Novela trestního zákona
ČRo 6/RSE (27. 3. 2002), pořad: Události, názory

Ondřej Konrád, moderátor
K jedné novele trestního zákona, která sice prošla parlamentními komorami víceméně potichu, ale dost možná se ještě stane předmětem širší diskuse, napsal následující úvahu Martin Schulz.

Martin Schulz, redaktor
Nejprve citát z textu Senátem v půli března schválené novely trestního zákona: "Kdo pomocí tisku, filmu, rozhlasu, televize, nebo Internetu podněcuje a svádí jiného k braní zakázaných drog, může být potrestán až pěti lety odnětí svobody." Kdyby to člověk neviděl černé na bílém, nejspíš by si pomyslel, že si z něj někdo utahuje, ale ne, to jen naši zákonodárci pěkně podle svého utahují smyčku kolem svobody slova a projevu vůbec. Nejspíš si myslí, že tím bojují proti drogovému nebezpečí, avšak takto vyrábějí nebezpečí ještě větší. Nejen, že se zesměšňují, neboť ve své svaté válce proti drogám téměř kopírují staré bolševické zákazové manýry. Ti ze zákonodárců, kteří umožnili, aby tato novela trestního zákona prošla parlamentem, jako by rýsovali nějakou hodně nebezpečnou českou verzi takzvané demokracie. Je celkem podivuhodné, s jakou lehkostí příslušní představitelé hovoří o tom, že novela zákona, která v případě, že ji podepíše i prezident Václav Havel, doufejme, že ne, vstoupí v platnost 1. července tohoto roku, vlastně není skoro nic proti ničemu. Poslanec za ODS František Pejřil kupříkladu nevěří, že by umělci takzvaně propagující drogy mohli být stíhání. Obavy z případného trestního stíhání umělců považuje poslanec Pejřil za spekulace. Z naprosto opačného a ještě navíc nějak pokřiveného úhlu to celé vidí mluvčí ministerstva spravedlnosti. Podle něj se totiž očekává, že stíhání za takovouto propagaci drog přinese řadu problémů, přičemž ale věří, že dojde k soudním procesům, které postupně situaci prý konsolidují. Mluvčí ministerstva spravedlnosti Ivana Chaloupková uvedla dokonce, že, cituji podle úterních Lidových novin, "stíhání za šíření toxikomanie nebude jednoduché a bude záviset na znaleckých posudcích a na odborných vyjádřeních, ale zcela jistě se s ním v praxi setkáme a budou postupně vytvářeny precedenty". Konec citátu, který má hned několik, řekněme, slabších míst. Jednak, jestli se cosi základního nezměnilo, není v českém soudnictví zavedena precedentní praxe, jako je to třeba v anglosaském právu. V českém soudnictví je každé jedno soudní řízení výjimečné v tom ohledu, že se případnými precedentními případy vůbec zabývat nemusí, takže v tomto bodě mluvčí ministerstva vlastně klame veřejnost. Navíc mluvčí ministerstva předjímá budoucnost, která by jí měla být zatím neznámá, když říká, že v praxi se s tím zcela jistě setkáme. Skoro by se s nadsázkou dalo třeba tvrdit, že už jsou také tak nějak zcela jistě už nyní předem vytipováni a určeni budoucí viníci. No, to snad ne. Faktem zůstává, že nejspíš aniž by předlohu novely o šíření toxikomanie nějak pečlivěji studovali, přijali zákonodárci normu, která je podle vyjádření právníků v rozporu s právem na svobodu projevu garantovaného ústavou a Listinou základních práv a svobod. Druhou variantou směru, kterým se mohl kalkul zákonodárců ubírat, je, že počítají dopředu s tím, že prezident novelu neschválí. Pak se budou moci snadno před lidem vydávat za ty hodné, kteří brání šíření démonizované a kriminalizované toxikomanie, zatímco zlý prezident jim v této ušlechtilé činnosti brání. Nemá nejspíš cenu dopředu vypočítávat, jaká umělecká díla, v literatuře, na divadle, či v pohyblivých obrázcích všeho druhu, ale i v jiných disciplínách, se mohou stát budoucím terčem případných vymahatelů zákona. Málo jich rozhodně není, ale ani tahle suma není nic proti tvrzení mnoha odborníků na drogové závislosti, kteří upozorňují, že, lidově řečeno, na těch drogách něco je, jinak by o ně nebyl zájem. Přesněji pak řečeno, drogy, ty legální i ty zakázané, mohou uživatelům poskytnout, řekněme, nevšední prožitky, ovšem, upozorňují titíž odborníci zároveň, pozor, jsou smrtelně nebezpečné. Řešit část složité drogové problematiky tím, že se zapoví o nich zmiňovat, přičemž kvalita té které zmínky by mohla být později posuzována lidmi, kteří budou technokraty práva, nikoliv znalci umění, je zcestné a zavání to touhou po snadných a jednoduchých řešeních. Sekvenci "nápadů", jež by mohly po tomto zákonodárném kroku následovat, by pak mohl být například zákaz číst, poslouchat a sledovat jakékoliv zmínky o drogách, které by se mohly interpretovat jako šíření toxikomanie. Dalším krokem by mohl být zákaz na tyto záležitosti jen pomyslet a v tu chvíli bychom se ocitli nedaleko nápadu zřídit za účelem kontrolování občanstva, zda nějak nezákonně nepřemýšlí, orwellovskou myšlenkovou policii. Shrnuto, jako už mnohokrát před tím se parlamentem protáhla novela zákonné normy, která si ještě před jejím uvedením do praxe říká o další novelizaci. V zákonu, který měl být, a jistě také je, bičem na obchodníky s drogami, se ocitla formulace, která celou normu zpochybňuje. Právě drogoví dealeři nad tímto postupem mohou skákat radostí.