POD KOLY AMSTERODAMU
Reflex (13. 6. 2002), autor: Petr Holec

Jet Feithovou jsem našel ve středu odpoledne v coffee shopu Global Chillage v centru Amsterodamu, kde třiadvacetiletá bývalá studentka sociologie dvakrát týdně pracuje. Za barem kouřila cigaretu a pořádně netušila, kdo jsem a proč jsem jí několikrát volal na mobil, abych se s ní sešel. Pokusil jsem se vysvětlit, že pracuju na dalším ze série článků o životě mladých lidí v evropských metropolích a že jsem na ni dostal kontakt od mé amsterodamské spojky Sacca Kostera.

"Sacca Kostera?" podivila se Jet. " Znám jenom Sanne Klastera. Sacco není moc holandský jméno." "Možná že Sacco volal Sannemu a ten volal tobě, ne?" zkusil jsem logické vysvětlení. Jet si přejela zuby spodní ret obepnutý stříbrnou náušnicí a věnovala mi kouzelný úsměv někoho, kdo dobře rozumí." Možná. A tomuhle říkáš práce? Jezdit po Evropě, navštěvovat mladé lidi a bavit se s nimi?" Můj spodní ret byl trochu suchý. A to jsem mírně zaskočené Jet ještě neřekl další, mnohem horší aspekt činnosti, jíž jsem doposud říkal práce: chci jít k ní domů, abych viděl, jak bydlí, a taky tam, kam se obvykle chodí bavit.

JET
Global Chillage sídlí na Kerk Straat, klidné uličce s početnou homosexuální komunitou, galeriemi, antikvariáty a stylovým kadeřnictvím s tetovacím salónem. Zeď u vchodu do kavárny zdobí velká kresba, jejíž psychedelický rozměr nejlépe pochopíte až při odchodu. Pokud si vzpomenete. Ubalené jointy, marihuana nebo hašiš se ukrývají v malých šuplíčcích nad barem, kde samozřejmě nechybí jemná váha. Vedle na zdi visí žluté menu, suvenýr za šest eur. Není o něj velká pračka, většina lidí dává přednost opravdovým věcem. Abych trochu odlehčil situaci, požádal jsem Jet o jointa za čtyři eura." Jsi zvyklej? Můžeš pěkně vytuhnout," zeptala se starostlivě, zatímco mi podávala cigaretu a legračním gestem naznačila vytuhnutí. Přikývl jsem, zapálil jointa a zeptal se, jestli mi s reportáží pomůže."Klidně se u mě stavte zítra v poledne, mám volno. A kolem půlnoci se mnou můžete jít na party." Na oplátku jsem jí nabídl jointa. "Nesmí mě vidět majitel," usmála se spiklenecky Jet a potáhla. "Ne, není špatnej, jen to nemá rád. Jak je starý? Asi třicet." Do coffee shopu přišel prošedivělý šedesátník v elegantním obleku. Zatímco mu Jet vážila trávu, dal se s ní do řeči." To je majitel restaurace odvedle. Chodí sem často," říká Jet. " Máme hodně stálých zákazníků, často sem ale chodí i neznámí lidé nebo turisti z okolních hotelů. Někteří jsou příjemní, jiní se chovají nevychovaně, až drze. Snažím se jim vysvětlit, že se můžou chovat slušně." Vztah Jet k měkkým drogám je pochopitelně liberální, jinak by je nemohla prodávat. Sama kouří trávu, příležitostně si vezme i extázi a v Holandsku velmi populární čistou MDMA (stimulační látka obsažená v extázi) v krystalické formě. Současně zadarmo pracuje pro nadaci zabývající se protidrogovou prevencí. Objíždí taneční party a návštěvníkům se snaží podat o drogách co nejvíc informací. "Chci, aby věděli o nebezpečí užívání drog. Donedávna jsme extázi i testovali, ale teď je to pozastavené. Podle vlády testy podporují konzumaci drog," vysvětluje Jet. Drogy neužívá pravidelně, spíš nárazově." Někdy třeba čtyřikrát za měsíc a potom ani jednou," říká o těch syntetických. Obtížnější je uniknout marihuaně: "Skoro všichni mí kamarádi hulí, a kamkoli přijdu, nabízejí mi jointa." Do coffee shopu vešel zákazník, asi třicátník s delšími vlasy, další známý Jet. Hned se mu svěřila, že dělá rozhovor pro časopis z Prahy. Než jsem stačil podruhé během velmi krátké doby vysvětlit podivný smysl svého pobytu v Amsterodamu, zjistil jsem, že došlo na varování Jet. Jako většina holandské trávy byl joint silnější, než vypadal. Vláčně jsem se zvedl z barové židle a rozloučil se." Nevadí, stejně teď musím pracovat," usmála se Jet. Navzdory jejímu doporučení jsem si zapomněl dopřát psychedelický rozměr kresby na zdi. Nepotřeboval jsem ho.

SACCO
Malé vysvětlení: Sacco Koster je Holanďan a nevolal Jet. Volal ji Sanne Klaster, taky Holanďan a Saccův kamarád." Jaká byla?" ptal se Sacco na Jet." V pohodě? V coffee shopech většinou pracují pohodový holky." Dvaatřicetiletý Sacco vystudoval komunikaci, živí se jako promotér, dýdžej a externí novinář. Bydlí v nejvyšším patře cihlového domu na ulici Singel, lemující jeden z mnohých amsterodamských kanálů. Kromě pokoje s vchodem na pro stornou terasu a výhledem na komicky se navzájem podpírající domy obývá i půdní ložnici. O sociální zařízení i kuchyň se dělí s ostatními nájemníky." Měl jsem štěstí, čekal jsem na to dlouho," pochvaluje si bydlení. Má důvod. Na levnější bydlení čekají ve městě v pořadnících tisíce mladých lidí. Sacco pracuje z domácího počítače a pokoj nezapře jeho vášeň. Desky se válejí všude. Byl středeční večer okolo deváté, den holandských parlamentních voleb a Sacco sledoval v televizi prognózy výsledků. Volil Zelené, od osmdesátých let sjednocenou směs tří levicových stran včetně komunistů a pacifistů. Odhady jim přisuzovaly jedenáct ze sto padesáti křesel. "Předpokládal jsem, že získají trochu víc," komentoval Sacco trochu zklamaně."Jejich program je socialistický, ne komunistický. Zdůrazňují sociální jistoty a životní prostředí a podporují kulturu. To je pro mě nejdůležitější." Vítězné křesťanské demokraty přirovnává k britským konzervativcům. "Tvrdé jádro s křesťanským vlivem." Před čtyřmi roky si Sacco založil promotérskou agenturu Zjelva Pro Motions a kromě našich Liquid Harmony či Ohm Square přivezl do Holandska i maďarské či jihoafrické muzikanty. Jednou měsíčně hraje Sacco s kamarádem na party osmdesátých let v malém klubu. "Hrajeme hity z té doby a pouštíme jen sedmipalcové vinyly," vysvětluje. Přes relativní vytíženost není Sacco svou finanční situací příliš nadšen. "Vloni jsem nevydělal moc peněz. I proto teď píšu tři až čtyři články měsíčně," říká. Nejvíc pro časopis Basic Groove, ale i pro haarlemské noviny. Dům, kde Sacco bydlí, obývali ještě před lety squatteři ze staré školy a v suterénu stále sídlí redakce squatterského fanzinu. "Byli to vegetariáni, skutečná komunita se společnými večeřemi," vysvětluje Sacco. "Před třemi lety někteří z nich odešli a přišli noví jako já. Teď je to oficiální místo a nájem se řídí zákonem. Každý dům je podle stavu a vybavení obodován a podle toho se vypočítává nájem. Měsíčně dohromady platíme čtyři sta osmdesát eur."

JET II A CYBERHIPPIE MEETINGPOINT
Byl čtvrtek po poledni, nádherný den. Jet se chystala do parku a neměla velkou radost z mého hodinového zpoždění. Přesto mě přijala s typickou holandskou pohostinností a nabídla mi salát s čerstvými listy špenátu. "Ještě před rokem jsem bydlela ve squatu, ale už jsem toho měla dost, tak jsem si našla byt," říká o pokoji, kuchyňce a sdíleném sociálním zařízení, za které měsíčně platí 250 eur, podle ní příliš. Studium sociologie opustila proto, že už se sama "cítila dost sociální. A taky jsem chtěla žít teď." Aby Jet mohla žít teď a ušetřit na cestování a malování, kterým se chce věnovat, pracuje kromě coffee shopu dvakrát týdně i na trhu Waterloo, kde prodává brazilské oblečení."Ani pro Holanďana není snadné sehnat práci v coffee shopu," vysvětluje. "Ve většině z nich už dlouho pracují stálé party lidí, kteří neodcházejí. Taky je to celkem dobře placený." Za osm šicht měsíčně si Jet vydělá 600 eur plus dýško. "Kolik to je, záleží jen na mně, jestli mám dobrou náladu a jsem hodně zdvořilá." K tomu Jet přidá i 75 eur (včetně odměn) za sedmihodinový den na trhu. Podobně jako Sacco Jet nevyhledává známé amsterodamské kluby. Pozvala mě na noční party organizovanou mladým klukem, na níž se každý čtvrtek schází s menší obměnou asi stovka lidí, kteří odmítají třpyt drahých klubů. Začíná v půl desáté a ve tři ráno se vyhlásí místo, kde se až do rána koná bezplatná afterparty. "Počkám na tebe ve dvanáct před klubem," slíbila Jet, zatímco před domem odemykala masívní řetěz obepínající její bicykl. Jet ho vlastní jako snad všichni obyvatelé města. "Za sedm eur jsem ho koupila od feťáka," usmála se na mě. "Prý ho našel." Podobně jako spousta ostatních. Popularita kol, na nichž Holanďané jezdí legračním způsobem - jakoby s pravítkem v zádech -, měla i zajímavý socioekonomický efekt. Kola se permanentně kradou, takže si musíte dávat pozor, aby si to vaše někdo nepoznal. A zámky jsou mnohdy dražší než samotné bicykly. Cyberhippie Meetingpoint, kde na mě o půlnoci čekala technoklubově vymóděná Jet se svou kamarádkou, se jmenuje Psy-trance café @ De Beetles a sídlí pár metrů od velkého zábavního centra, kde se nachází i drahý klub Escape. Vlastně nejde o klub, spíš o tmavý zakouřený bar s hracími automaty a tanečním parketem. O půlnoci byl z poloviny zaplněný eklektickou směsí lidí, jejichž věk i oblečení kolísaly od dvacetiletých po rané penzisty, kteří přežili všechny druhy hudby i drog, takže se prostě těší z toho, že jsou. Když jsme se po zaplacení tří a půl eura dostali dovnitř, zamířila Jet za svými kamarády."Tak jsi tady, já se teď jdu bavit s nimi," rozloučila se dočasně. U baru, během čekání na holandské dvoudecové pivo, jsem se pozorněji zadíval na vyhublého dýdžeje. Nejen tělesnou konstitucí připomínal předčasně zestárlého Marka Řeřichu z Evropy 2. Místo z vinylů totiž pod barem mixoval podivný technotrance z cédéček a ekvivalentně tomu sám sebe rozjížděl divokým máváním paží a třesením hlavou. Jeho působivý projev nakonec vyhnal na parket několik lidí, včetně robustnější slečny v batikovaných šatech, jejíž pogo zabralo dobrou třetinu útlého parketu. Připojil se i starší transík s blond parukou, jemně přešlapující kousek ode mě. Asi za hodinu přišla k baru Jet. Popíjela ledový čaj a zeptala se, jak se mi tu líbí. "Nelíbí se mi muzika," zařval jsem Jet do ucha. "To se tady pokaždý hraje z cédéček?" "Ne, jen někdy," vrátila mi řev Jet. Zkusil jsem zůstat do tří, až se celá skupina lidí rozhodne, kam půjdou pařit dál, ale dýdžej rozhodl za mě. Jeho zrychlující se trest pro uši mě poslal předčasně domů. Druhý den jsem zavolal Jet a zeptal se, kam šli. Trochu mi vynadala, že jsem se s ní nerozloučil, a pak odpověděla, že nikam: " Nechtělo se mi. Navíc jsem druhý den vstávala do práce."

MYRTHE, MDMA A ADM
Večer před sobotní party african dope night konané v bývalé loděnici ve Westelijku na severozápadním okraji Amsterodamu, kam mě pozval Sacco, jsem se stavil u devětadvacetileté designérky interiérů a re staurátorky Myrthe Smithové. Do Amsterodamu se přestěhovala před dvěma roky a výměnou zde získala prostorný třípokojový byt s vysokými stropy a průhledy ve zdech, za který měsíčně platí neuvěřitelných 188 eur." Měla jsem štěstí. Sousedé možná platí několikanásobně víc," pochvaluje si. Celý den pracovala na velké murální kresbě s plážovým zátiším, již však nemalovala na zeď, ale na plátno, aby se dala přenést." Pracuju hodně, často i o víkendech," říká. Za dva roky ve městě si udělala jméno, takže klienti si hledají ji, ne naopak." Vůbec nevím, kolik teď vydělávám. Budu si muset sednout a spočítat to. Když to bude dost, trochu zvolním." Myrthe, jež původně vystudovala obchod, doma hostila svého pětatřicetiletého přítele, učitele Paula, a mladý zamilovaný makrobiotický pár, Pepyna s krásnou plavovláskou Martine. Všichni byli velmi vlídní a hubení, popíjeli čaj s čerstvou mátou a medem a kouřili trávu. Myrthe s Paulem dobře znají pražské kluby a velké letní festivaly, letos se k nám chystají na koncert Underworld." Nenásledujte Amsterodam," radí ironicky Paul." Taneční a klubová scéna se tu v posledních letech hodně zkomercializovala. Moc už nikam nechodíme." Všichni nostalgicky vzpomínají na zdejší Roxy, které před lety vyhořelo a zbylo z něj pouze torzo vchodu. Myrthe ani její hosté téměř nepijí alkohol, jen kouří trávu nebo berou taneční drogy. "Vykouřím tak tři jointy denně," říká Myrthe sexy rašplovitým témbrem. Podobně jako Jet má i Pepyne rád čistou MDMA, prodávanou v krystalech. "Je čistší a bezpečnější," vysvětluje. Drogy si kupují od známých, nikdy od dealerů. Rozloučil jsem se s Myrthe a její milou společností a vyrazil do loděnice. Na mapě vypadá cesta snadno, za tmy ale musel Sacco mobilem navigovat mého kamaráda, jenž mě vezl, podle větrných elektráren, bílého kouře z vysokého komína a čehokoli, co vypadalo záchytněji než tmavá pustina kolem. Třípatrová obdélníková budova bývalé továrny na lodě, v jejíž kantýně se party konala, sedí osamoceně uprostřed zarostlé louky poseté polovraky aut a starými karavany místních squatterů a umělců, kteří zde žijí." Party se tu nekonají moc často, spíš výjimečně," vysvětlil mi uvnitř rozlehlé, psychedelicky nasvícené haly s velkým projekčním plátnem a houpačkou Sacco, jenž zdejší komunitě pomáhal s organizací. "Nedělají moc velkou propagaci, jen pár letáků. Bývá to až do rána, klidně do devíti." Většina místních, jejichž věk i vzhled jsou podobně flexibilní jako v Psytrance café, zde pro sebe i pro návštěvníky pracuje zadarmo, dýdžejové jsou placeni ze vstupného. Za gramofony zrovna stál Jihoafričan Felix Laband a pouštěl Generation od The Who. "Právě se vrátil z Londýna, kde desku sehnal za deset liber. Tak ji musí hned hrát," usmíval se Sacco. Na zdech okolo visí černobílé fotografie a kousek od dýdžejského pódia seděla u velkého hrnce s čajem útlá černovláska s dready. Šálek stál euro a čtvrt a obsahoval halucinogenní houby." Nedávej si do toho cukr," zašeptala mi do ucha. Snad proto, abych neurychlil náběh. Po zkušenosti s jointem od Jet jsem ji poslechl. Přesto cestou zpět do města se kouř z komína zdál o něco bělejší a tma o něco černější.

AMSTERODAMEM BEZPEČNĚ I NEBEZPEČNĚ
Doprava - zpáteční letenka asi 8500 korun; ceny: ubytování - centrum je plné levných hotýlků a hostelů, pronajmout si lze i apartmán, ceny začínají okolo 50 eur za dvojlůžkový pokoj; lze využít i služeb ubytovacích agentur v okolí nádraží Centraal, kam přijíždí vlak z letiště; jídlo - v hospodě či restauraci kolem 15 eur, dobré a zdravé jídlo od osmi eur i s sebou nabízejí mnohá orientální bistra; pití - pivo se často prodává po dvou deci - zhruba dvě eura, větší pivo asi čtyři eura; panák vodky či bourbonu v klubu zhruba pět eur; dobré kouření i espreso koupíte ve více než 100 coffee shopech rozsetých po celém městě, někde dostanete k nápoji volný přístup k Internetu; coffee shopy jsou zároveň centrem klubové subkultury a najdete v nich nejvíc letáků s programy klubů a informacemi o parties; zábava - po Londýně je Amsterodam dalším centrem taneční hudby a kluby jako Arena, Escape, Cubic, Odeon nebo Mazzo určitě stojí za návštěvu. Sledujte však pozorně program, neboť jednotlivé noci i návštěvníci se výrazně liší a vstupné není nízké, až 20 eur; nevynechte populární interaktivní divadelní představení amerického souboru Boom Chicago, jehož protagonisté se ve městě usadili před deseti roky a mají co říct; Red Light District - bez jeho návštěvy samozřejmě není pobyt ve městě kompletní. Instantní sex, jemuž nepříliš poeticky říkají sucky-fucky, tu dámy za okénky nabízejí už od 25 eur, buďte však opatrní. Mějte u sebe drobné a plaťte přesně domluvenou sumu, neboť společnice jsou především obchodnice. Za dotyk na nesprávném místě vám klidně naúčtují 10 eur navíc, takže ven vyjdete v horší náladě, než jste přišli; drogy - coffee shopy s kuřivem netřeba představovat, extázi nebo kokain vám budou nutit desítky převážně černých dealerů v Red Light Districtu. Ne vždy je droga od nich špatná, nicméně stále je to ulice.