Perspektivy ibogainu v léčbě drogových závislostí
Zdravotnické noviny (1. 3. 2002), autor: PharmDr. Magdaléna Fišerová, CSc.

Ibogain - alkaloid rostlinného původu - není v současné době dosud oficiálně užívaným lékem, je však považován za perspektivní látku využitelnou v léčbě drogových závislostí. Tento předpoklad vyšel z několika otevřených studií až náhodných případů, kdy byla u některých drogově závislých po požití jediné dávky ibogainu nebo po krátké léčebné kúře navozena dlouhodobá abstinence v trvání několika měsíců i let. Popisovaná, až neuvěřitelně vyhlížející účinnost ibogainu, stejně jako někdy zpochybňovaná bezpečnost jeho užití ve farmakoterapii, se dosud ověřují na úrovni experimentálního a klinického výzkumu, výsledky jsou zajímavé a zatím povzbudivé. Tento článek shrnuje dosavadní zkušenosti i současné nové poznatky o ibogainu.

Ibogain je alkaloid nalezený v kořenech keře Tabernanthe iboga (z čeledi Apocynacae, řádu Contortae), a v některých dalších druzích, rostoucích v deštných pralesích rovníkové středozápadní Afriky. Žvýkání tohoto kořene bylo domorodým obyvatelstvem běžně užíváno v tradiční medicíně, k odstranění únavy, hladu a žízně. Vyšší dávky (například extrakty kořene) navozovaly stavy změněného vědomí a sloužily jako rituální prostředek při náboženských obřadech. V 19. století bylo poprvé Evropany zaznamenáno, že kořen ibogy působí jako stimulans a afrodisiakum. Hlavní obsahová látka - indolový alkaloid ibogain - byl poprvé z kořene ibogy izolován v roce 1901, jeho přesná struktura je ale známa až od roku 1957 (úplná syntéza ibogainu z nikotinamidu byla provedena v roce 1975; viz. obr. č. 3). Ibogain byl počátkem 20. století doporučován v psychoterapii jako stimulans u rekonvalescencí a léčby neurastenie. Ve 30. letech byly pak prodávány extrakty s ibogainem pod názvy Lambarene (Francie) nebo Iperton, jako stimulans a svalové tonikum, nedošlo však k významnému rozšíření v medicínské praxi. Když se v 60. letech začaly množit zprávy o halucinačních účincích ibogainu, bylo jeho užívání v řadě zemí záhy zakázáno (v USA to bylo v roce 1970). Novou vlnu farmakoterapeutického zájmu o ibogain přinesly téměř neuvěřitelné zprávy o tom, že skýtá novou možnost léčby drogových závislostí. Nejprve v letech 1962 až 1963 H. S. Lotsof provedl (tehdy ještě v USA) několik otevřených klinických sezení se závislými na heroinu a kokainu (poprvé sám na sobě). Popsal, že i jediná dávka u některých závislých způsobí dlouhodobé vymizení žádostivosti po droze ("craving") a tlumí abstinenční příznaky u heroinistů. Přibližně za dvacet let se Lotsof k ibogainu vrátil a pokusil se ho uvést na farmaceutický trh pod názvem Endabus. Lotsofovy léčebné postupy s ibogainem byly postupně patentovány (1985 až 1992) pro léčbu závislostí na opiáty, kokain, alkohol, nikotin a polylátkovou závislost. Výsledky holandských studií byly velmi slibné: po aplikaci jediné dávky ibogainu (20 až 25 mg/kg p. o.) abstinovaly minimálně dvě třetiny pacientů po dobu šesti měsíců (celkem asi ze 35 lidí závislých na heroinu a kokainu), asi deset procent pacientů abstinovalo dva roky a déle, a jen deset procent se vrátilo k droze po 14 dnech. Lotsof popisuje zlepšení prognózy pacientů při opakování sezení s ibogainem (H. S. Lotsof: Bull. MAPS, 1995, Vol. 5, č. 3, Appendix 6, str. 16 až 27). Během jedné ze studií však bohužel došlo k nešťastnému úmrtí mladé pacientky závislé na heroinu. Soudní proces nezaznamenal žádné zanedbání, také požitá dávka ibogainu byla nízká a běžně užívaná (hladina ibogainu v krvi byla 0,75 mg/l). Dosud se má za to, že příčinou úmrtí mohla být současná aplikace heroinu během sezení s ibogainem (pacientka pravděpodobně tajně kouřila heroin). Tento případ však jasně upozornil na nedostatek vědeckých farmakologických znalostí o ibogainu - o mechanismech jeho účinků, farmakokinetice apod. Dalším důležitým závěrem je to, že ibogain by měl být vždy podáván pouze v léčebných zařízeních, kde může být pacient pod stálým dohledem odborníků. Klinické studie v Holandsku byly zastaveny a těžiště výzkumu se přesunulo na experimentální, tj. preklinickou úroveň. Preklinické studie potvrdily účinnost ibogainu v tlumení abstinenčních příznaků po opiátech a útlum "autoaplikace" drog tlumivých i stimulačních, včetně alkoholu a nikotinu. Byla také získána řada zpřesňujících farmakokinetických a toxikologických (viz níže) informací. Byl zjištěn významný podíl dlouhodobě účinného aktivního metabolitu noribogainu na efektech ibogainu. Byly testovány další příbuzné metabolity a deriváty ibogainu, například látka 18-MK (tj. 18-methoxycoronaridin), která má minimální neurotoxicitu i ve vysokém dávkování atp. Bylo zjištěno, že ibogain působí na celou řadu neuromediátorových a jiných regulačních systémů. V současné době se dále pokračuje rovněž v klinickém testování ibogainu, například ve spolupráci s Univerzitou v Miami, USA (prof. D. C. Mash), nebo na Univerzitě v Panamě. Již jsou u prvních pacientů známy výsledky 1. fáze klinické studie - bezpečnostní a kinetické, a 2. fáze výzkumu, výsledky jsou zatím velmi perspektivní (viz níže). Na základě dosavadních poznatků lze předběžně shrnout, že ibogain a jeho aktivní metabolit noribogain lze užívat u závislých pacientů bezpečně, že ibogain u pacientů tlumí abstinenční příznaky po opiátech již po jediné dávce a snižuje žádostivost po heroinu i kokainu u některých pacientů dlouhodobě již po jedné dávce. Jinde mohou opakovaná sezení tento účinek prodloužit. Vzhledem k mnohočetnému zásahu na různých neuromediátorových systémech a možné účinnosti u různých typů závislostí (v experimentech blokuje autoaplikaci opiátů, amfetaminu, kokainu, alkoholu, nikotinu), představuje ibogain nový směr ve výzkumu farmakoterapie závislostí. Ibogain nebo jeho deriváty by mohly být využitelné k léčení více typů závislostí, včetně tak častých a obtížných polydrogových. Samozřejmě je nezbytný další výzkum.

FARMAKOKINETIKA
Ibogain je aplikován perorálně v kapslích a velmi dobře se absorbuje do krevního oběhu. Za účinné dávkování v léčbě drogových závislostí se u lidí nyní považuje 10 až 20 mg/kg p. o. U lidí a zvířat je ibogain poměrně rychle metabolizován v játrech, má významný tzv. "efekt prvního průchodu játry". Ibogain je metabolizován převážně za pomoci enzymů cytochromu P450 (CYP izoenzymů), a to CYP2D6 a CYP3A4. Většina ibogainu je metabolizována O-demetylací CYP2D6, za vzniku aktivního metabolitu noribogainu (neboli 12-hydroxyibogamin). Vysoké krevní hladiny noribogainu se udržují na maximálních hodnotách velmi dlouho (déle než 24 hodin po aplikaci ibogainu u mužů i žen). Noribogain dobře přechází do CNS, a vzhledem k jeho níže uvedeným famakologickým účinkům se předpokládá výrazný podíl na dlouhodobém anticravingovém efektu ibogainu. V bílé populaci se vyskytuje pět až devět procent jedinců s vrozeně nefunkčním enzymem CYP2D6 v důsledku autozomálně recesivní genetické vlohy pro tento enzym, což by se mohlo projevit rozdíly v plazmatických hladinách i v individuálně rozdílné účinnosti ibogainu. Je znám komplexní farmakokinetický profil ibogainu i noribogainu u lidí po aplikaci jedné dávky per os (500 mg u žen a 800 mg u mužů). Ibogain je lipofilní a má tedy výraznou tendenci ukládat se v tukové tkáni, kde jsou jeho hladiny velmi vysoké ještě 12 hodin po aplikaci, což podporuje představu částečně depotního účinku ibogainu. V experimentech u potkanů byly dále zjištěny pohlavní rozdíly v distribuci ibogainu a noribogainu - systémovou aplikací stejné dávky bylo u obou látek dosaženo u samic až trojnásobně vyšší hladiny v mozku než u samců. I některé farmakologické účinky (viz níže) vykazovaly pohlavní rozdíly.

VŠEOBECNÉ FARMAKOLOGICKÉ ÚČINKY - EXPERIMENTY NA ZVÍŘATECH
Ibogain (40 mg/kg i. p.) působil na lokomotorickou aktivitu hlodavců mírně inhibičně v závislosti na dávce a v účinku byly popsány pohlavní rozdíly (například P. Popik and P. Skolnick. "The Alkaloids", vol. 52, kap. 3, str. 197 až 231, 1999, Academic Press). Noribogain (40 mg/kg i. p.) tlumivě nepůsobil. Obecně lze dále shrnout, že ibogain (40 mg/kg i. p.) u samic hlodavců potencoval lokomoční stimulaci navozenou amfetaminem a kokainem, zatímco u samců zde působil obráceně (inhiboval navozenou hyperlokomoci). Ibogain tlumil hyperlokomoci navozenou morfinem u samců i samic (více), a to v dávkování 5 až 10 mg/kg i. p. (tyto rozdílné účinky korelují s ovlivněním mezolimbických DA neuronů - viz níže). Tlumivý účinek ibogainu na morfinovou hyperlokomoci byl antagonizovatelný kappa antagonistou a NMDA agonistou. Noribogain (10 až 40 mg/kg i. p.) rovněž tlumil morfinem navozenou hyperlokomoci u samců i samic, u samců však nízká dávka (10 mg/kg) působila potenciačně a vyšší dávky tlumivě. Ibogain (strukturně částečně podobný harmalinu) způsoboval třes u myší (ED50 = 12 mg/kg s. c. u myší) i u potkanů (závisle na dávce, velmi slabě už od 10 mg/kg), ale účinnost ibogainu byla slabší než u harmalinu. Naproti tomu noribogain i 18-MK třes nenavodily. Tremorigenní účinek ibogainu a příbuzných látek souvisí s efektem na GABA-ergních drahách. Některé studie svědčí pro mírně anxiogenní účinky ibogainu u potkanů (40 mg/kg i. p. po 22 hodinách) i u myší (2,5 mg/kg i. p.), avšak u myší působila nižší dávka (1 mg/kg) anxiolyticky. Obdobné reakce podobné strachu byly, ale pouze krátce po aplikaci, popsány také u koček (10 mg/kg i. v.) a psů. Pro ověření potenciálního "anticravingového efektu" ibogainu byla důležitá jeho účinnost v ovlivnění "autoaplikace" dosud známých drog. Ibogain (v závislosti na dávce 10 až 40 mg/kg i. p.) tlumil autoaplikaci kokainu u hlodavců (60 až 80 procent), stejně jako noribogain a 18-MK. Ibogain v závislosti na dávce (2,5 až 40 mg/kg i. p.) tlumil autoaplikaci morfinu u potkanů, stejně jako noribogain a 18-MK. Ibogain (40 nebo 80 mg/kg i. p.) tlumil autoaplikaci heroinu u potkanů, tento efekt byl antagonizovatelný kappa antagonistou a NMDA agonistou. Ibogain (10 až 60 mg/kg) také tlumil autoaplikaci alkoholu u alkohol preferujících potkanů, ale jenom v případě, že byl ibogain aplikován i. p. nebo intragastricky, nikoliv po podkožním podání, což podporuje představu účasti metabolitu v daném účinku. Také látka 18-MK účinně tlumila autoaplikaci alkoholu. Jedním z důležitých účinků ibogainu popisovaným u lidí je tlumení abstinenčních příznaků po opiátech. V experimentech byl tento účinek ověřen u potkanů a myší, a to po systémové a entracerebroventrikulární aplikaci. Účinek byl potvrzen rovněž u opic. Byla testována řada derivátů ibogainu, ale útlum opiátových abstinenčních příznaků byl prokázán pouze u ibogainu, například ani noribogain zde účinný nebyl. Předpokládá se, že v účinku hraje roli NMDA antagonistická složka komplexního efektu ibogainu. Ibogain nepůsobil analgeticky v testech, kde morfin a silná analgetika prokazují účinek - ani v testu "tail flick" (do 40 mg/kg i. p.), ani v testu horké plotny ("hot plate"; do 20 mg/kg i. p.). Byl však účinný v testu peritoneálního dráždění ("phenylquinon writhing test"), kde bývá testována účinnost slabších analgetik (ED50 ibogainu byla 9,7 mg/kg). Noribogain (40 mg/kg) potencoval účinek morfinu v "tail-flick" testu u potkanů a myší (efekt přetrvával maximálně 19 hodin). Účinnost noribogainu zde patrně souvisí s jeho vysokou afinitou ke kappa i mí opioidním receptorům (toto vysvětlení asi není dostatečné; další testy naznačují také podíl neopiodních antinocicepčních mechanismů v účinku ibogainu). Ibogain měl ve srovnání s jinými psychoaktivními látkami (psilocybin, bufotenin apod.) bezvýznamný účinek na agresivitu u izolovaných myší a na vyprovokované útočné chování potkanů. Ibogain sám při opakovaném podávání (10 nebo 40 mg/kg i. p.) nevyvolal závislost u potkanů (podle užívané škály testu primární fyzické závislosti). Ibogain nemá žádné odměňovací ("reward") ani averzivní účinky při použití testu podmíněné preference a averze k místu. Bylo jen zaznamenáno, že ibogain (40 mg/kg) může snížit vytvoření preference místa po morfinu nebo amfetaminu (tento efekt pravděpodobně nesouvisí s ovlivněním opioidního systému). Ibogain nemá vliv na vytváření prostorové paměti (40 mg/kg). (Ve starších pracích popisovaný, falešně pozitivní tlumivý vliv, byl způsoben útlumem lokomotorické aktivity). Ibogain, stejně jako noribogain v nízkých dávkách (0,25 až 2,5 mg/kg), naopak usnadňoval paměťové znovuvybavování tratí. Ibogain zvyšoval krevní tlak (TK) u bdělých psů, účinek bylo možno blokovat atropinem. U anestezovaných psů ibogain způsobil pokles TK a zmírnil pokles srdeční frekvence. Předpokládá se tedy centrální stimulační účinek ibogainu, který rovněž potencuje efekt adrenalinu na TK. Ibogain (50 mg/kg) snížil srdeční frekvenci u psů.

LETALITA, TOXICITA, NEUROTOXICITA
Byla určena LD50 ibogainu u morčat (82 mg/kg i. p.) a u potkanů (327 mg/kg intragastricky; 145 mg/kg i. p.). Nebyly popsány žádné patologické změny jater, ledvin a mozku při chronickém podávání ibogainu u potkanů - 10 mg/kg i. p. po 30 dnů nebo 40 mg/kg i. p. po dobu 12 dnů. Nebyly popsány žádné patologie ani u opic po ibogainu v dávkách 5 až 25 mg/kg p. o. po čtyři následující dny (například P. Popik and P. Skolnick. "The Alkaloids", vol. 52, kap. 3, str. 197 až 231, 1999, Academic Press, D. C. Mash a kol., Annal N. Y. Academy Sci. 1999, str. 394 až 401). Některé starší práce upozorňují na neurotoxické degenerativní změny Purkyňových buněk v oblasti mozečku u potkanů po aplikaci ibogainu v dávce 100 mg/kg i. p. Byly pozorovány také astrocytóza a mikroglyóza. Zmíněná neurotoxicita pravděpodobně nesouvisí s NMDA účinky ibogainu, některé z popsaných změn bývají dávány do vztahu s jeho sigma-2 účinkem. Uvedené neurotoxické účinky se nevyskytly u myší a u potkanů byly naprosto vázány na vysoké dávkování. Ibogain v "typické dávce" 40 mg/kg žádné významné změny nezpůsobil u potkaních samců ani samic, stejně jako opakované podávání dávky 10 mg/kg, a to i u opic. Akutní účinek 18-MK (100 mg/kg) žádné patologické změny v mozečku nezpůsobil. Popisované náznaky neurotoxicity ibogainu byly vázány na užití poměrně vysokých dávek ibogainu, při terapii neužívaných. Ibogain může vykazovat také neuroprotektivní účinky (například zabraňuje letálním účinkům NMDA u myší a minimalizuje u nich výskyt křečí po elektrošoku). Jsou již známy výsledky 1. fáze klinického zkoušení - bezpečnostní a kinetické studie. U subjektů (N = 40) po aplikaci jedné z dávek 500, 600 a 800 mg p. o. nebyly pozorovány žádné významné vedlejší reakce, nejčastějšími vedlejšími účinky byla nauzea a slabý třes nebo slabá transientní ataxie v době zhruba jedné hodiny po aplikaci. Kontrola vitálních funkcí (dechová frekvence, systolický a diastolický tlak a puls) nezaznamenala žádné významné změny během studie nebo léčení (24 hodin), počty bílých krvinek, neutrofilů, hladiny sodíku a draslíku byly v normě. Žádné významné změny nebyly pozorovány u ALT, AST, alkalické fosfatázy (ALP) a GGT. Při intenzivním monitorování nebyly nalezeny žádné hemodynamické ani elektrokardiografické změny. Pouze u dvou těžce závislých na stimulanciích ("crack") byla navozena hypotenze v počátku sezení. Nebyly nalezeny žádné akutní ani poststudijní psychiatrické nežádoucí účinky, ani žádné mozkové dysfunkce. Lze tedy shrnout, že ibogain podaný v izolované dávce byl subjekty dobře tolerován a nevyskytly se žádné významné problémy v bezpečnosti jeho použití.

ÚČINKY NA NEUROMEDIÁTOROVÉ SYSTÉMY
Z hlediska ovlivnění předpokládaných mechanismů drogových závislostí je důležitý účinek ibogainu na dopaminergní systém (například P. Popik and P. Skolnick. "The Alkaloids", Vol. 52, kap. 3, str. 197 až 231, 1999, Academic Press). Ve vazebných studiích neměl ibogain žádnou afinitu k dopaminergním D1, D2, D3 a D4 receptorům. Ve velmi nízkých dávkách (do 1,5 mg/kg i. v.) významně excitoval dopaminergní neurony ve VTA potkanů. V běžném dávkování však ibogain snižuje (nebo nemění) koncentrace dopaminu (DA) v CNS a zvyšuje koncentrace DA metabolitů DOPAC a HVA, což svědčí o zvýšeném obratu DA krátce po aplikaci ibogainu. Posléze může následovat déletrvající snížení DA obratu. Obdobné účinky navozuje také noribogain i 18-MK. Kappa antagonisté a naloxon tento časný účinek ibogainu (40 mg/kg, striatum) antagonizují. Předpokládá se rovněž účast serotonergních receptorů na regulaci uvolňování DA ibogainem a eventuálně dalších systémů. Zvýšený obrat DA po ibogainu může být způsoben inhibicí vezikulárních DA transportérů, a tedy zvýšenou redistribucí DA z vezikul. Účinek drog na DA transmisi v mezolimbických neuronech ovlivňuje ibogain následovně:
- obecně u těch drog, které působí přednostně na tělech dopaminergních neuronů (například u morfinu, nikotinu), ibogain snižuje zvýšenou transmisi mezolimbických DA neuronů vyvolanou jejich aplikací,
- u drog, které působí spíše na terminálních zakončeních DA neuronů (jako například kokain a amfetamin), byly pozorovány pohlavní rozdíly v účincích ibogainu - u samic potkanů ibogain potencoval vyvolanou stimulaci DA neuronů, zatímco u potkaních a myších samců tuto stimulaci inhiboval.
Ibogain se váže na opioidní receptory, resp. má vyšší afinitu ke kappa receptorům a slabou či žádnou afinitu k mí a delt receptorům. Noribogain má mnohem vyšší afinitu ke všem třem opioidním receptorům než ibogain (100krát vyšší afinitu ke kappa receptorům). Ibogain se váže na sigma receptory, především sigma-2 (má slabou afinitu k sigma-1 receptorům). Noribogain má mnohem nižší afinitu k sigma-2 receptorům a žádnou k sigma-1 (18-MK nemá žádnou vazbu k sigma receptorům). Ibogain může ovlivňovat serotonergní transmise - zvyšuje koncentraci serotoninu v nucleus accumbens, inhibuje serotonergní transportéry, má slabou afinitu k 5-HT1A, 5-HT2A a 5-HT3 receptorům. Ibogain potencuje schopnost serotonergních 5-HT1 agonistů stimulovat uvolňování DA ve striatu. Ibogain vykazuje velmi slabou či žádnou afinitu k cholinergním muskarinovým receptorům, blokuje však ganglionické nikotinové receptory (neuromuskulární nikoliv), přičemž tato vazba ibogainu není úplně reverzibilní (jde zřejmě o dlouhodobý účinek). Inhibuje tak dlouhodobě přes nikotinové receptory řízené uvolňování katecholaminů (nadledvinkové chromafinní buňky). Noribogain byl asi 20krát méně účinný při blokování odpovědí řízených přes nikotinový receptor. Ibogain je nekompetitivním antagonistou NMDA glutamátových receptorů, nemá žádnou vazbu ke kainátovým AMPA receptorům ani glutamátovým, ani k metabotropním vazebným místům. Noribogain má asi pětkrát menší afinitu k NMDA receptorům. Ibogain nekompetitivně antagonizuje Ca2+ vyvolané kontrakce aorty a mesenterické arterie (zásahem do intracelulárního kalciového metabolismu). Ibogain nemá žádnou afinitu ke GABAA a ke kanabinoid, ním receptorům, má afinitu k voltáž-dependentním sodíkovým kanálům. Dále například redukuje aktivity NO-syntázy, u anestezovaných potkanů navozuje slabou hypoglykemii a zvyšuje hladinu korikosteronů a prolaktinu.

CO PŘINESL VÝZKUM IBOGAINU
Lze shrnout, že dosavadní výzkum zatím podporuje vhodnost použití ibogainu, případně některých jeho derivátů, při terapii drogových závislostí. V preklinických experimentech ibogain redukoval autoaplikaci kokainu, morfinu, heroinu, nikotinu a alkoholu, zmírňoval abstinenční příznaky po opiátech, blokoval podmíněnou preferenci místa navozenou morfinem a amfetaminem. Nebyla nalezena žádná tendence k navození závislosti a tolerance na ibogain. V CNS ibogain interaguje s řadou neuromediátorových systémů, z nichž řada je dávána do souvislosti s mechanismy navození žádostivosti po drogách - "craving" (ibogain například nekompetitivně blokuje NM DA receptory, interaguje s dopaminergním transportérem a s kappa opioidními receptory). Zmírnění opiátových abstinenčních syndromů je připisováno blokádě NMDA receptorů. Anticravingový účinek ibogainu je pravděpodobně komplexní, probíhá za účasti mnohočetných mechanismů a různých neuromediátorových systémů, včetně ovlivnění klasické dopaminergní dráhy. Představu o velmi dlouhodobém účinku ibogainu u drogově závislých, kdy stačí jediná dávka či krátkodobá léčba pro navození mnohaměsíční až mnohaleté abstinence, je teprve třeba ověřit. Krátkodobá účinnost během detoxifikace u lidí je již doložena - ibogain tlumí abstinenční příznaky po opiátech a významně snižuje "craving" po heroinu a kokainu. Je zřejmé, že se u ibogainu nejedná o "substituční" terapii. V dlouhotrvajícím efektu ibogainu se předpokládá účast dlouhodobě účinného aktivního metabolitu - noribogainu, je Zde ale ještě nutný další výzkum. Varovné zprávy o toxicitě a neurotoxicitě ibogainu byly prověřovány a ukazuje se, že jsou tyto nežádoucí účinky vázány na vysoké dávkování ibogainu, které se v terapii nepoužívá. V I. fázi klinické studie bylo doloženo, že lze ibogain v účinném dávkování (10 až 20 mg/kg p. o.) používat bezpečně, že je pacienty dobře tolerován a nenavozuje žádné významné nežádoucí účinky (pouze nauzea a slabý třes zpočátku léčby). Ibogain a/nebo některé jeho deriváty tedy představují slibný směr výzkumu nových léčiv pro terapii drogových závislostí, na kterém se dále pracuje, a to již na úrovni klinických studií.

VŠEOBECNÉ FARMAKOLOGICKÉ ÚČINKY IBOGAINU U LIDÍ
U lidí je popisována řada centrálních psychotropních účinků ibogainu, které jsou závislé na dávce. Účinky extraktu kořene Tabernanthe iboga jsou komplexnější a mohou se lišit od efektu samotného ibogainu. Extrakt vyvolává v dostatečných dávkách fantastické vizuální představy, pocit excitace, opilosti, mentální zmatenosti až halucinace. Celý extrakt kořene ibogy je jistě centrální stimulans, ve vysokých dávkách může způsobovat křeče, paralýzu a nakonec zástavu dechu. Vysoké dávky mohou vyvolat sluchové, vizuální a chuťové synestezie, nálada může procházet od hlubokého smutku k jásavé euforii. Orálně podaný ibogain i extrakt kořene navodí subjektivní účinky trvající přibližně šest hodin. Asi polovina lidí popisuje po ibogainu zmatenost, diskoordinace pohybu, nauzeu, zvracení. Typický je stav ospalosti, kdy se subjekt nechce hýbat, chce mít zavřené oči a nemá chuť komunikovat s okolím (ale je schopen komunikace). Mnoho subjektů reaguje zvýšenou citlivostí na světlo a vyhledává tmu. Velmi rušivě působí zvuky. Je navozen stav podobný spánku bez ztráty vědomí. Subjekty popisují fantazijní obrazy střídané v rychlém sledu, jako film rychle promítaný nebo rychlá posloupnost diapozitivů. Náplň obrazů je různá, často s typickým archetypálním obsahem, osobní zkušenosti, problémy, dávná rozhodnutí a souvislosti, ale i zvířata a jiné osoby. Fantazie jsou sice ovlivnitelné subjektem i psychoterapeutem, ale rychlý sled obrazů je snadno porušitelný. Práce psychoterapeuta se proto přesouvá především do doby po vlastním sezení. Ve vyšších dávkách působí ibogain vizuální a jiné halucinace spojené často se strachem a zlými obavami. Předběžné výsledky probíhající 2. fáze klinického zkoušení (celkem 39 pacientů, aplikace jedné dávky; sledování jeden měsíc) zatím dokládají účinnost ibogainu během detoxifikace závislých na opiátech a při krátkodobé stabilizaci subjektů závislých na drogách před zahájením nebo v počátku jejich terapie. Ibogain významně snižoval žádostivost ("craving") po kokainu a heroinu během detoxifikace. Depresivní symptomy u pacientů (sebehodnocení) byly rovněž sníženy během léčení a přetrvávaly až do konce programu (30 dní).