 1. 2002)
zdroj: New Scientist, Londýn

Dnes je to Afghánistán. Před několika desítkami let to byl "zlatý trojúhelník" v jihovýchodní Asii. Předtím to byly Indie a Mexiko, Čína a Turecko. Mák na opium se kdysi pěstoval i v samém srdci Británie u vesnice Mitcham spolu s levandulí, pelyňkem, mátou a dalšími léčivými rostlinami.

Mitcham je ospalé předměstí Londýna na konečné stanici metra. V devatenáctém století byl Mitcham, tehdy ještě vesnice na březích řeky Wandle, centrem výroby opia v Británii. Na vlhkých lukách se tu od sedmnáctého století pěstoval mák. Byl to jakýsi britský "zlatý trojúhelník".

OBLÍBENÝ LÉK
Lidé tehdy nerozlišovali mezi "dobrými" a "špatnými" drogami. Opium patřilo v Británii k běžnému životu. Doktor Thomas Sydenham, často považovaný za prvního moderního britského lékaře, ho v sedmnáctém století používal pro své pacienty jako sedativum. Počátkem devatenáctého století se na polovině domácí spotřeby této drogy podílely močálovité oblasti Cambridge a Lincolnu, kde se v té době ještě vyskytovala malárie. Opium sloužilo jako tišící prostředek při maláriové horečce. Poptávka po opiu stoupala. Začalo se přidávat do nejrůznějších léků, velmi často ve formě tazvaného laudana - směsi opia a alkoholu. Laudanum zastavovalo průjmy, léčilo dnu, tišilo bolesti zubů i nejrůznější jiné bolesti. Užívala ho i britská královna Viktorie, jak o tom svědčí záznamy z místní lékárny nedaleko Balmoralu - skotského sídla královské rodiny. Podle některých odhadů asi šestina britských dětí si v té době brala před spaním pravidelně "Godfreyho medicínu" - směs opia, melasy, vody a koření. V sedmdesátých letech devatenáctého století se ročně v Británii spotřebovalo kolem sta tun opia. Ve svých nejrůznějších podobách to byl jakýsi aspirin tehdejší doby.

HISTORIE
Pěstování makovic na opium má v Británii dlouhou historii. Nedávno našli archeologové při vykopávkách ve skotském Perthshiru maková semínka stará asi 2500 let. Prudký vzestup zaznamenalo v Británii pěstování makovic na opium v polovině osmnáctého století. Tehdy se začalo s jejich pěstováním v Mitchamu. Místní farmáři dodávali opium do Londýna a zajistili si tak vynikající obchod. Nezůstali jen u opia. Pěstovali i další rostliny vyznačující se vůní nebo léčivými účinky. Ke slavným pěstitelům patřili v té době major James Moore a James Arthur. Podle místního kronikáře Edwarda Walforda to byli v té době nejdůležitější producenti léčivých rostlin v Británii.

LÉKAŘSKÁ ZAHRADA
Stovky akrů půdy kolem Mitchamu byly vyčleněny jen pro pěstování makovic a dalších toxických, halucinogenních, léčivých a vonných bylin. Vznikla takzvaná "Mitchamská lékařská zahrada". Nezůstalo jen u pěstování. Vyrostly tu i destilační dílny a závody na zpracování léčivých rostlin.

SLAVNÁ JMÉNA
V té době se v Mitchamu rodí slavné firmy a výrobky - například Yardleyho kosmetika či slavná mátová mitchamská cukrátka. Rodina Jamese Moora se spojila se svým příbuzným Potterem. Vznikla firma Potter & Moore specializovaná na výrobu tehdy velmi oblíbených levandulových vůní. Na polích v Mitchamu se pěstoval i heřmánek, lékořice, máta a kmín. Makovice se pěstovaly pro opium - usušené mléko z nezralých makovic, z něhož se vyráběl morfin - jeden z nejsilnějších opiových alkaloidů. Ve třicátých letech devatenáctého století byly podle místních záznamů mitchamské makovice hlavním zdrojem opia pro všechny britské lékárny a nemocnice.

DALŠÍ BYLINY
Moore pěstoval i konopí. Užívalo se jako protilátka při abstinenčních symptomech lidí závislých na opiu nebo spolu s opiem k léčení psychických poruch. Pelyněk, který se tam také pěstoval, se používal při výrobě místního piva. Rodina Slaterů byla další, která se v Mitchamu proslavila a také proslavila Mitcham. Její členové postupně odcházeli do Austrálie, kde založili tři města a všem dali jméno Mitcham. Slaterové se zaměřili na pěstování levandule a v Austrálii jako první v historii začali ve velkém měřítku pěstovat a průmyslově zpracovávat eukalyptus. Benjamin Slater popsal ve svých pamětech z roku 1911 širokou škálu léčivých rostlin, které se v té době v britském Mitchamu pěstovaly. Podle jeho popisu tam máky dorůstaly do výše 150 až 180 centimetrů, makovice měly velké jako pěst a stébla silná a pevná. Pěstoval se tam ipelyněk, šafrán, levandule a jedovatý oměj. Koncem devatenáctého století pěstování opia v Mitchamu upadá. Lékaři začínají varovat před jeho psychotropními účinky a drogovou závislostí. Podle zákona o nebezpečných drogách z roku 1920 se stalo v Británii držení opia bez lékařského předpisu ilegální. Opium na čas zmizelo, aby se opět objevilo, tentokrát v podobě heroinu.

OPIUM
(z řec. opion - rostlinná šťáva) Sušené mléko z nezralých makovic, červenohnědá látka omamující vůně a hořké chuti (surové opium). Obsahuje vedle organických kyselin kaučuk, pryskyřice, cukr a dále více než pětatřicet alkaloidů. Nejdůležitější z nich je morfin a dále především narkotin, thebain, papaverin a kodein. Surové opium (hard stuff) se jí ve formě malých hnětených kuliček. Opiáty - heroin ("h") a morfin ("m") se většinou aplikují do žíly ve formě vodného roztoku. V malých dávkách působí zklidnění a ztišení bolesti (působí omamně), ve vyšších dávkách euforizuje. Rychle vede k závislosti a při předávkování k smrti.