Zkušený terapeut vám řešení nevnucuje
Právo ( 20. 3. 2002), autor: Jiří Vavroň

V zahraničí je už běžné, že psychoterapeut pracuje v týdnu s klienty pouze tři dny, zbytek týdne dělá jinou práci. Podle zkušeností z USA či Nizozemska mají psychologové po sedmi letech práce nárok na minimálně osmiměsíční volno, kdy mohou psát knihy, studovat. Kde není u tak náročné práce určitá volnost, nastupují choroby, únava, syndrom vyhoření a i chyby. To je stejný jev, který můžeme pozorovat nejen u psychologů, ale třeba i u záchranářů, zdravotníků či hasičů, říká Marie Macháčková z Informačního a poradenského centra ROSA, které spolupracuje s řadou psycholožek. U nás ovšem proto, aby se psychologové uživili, musí mít co nejvíce klientů a vedle toho stíhat další aktivity. Různé semináře či vzdělávací akce připadají až na víkend. Psycholog si podle statistiky vydělá průměrně okolo 22 tisíc měsíčně. Přitom zkušenosti českých psychologů potvrzují, že pro skutečně efektivní práci je nutné, aby "nevyřizoval" klienty jak na běžícím pásu, ale mohl si mezi jednotlivými případy, které posuzuje, oddechnout, udělat výrazný předěl. Je to povolání, které nelze dělat osm hodin v jednom kuse, konstatuje Macháčková. V řadě složitých případů je nutné navíc pracovat v týmu. Ovšem takovém, který má mezi sebou dobré vztahy. Psycholog by měl využívat velmi často i supervize. Supervize není dohled, je to spíše pohled více lidí na složitý problém, konzultace, která pomůže najít ke klientovi a jeho problému tu nejlepší cestu. Každý psycholog podle zkušeností z centra ROSA pracuje jinou metodou, ne každému klientovi však musí vyhovovat. Psycholog by měl především navázat s klientem či klientkou kontakt založený na důvěře, empatii. Dát mu určitou nabídku služeb a možností, nikoli mu něco nutit. Současně by měl sdělit, jak dlouho může jejich vzájemná komunikace trvat. V případě, že jsou služby v některých organizacích placené, také kolik to může stát. Některá klientka chce jen poradu, nasměrování, jak má pak sama řešit problémy, někdo potřebuje individuální terapii, řadu setkání a konzultací. Pokud se u klienta začínají projevovat určité zdravotní problémy, říká Macháčková, například velké úzkosti, deprese, výrazné změny nálad, nespavost, nebo se objevují suicidální myšlenky, tedy když klient vidí své problémy jako neřešitelné, jeho reakce přesahují rámec únosnosti, či má sklon řešit problémy určitou - například drogovou či alkoholovou závislostí, je čas použít i služeb psychiatrů. Kombinace práce psychiatra (s medikamenty) a psychologa pak mohou přinést rychlý efekt. Dobrý psycholog by v případě nebezpečí sebevraždy nebo zvýšené agresivity, náznaku trestné činnosti neměl být profesionálně neutrální, neměl by čekat, až navede klienta k řešení, na které by měl přijít sám, ale měl by mu pomoci v tomto případě jej jasněji a rychleji nasměrovat k problémům, pojmenovat je. Psycholog by také neměl podle zkušenosti ROSY váhat poslat klienta k dalšímu specialistovi. Když se například jako zdroj problémů objeví závažný fakt, jako je incest, lépe terapii zvládne specialista, který se tomuto problému dlouhodobě věnuje. Psycholog by měl průběžně sledovat nejen nové trendy v psychologii, ale i nové jevy ve společnosti. Zejména v psychologii nikdo nestačí jen s vědomostmi, které získal ve škole. Psychologie je dynamický obor, stejně dynamické jsou ale i nové problémy, které je třeba řešit, na které je třeba reagovat ve společnosti. To je příklad domácího násilí, pojmu, o kterém se před pěti lety ve společnosti téměř nehovořilo. Někdy se ovšem stává, že konzervativní psycholog se nejen neumí na tento problém zeptat, odkrýt jej, reagovat na něj, ale ani jej za problém neuznává.