Najdeme si místo, kde se dobře kouří
Lidové noviny (26. 3. 2002), autor: Jakub Horák

Prezidentu Havlovi odešla z parlamentu k podepsání čerstvá novela zákona, jejímž důsledkem má být zvýšení trestů za propagaci drog v médiích. Podle ní ten, kdo bude užívání drog propagovat v tisku, v televizi nebo na internetu, může být odsouzen až na pět let. Předloha je zcela evidentně v rozporu s ústavním právem na svobodu projevu a prezident ji, doufejme, nepodepíše.

Cesta do propasti?

Mnohem víc však zaráží fakt, že tento druh nazírání na veřejné projevování se občanů se u nás vyskytuje dvanáct let po pádu totalitní diktatury, která svoji sílu čerpala především z možnosti nařizovat, co se smí a co se nesmí veřejně říkat - ve "vyšším" zájmu, pochopitelně. Argumenty zastánců legalizace drog už všichni známe, a pokud ne, určitě nám je brzy zopakuje Jiří X. Doležal. Existují skutečně sociologické výzkumy ukazující, že státy, které uvolnily prodej měkkých drog (Nizozemsko), mají menší procento jedinců závislých na tvrdých drogách než ty, které volí tvrdou represivní politiku (USA). Miliony mladých lidí v Česku mají zkušenosti s marihuanou nebo berou občas relaxační psychedelika - a nemám pocit, že by se naše společnost řítila do propasti. I já jsem v době svých velmi mladých let nějakou dobu bral LSD a pervitin a kromě několika velmi nepříjemných zkušeností mi to přineslo i spoustu velmi krásných zážitků. Na druhé straně je tu vskutku otázka, co by se stalo, kdybychom zvolili liberální model a nechali každého, ať si mozek láduje, čím chce. Je pravda, že ačkoliv je alkohol všeobecně dostupný, není celý národ od rána do večera v lihu. A stejnou sebekontrolu by lidé možná nalezli i v případě jiných drog. Je ale také pravda, že některé látky, jako je například heroin, poskytují zprvu až příliš příjemnou a fyzicky návykovou alternativu ke světu, ve kterém je pro mnoho lidí hlavním symbolem životního úspěchu možnost vystoupit v pořadu Rozjezdy pro hvězdy. Nechme proto legislativní úpravu drogového problému tak, jak je, a soustřeďme se na postihování dealerů, kterým nejde o sebezkoumání nebo zábavu, ale čistě jen o peníze. Co ale nepotřebujeme vůbec, je snaha udělat z drog jakési tabu, o kterém se veřejně nesmí hovořit. Co má totiž novela zákona slovem "propagace" na mysli? Je film Pulp Fiction propagací drog, když si v něm Travolta "šlehá" heroin? Je propagací drog Baudelairova kniha Píseň o hašiši? Nebo písnička skupiny Chinaski Dlouhej kouř? A propaguji drogy já, když napíšu, že podle mého názoru jsou i tvrdé drogy nebezpečné, ale nejsou zas tak úplně špatná věc?

Drogy jako strašák

Předkladatelé návrhu určitě odpovědí, že míru toho, co je propagace a co nikoliv, určí soudy. Má ale nějaký soud vůbec právo hodnotit, co smíme veřejně říkat a co ne? Pochybuji, že o tom ti poslanci, kteří pro novelu zvedli ruku, vůbec přemýšleli. Pro ně jsou drogy jen stejným strašákem jako Romové nebo sudetští Němci. Vytvářet drogám gloriolu něčeho tajného je chyba největší, protože hlavně mladé lidi nejvíc zajímá to, co dospělí zakazují. Domnívají se totiž, že tam by mohl být ukrytý ten úžasný a zajímavý svět, na který utahaná máma a upracovaný táta dávno rezignovali. Předkladatelé novely populisticky a omezeně rozhodli o problému, se kterým nemají žádnou zkušenost, a nekonzultovali ho dokonce ani s odbornou veřejností. Věřím, že Václav Havel pokus o omezování svobody projevu rychle zastaví. Sám je přece příkladem toho, že si člověk klidně v mládí může dát pár prásků a bez ohledu na to se později stát třeba i dobrým prezidentem.