Více než desetinu života strávíme u televizoru
Zpravodajství ČTK (17. 2. 2002), autor: SVA

JERUZALÉM 17. února (ČTK) - Závislost lidstva na televizi není metafora, ale vědecký fakt. Průměrný občan rozvinutého světa stráví u televize do svých 75 let devět roků. Koukání na televizi je po spánku a práci nejčastější činností lidstva. Nebo také takto: Před obrazovkou trávíme půlku svého volného času, píše izraelský deník Haarec.
"Je to zvyk nebo závislost v pravém slova smyslu?" táží se vědci. Lidé se dokáží televizi věnovat i při zajímavé konverzaci nebo při čekání ve frontě. Lidský zrak se k obrazovce stočí, kdykoli k tomu má příležitost.
Závislost znamená, že se něčemu věnujete víc, než sami chcete. Marně se pokoušíte tuto činnost zredukovat a jste kvůli ní ochotni přijít o důležitější, dokonce i pracovní aktivity. Při pokusu se návyku zbavit pocítíte bolestné odvykací symptomy.
Američtí vědci dokázali, že zapnutí televize v člověku spouští relaxující mechanismy podobně jako sedativa. Tělo se uvolní, zmizí tlak a stres. Jakmile televizi zhasne, vrátí se nervozita. Chroničtí televizní diváci ale popisují, že čím déle se v jednom kuse na televizi dívají, tím hůř se cítí. Nastoupí pocit prázdnoty a úbytku energie. Je skoro pravidlo, že lidé před televizí zůstanou sedět déle, než původně zamýšleli. Proč je tak těžké odvrátit se od obrazovky vlastní vůlí?
Odpověď hledejte v biologii. Lidský mozek je aktivizován sebemenším podnětem. Moderní člověk je poután rychle se měnícími obrazy i zvuky podobně jako jeho primitivní předchůdce, který díky této vlastnosti dokázal identifikovat nepřátele a přežít.
Nedokážete-li se odtrhnout ani od přihlouplé reklamy, je to proto, že jste prostě člověk. Právě v krátkých šotech se obrazy a střih mění velmi rychle. A únava z dlouhodobého sledování pořadů je logický důsledek mozku zničeného analýzou nových a nových stimulů.
Důvod, proč tak ochotně mačkáme spínače televizorů, nespočívá v odpovědně zvoleném programu, ale v přirozeném zájmu člověka o světlo a zvuk. Je možné ho sledovat ve velmi raném stadiu života. Děti jsou schopné televizi začít vnímat v šesti týdnech. Jen o něco starší robátka se překulí o 180 stupňů, aby se dostala na dohled k tak zajímavému stimulu, jako je obrazovka.
Vědci z Chicaga před čtyřmi lety zveřejnili hrůznou studii o rodinách, kde přestala fungovat televize. Jedna žena popisovala, že se z rodiny vytratila energie. Další matka tvrdila, že děti začaly nepřetržitě plakat a že se jí je nepodařilo zabavit žádnou hrou.
O tom, že jde o návyk, svědčí i pokus, kdy rodiny dostaly zaplaceno za měsíční televizní abstinenci. Většina z nich nebyla schopna lhůtu dodržet, mnohé se začaly o právo návratu k dívání dokonce hádat i prát. Nejhorší byly první tři dny, kdy lidé pociťovali úzkost, agresivitu a nudu. Nikdo z nás nemá rád neklid a všichni chceme den ukončit v klidu. Ještě, že tu máme...