Nahlásil na policii svého přítele, aby ho zachránil
Právo (15. 3. 2002), autorka: Jana Pechová

"Trápím se myšlenkou, co vlastně jsem - zda udavač, nebo zachránce," svěřil se Právu 28letý Roman ze Žďáru nad Sázavou. Před týdnem totiž udal policii svého přítele, výrobce pervitinu. Idylické partnerství rozbily drogy na kusy. Roman tvrdí: je to tu jako v Kolumbii, kde jsou drogy sice oficiálně zakázány, ale mnozí zemědělci se živí jejich pěstováním. "Stát umí jen trestat, ale benevolencí vytváří podmínky k tomu, aby si drogu mohl vyrobit každý," zahájil šokující vyprávění.

Drogy nejdřív pro zábavu
Roman se s o pět let starším Pavlem seznámil před 10 lety a rozhodli se spolu žít v jihomoravské metropoli, v Brně. Začátek tragického konce odstartoval, když si Pavla jako řidiče najal člověk, z něhož se vyklubal drogový dealer. Pervitin začal dvojici gayů lákat jako experiment. "Zpočátku to bylo fajn. Občasné šňupnutí dávalo člověku náladu, tvůrčí invenci i pracovní výdrž," říká Roman, který dokonce v práci postoupil do funkce zástupce vedoucího obchodu. "Po čtyřech letech ale začal mít Pavel problém se zády. Obešel pár ordinací, dozvěděl se jen, že bolest není nemoc, a prášky mu nezabíraly. Tak poprvé zkusil nitrožilní aplikaci. A ona mu zdánlivě pomohla," dostal se Roman ve svém vyprávění k vrcholu pomyslného tobogánu, který následoval. Vyšší a častější dávky lezly do peněz a přemýšlivému Pavlovi nedalo moc práce, aby se dostal k receptu a k surovinám. Kromě toho také k řadě podivných kamarádů.

Perníkářem bez potíží
"Seženete všechno, nikdo se vás na nic neptá. Většina ‚vařičů` po nějakém čase sama štafetu ráda předá. Nejen kvůli všudypřítomnému pachu, kterým jste prostoupeni, ale i kvůli lidem, kteří se na vás nabalí a kterým jde jen o fet. Že Pavla prásknu, jsem řekl všem, kteří k nám chodili. Jeden kluk mi na to řek, tak počkej, až mi dá vál (= dávku)." "Potřebné léky koupíte bez potíží. Nesete třeba 50 modafenů v průsvitné igelitce, každý to vidí, ale všem je to jedno. I zařízení či suroviny k výrobě se dají koupit ve specializované prodejně jednoduše, přestože musejí všichni tušit, k čemu to máte. U nás v baráku býval ke konci cirkus, všichni věděli, co se tam děje, jednou, když na mě zfetovaný Pavel vyběhl s železnou tyčí, dokonce přijela i policie, ale nic se nestalo. Potřebovali prostě někoho chytit právě při vaření," líčil situaci Roman. Pomyslnou poslední kapkou do poháru jeho trpělivosti byla Pavlova autohavárie. Že se nikomu nic nestalo, byl malý zázrak. "Došlo mi, že když to kriminálce neřeknu, zabije Pavel sebe, mě nebo někoho jiného," naznačil Roman, že stačilo půl roku k tomu, aby jeho přítel ztratil nejen 30 kilo tělesné hmotnosti, ale začal se rozpadat i duševně. Jediný okamžik, kdy s ním bylo možné mluvit normálně, byl stav, kdy v sobě měl malou udržovací dávku. "V pátek 8. března zadrželi pracovníci kriminální služby a úřadu vyšetřování v Brně dva muže v bytě jednoho z nich. Zároveň zajistili bílou sypkou látku, injekční stříkačky a laboratorní náčiní s rozpracovaným postupem výroby zhruba 100 gramů pervitinu. Oba muži jsou vyšetřováni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a byl vypracován návrh na jejich vzetí do vazby," zakončila Romanův příběh údaji z policejní svodky npor. Jana Kozárová.

Policie, vazba - a co dál?
"Je dost těžké zadržet člověka za to, že si kupuje léky nebo chemikálie. Kriminalisté samozřejmě tyto věci sledují, ale je to mravenčí a dlouhodobá práce. Víte, on nemůže v každé lékárně stát kriminalista od rána do večera," přiblížila policistka práci svých kolegů. Jak dodala, ani v lékárnách to nemají jednoduché. "Neprodat narkomanovi léky, které chce, může být rizikem obdobným, jako odepřít lupiči s pistolí tržbu," naznačila npor. Kozárová. Roman, který nyní abstinuje a kurýruje se z prožitého traumatu u svojí matky, však přemýšlí dál. "Co bude s Pavlem, až se vrátí? Vrátit se do stejného bytu a mezi stejné lidi je cesta do horoucích pekel," uvažuje. "Pavel kolikrát i brečel, nechtěl už vařit. Vždycky ho někdo donutil." Pavla by rád odvedl z Brna pryč, ale bude-li ho chtít přítel vůbec ještě vidět. "Pořád řeším, co jsem vlastně způsobil. Jestli byla tohle jediná možnost Pavlovy záchrany, je na jejím konci otazník. Stát totiž umí jen trestat. Navíc v okamžiku, kdy je na všechno většinou pozdě," rozloučil se Roman.