Dětská armáda: efektivní bojová jednotka
Redhot (11. 2. 2002), autor: Jozef Ftorek, ČT

Měly by si hrát, řeknete si asi. Ony namísto toho pochodují ve vyrovnaném šiku a místo hraček třímají v rukou samopaly. To jsou ony - bojující děti.

O tom, jak můžou být dětské armády efektivní v boji s regulérním vojsku se na vlastní kůži presvědčili v dubnu 1999 vojáci několikatisícového nigerijského mírového kontingentu ECOMOG, který působil v Sieře Leone zmítané občanskou válkou. Teenageři a děti, často mladší patnácti let, vedení protivládními povstalci, vystoupili z džungle a vtrhli do Freetownu. Obtěžkáni granáty a samopaly s plnými zásobníky několik dnů terorizovali město a jeho obyvatele. Panika, která metropoli zachvátila při jejich příchodu, dokresluje účinek nasazení takové "dětské armády". Příchod mladých rebelů provázela jejich zběsilá střelba doslova po všem, co se hýbalo. Oddíly mezinárodních afrických sil ECOMOG (jehož součástí jsou nigerijské jednotky) vytlačily mladé rebely z města až po několika dnech prudkých pouličních bojů. Spoře odění, ustrojovací kázně neznalí hošíci dokázali být v boji velmi disciplinovaní a vlastnímu velení oddaní. Střelná zbraň přináší malým vojákům respekt okolí, možnost seberealizace i příležitost zúčtovat se společností, která jim tak málo nabízí.
Děti válčily v Sieře Leone jak na straně protivládních rebelů ze Spojených revolučních sil, tak i v řadách provládních milicí Kamajors, které na sebe vázaly hlavní tíhu bojů s povstalci. Milice byla často útočištěm pra mládež a děti, které unikly vraždění rebelů v jejich domovských vesnicích.
Regulérní dětské armády si vydržují v džunglích zlatého trojúhelníku (těžko přístupné pohraniční území mezi Barmou, Laosem a Thajskem) i drogoví "monarchové". Hoši mladší deseti let jsou odváděni za jisté finanční odstupné, většinou se souhlasem rodičů, chudých rolníků. Ve výcvikových táborech v pralese se z nich pod vedením zkušených instruktorů stávají efektivní žoldáci nasazovaní k ochraně nelegálních držav a výroben opiátů i v občasných potyčkách s často zkorumpovanou státní mocí.
Běžně jsou děti používány k boji s tamilskými separatisty na Srí Lance. V některých oblastech ostrova kontrolovaných Tamilskými tygry opustilo padle kolombského zpravodaje BBC školní lavice až padesát procent všech dětí, které vyměnily slabikář za svazek dynamitu a granátů. Tamilští povstalci nasazují do akcí proti vládním jednotkám nejčastěji třináctileté děti, už po tříměsíčním výcviku v zacházení s ručními zbraněmi a výbušninami. Všichni mladí rekruti, dívky nevyjímaje, dostávají údajně před akcí kapsli s kyanidem. V případě zajetí ji mají spolknout aby nepříteli nevyzradili vojenská tajemství povstalců. Sami předáci Tygrů osvobození tamilského ílamu tvrdí, že na děti nevyvíjejí žádný nátlak, aby bojovaly v jejich řadách. Je to prý zcela jejich rozhodnutí, motivované touhou pomstít se za vládní represe a útlak.
Alarmující případy a počty působení dětských vojáků vedly mezinárodní organizaci Amnesty International k dlouholetému tažení za zvýšení povinného věku armádních rekrutů z patnácti na osmnáct let. Nejnovější dodatek k mezinárodní Konvenci o právech dítěte, přijatý v lednu 2000, posouvá věk k vojenskému odvodu na osmnáct let. Zástupci mezinárodního společenství tak konečně vyslyšeli volání pracovníků humanitárních agentur. Přesto nová dohoda neplatí bez výjimky. Do armády mohou narukovat i osoby mladší osmnácti let, nejméně však šestnáctileté. Ty ovšem nesmějí být nasazeny v přímém boji. Musí mít souhlas rodiny a potvrzení o datu narození. Jde o kompromis přijatý na základě výhrad Spojených států a Velké Británie. Obě země totiž často do armády verbují středoškoláky mladší osmnácti let (v americké armádě, která čítá 1,2 mil. příslušníků v aktivní službě, slouží asi 3000 vojáků mladších osmnácti let). Konvenci postupně přijaly všechny členské země Spojených národů kromě Somálska.
Ve skutečnosti jsou ovšem do různých armád a polovojenských skupin ve světě nabírány i desetileté děti, které jsou, ať úmyslně, nebo v důsledku špatných matričních záznamů, brány za patnáctileté. Děti se už ve věku devíti let osvědčují jako výkonní válečníci. Do boje jdou s velkým nasazením a odhodláním, které si často posilují opiáty nebo alkoholem. Riziko nevnímají tolik jako dospělí. Zacházení s automatickou zbraní je pro ně snadné. Desetiletý kluk vyzbrojený kalašnikovem s plným zásobníkem dokáže nadělat stejnou škodu jako dospělý a jeho vydržování přitom přijde levněji. Děti mají menší nároky na stravu a žold, jsou snadno manipulovatelné. Podle odhadů UNICEF válčí v různých konfliktech přibližně v padesáti zemích světa na 300 tisíc dětí, často mladších patnácti let. Zejména protivládní ozbrojené skupiny verbují stále ve větší míře do svých řad děti a nezletilou mládež. Mezi země notoricky známé "dětskými armádami" patří Afghánistán, Srí Lanka, Uganda, Sierra Leone, Súdán stejně jako některé další státy Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Jen v řadách Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) bojuje pa boku téměř dvou desítek tisíc povstalců také odhadem tři tisíce dětí. Mladí rekruti v řadách FARC si můžou podle humanitárních pracovníků údajně vydělat i sto dolarů měsíčně. Protivládní povstalci financují vedení války především z prostředků získaných výrobou opiátů. Za svůj žold ale nezletilci často platí životem. Mezi téměř třemi stovkami těl povstalců zabitých v polovině předloňského léta vládními vojáky v rámci operace, která byla odpovědí na dosud největší protivládní ofenzívu partyzánů, napočítali vládní důstojníci na sedmdesát mrtvol dětí ve věku od devíti do patnácti let.
Nezletilci doplňují také stavy další kolumbijské revoluční skupiny, Vojska národního osvobození. Bojují ale i v řadách pravicových paramilitantních eskader smrti.
Dosažení dohody zvyšující povinný věk k vojenskému odvodu je podle mnohých zástupců mezinárodních humanitárních organizací jen částečným úspěchem napravujícím existující abnormalitu v mezinárodní ochraně práv dětí. Skutečným právním vítězstvím by bylo, kdyby osoby mladší osmnácti let vůbec nesměly do jakékoli armády světa narukovat.
 

DĚTI VE VÁLCE: SUMÁŘ

Podle údajů UNICEF dnes děti bojují v ozbrojených konfliktech po celém světě. Obvykle bojují na straně opozičních sil nebo partyzánských jednotek a geril, což však neznamená, že by jejich sil nevyužívaly i vládní režimy.
UNICEF tvrdí, že dětské bojovníky využívají všechny ozbrojené skupiny v Afghánistánu, Sieře Leone, Somálsku a v Súdánu.
Mezi státy, v jejichž armádách se objevují děti, jsou například Kolumbie Mexiko Peru. Alžírsko Angola .g, Burundi, Čad, Kongo, Etiopie a Eritrea, Rwanda, Uganda, Írán, Irák, Indie, Pákistán, Papua-Nová Guinea, Myanmar (Barma), Nepál, Filipíny, Šalomounovy ostrovy, Tádžikistán a Uzbekistán.
Nezletilé ale objevíme i v armádách a vojenských jednotkách států, u kterých by se toho člověk příliš nenadál. Jmenujme zde například Rusko, Turecko, Jugoslávii nebo Izrael. V dětských vojenských jednotkách jsou zastoupeny dívky i chlapci. Například v Salvádoru, Etiopii a u Eritreji tvoří dívky až třetinu počtu dětských vojáků.
Obvykle bývají často znásilňovány, v lepším případě se stávají ženami vojenských velitelů.
Děti ale nebývají jen bojovníky. Často se uplatňují jako kurýři, kuchaři nebo špioni. Není nijak neobvyklým jevem, že velitelé posílají děti do sebevražedných akcí. Jen v roce 1998 bojovalo ve světových konfliktech na čtvrt milionu dětí.
Ještě několik čísel, nad kterými by se bylo dobré zamyslet: Za posledních deset let přišly v bojích o život dva miliony dětí. Dalších pět milionů je zmrzačených, dvanáct milionů jich ztratilo střechu nad hlavou. Děti tvoří 80 % uprchlíků.