JAK JSME ŠLI UMĚNÍM PROTI CENZUŘE
Reflex (11. 7. 2002), autor: Jiří X. Doležal

Stručná rekapitulace událostí: koncem dubna prošel parlamentem a byl podepsán prezidentem republiky nový zákon - výslovné zavedení protidrogové cenzury, novelou trestního zákona nově zavedený odstavec 2b paragrafu 188a. Kdo svádí jiného k užívání návykových látek kromě chlastu zpěvem, tancem, tiskem či Internetem, bude potrestán odnětím svobody až na pět let. Zákon začal platit prvního července.

CO DĚLAT?
V Reflexu jsme nové cenzuře věnovali třístranu 9. května (Gumák aneb Ne cenzuře) a redakce se šéfredaktorem v čele podepsala petici adresovanou prezidentu Václavu Havlovi žádající okamžité napadení cenzurního odstavce u Ústavního soudu. Prvním signatářem se stal PhDr. Ivan Douda. První den, co článek v Reflexu vyšel, podepsal petici MUDr. Pavel Bém. A poštou chodila občanská společnost v praxi. Archy učitelů, archy hiphoperů, kluci na kolech i motorkách přivážející archy, archy sešité - několik desítek -,evidentně výsledek několikadenní práce "sběrače". Pod peticí přibývala jména a najednou jsem zjistil, že je neděle večer a mně volá už třetí dávný kamarád, že bych měl přijít na Kovárnu v Braníku na Letné, že se nasrali starý rockeři a jdou do toho. I přišel jsem a zasedl mezi Frantu Kotvu a Michala Ambrože a tetelil se štěstím, neb Jasná páka (zakázaná po slavném článku Nová vlna se starým obsahem ve třiaosmdesátém) byla mým pubertálním idolem, a všichni volali SLÁVA, UŽ ROSTE TRÁVA od Žlutého psa - tohle si léta zpívám každý večer. A pánové, které jsem měl tu čest poznat na zvučných festivalech, jež produkovali, pili pivo a mobilně telefonovali a já pronesl: " Tohle je jednotná kulturní fronta, tohle je revoluce, tohle je Chátra 2002!" Protože jsem zjistil, že ti pánové se rozhodli uspořádat velký koncert v první den platnosti zákona a ten zákon tam prostě porušit. " A já se natvrdo udám!" pronesl Michal Ambrož. Nabídl jsem veškerou svou skrovnou pomoc s psaním textů, přislíbil, že na sebe napíšu "politickou" část akce, den po koncertu, a že budu držet palce. Ničím jiným neumím u produkce festivalu přispět. Ale nevěřil jsem... Velký festival představuje půl roku práce. Šestého června jsem otevřel mail a usoudil, že jsem idiot. Zdálo se, že "to" opravdu půjde.

UMĚNÍ PROTI CENZUŘE - 1. 7. 2002, PRAHA, ŠTVANICE
Cílem celého projektu je stažení novely zákona 188b prostřednictvím Ústavního soudu. Prosíme všechny, aby tuto věc nebrali na lehkou váhu, jde přece o každého z nás, jde o právo na svobodu slova, která je tímto v naší zemi ohrožena!!! Michal Ambrož, Petr Fořt, Viktor Souček, František Kotva, Lubomír Schmidtmajer, Martin Číhal, Marek Jehlička Setřel jsem slzu dojetí z klávesnice a odeslal do řídicí centrály ideodiverzní skupiny UPC (Umění proti cenzuře, to jen předjímám jazyk obžaloby) na reklamní pohlednici koncertu. V nejmenovaném bulváru kdysi psali, že jsem udavač, a když jsem je žaloval, soud se mnou vyběhl, neboť člověk, který to onomu bulváru o mně řekl, si mezitím prostřelil hlavu. Tak jsem se s tou funkcí smířil a podle ní připravil strategii. Pokud mi někdo nevěří - má pravdu. Strategii jsem ukradl. Při snaze potlačit nesmyslnou regulaci výroby soli britskými kolonizátory v Indii vedl Mahátma Gándhí pokojnou demonstraci proti britským policistům střežícím solivar. Ti lidem fyzickým násilím - bitím obušky - bránili ve vstupu. Když si několik tisíc indických demonstrantů pokojně, v řadě za sebou, nechalo rozbít hlavu, všiml si svět a následně padla nejen nesmyslná represívní regulace výroby soli, ale celý koloniální režim v Indii. Proto bylo na re klamní pohlednici napsáno: ORGÁNŮM ČINNÝM V TRESTNÍM ŘÍZENÍ (odešlete vyplněné na policejní stanici nebo státní zastupitelství podle místa bydliště) Oznamuji Vám tímto, že se pravděpodobně dopouštím (a dále hodlám dopouštět) trestného činu podle paragrafu 188a odst. 2b trestního zákona, neboť pravidelně svým přátelům půjčuji knihy, které svádějí ke konzumaci drog (například Baudelairovu Báseň o hašiši), pouštím jim hudbu, která svádí ke konzumaci drog (například píseň Pojď stoupat jak dým až tam, kam jen ptáci mohou, zpívanou Pavlem Bobkem), a šířím i další díla zvrhlého prodrogového umění. Proto Vás žádám o zahájení trestního stíhání své osoby a přísné potrestání, dále pak o vyřazení nejen výše jmenovaných, ale VŠECH děl zvrhlého umění z veřejných sbírek, knihoven a muzeí a jejich úřední zničení. Pak jsem odjel do Švýcarska napsat článek, který vyšel v prvním červencovém Reflexu - takový malý literární zločin. Do Prahy jsem dojel po celonočním nonstop bdění (ve vlaku prostě neusnu) čilý jak rybička a podivně "nakopnutý" - byl jsem k smrti vyčerpán, bylo dopoledne a já měl práce na dvanáct hodin nonstop. Týden jsem byl pryč. Ve tři ráno jsem se dostal do postele. V půl osmé bušila na okno policie. " Pusťte nás do domu!" Vyšel jsem na chodbu, pustil je do domu, oba muži v civilu se postavili proti mně tak, abych nemohl utéct, já si držel tepláky a opravdu mě nic chytrého nenapadalo, tak povídám: " Můžu vám nějak pomoci?" " Jak se jmenujete?" Řekl jsem jim to, pokývali hlavou a šli bušit do dveří bytu o patro níž. Dal jsem si prášek na spaní a šel si zase lehnout. O týden později se mi muž, který snad do toho bytu dole nějak patří, omlouval, že mě kvůli němu otravují. Nemohl vědět, proč se tak směju...

ZDE SE UDÁVÁ
Večer před koncertem jsem byl nervózní jak březí kocour. Poslední týden jsem byl přilepený na média a sledoval, "jak se vyvíjí postoj". Pak mě taky napadlo, že se na to už můžu po dvanácti letech, co ze sebe dělám pokusného králíka při experimentech s rozšiřováním demokracie a občanských svobod, vykašlat, smazat svůj server a pustit si Novu. Ale nějak mi to nešlo. Tak jsem si šel lehnout, ráno jsem vstal a odnesl petiční archy se 6038 podpisy občanů, žádajícími dramatika Václava Havla o zrušení cenzury, na Hrad. Pak jsem jel na Štvanici. Koncert právě začínal - přišli se podívat pánové z Policie Praha 7, já se jim asi půl hodiny omlouval, že budeme za chyby Parlamentu přidělávat práci podle místní příslušnosti právě jim, a pak jsme se pokusili dojednat, jak se k nim půjdeme zítra udat. Dorazil Michal Ambrož, a když zjistil, o co jde, povídá: " Záznam vám zítra dodáme, ale já se půjdu udat osobně, takže (zapátral v programu) natočit si to, za co se udám, můžete asi v sedm." Myslím, že v tu chvíli padly ze strany policie veškeré pochybnosti o tom, zda se jedná o výtržnost zfetovaných vagabundů, nebo o regulérní masívní projev občanské neposlušnosti, ovšem zvládnutý na profesionální úrovni. Pak koncert započal, já v saku usedl za stolek vynesený za pódium a na tabuli si křídou napsal ZDE SE UDÁVÁ. Na stolku před sebou jsem měl předtištěné formuláře udání konzultované s Mgr. Vlkem, a jak sleze nějaká kapela z pódia, že ji budu ukecávat. Na formuláři stálo: Věc: Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Zdůvodnění: Na koncertu Umění proti cenzuře, kde jsem vystoupil, jsem se s největší pravděpodobností dopustil trestného činu podle nově platícího paragrafu 188a odst. 2b tr. zákona, a to následujícím jednáním:... Proto tuto skutečnost oznamuji Policii ČR a žádám o učinění zákonem nařízených opatření. Upozorňuji, že toto oznámení činím po zralé úvaze, u vědomí ohrožení demokracie, jako poslední možnost občanské obrany před okleštěním ústavně zaručené svobody slova. Skutkovou podstatu si musel každý doplnit vlastnoručně, dole vyplnit osobní údaje a pověřit mě, abych to předal policii. A podepsat. První, kdo mně přišel pod ruku, byl Jim Čert. Podíval na mou ceduli, přišel ke stolu, přečetl formulář a beze slova podepsal. Udal se za zpěv písně Everybody´s smoking marihuana. A pak už jsem jenom seděl a čekal. Do večera se u mne udali: Jarmila Kaucká, Karolina Skalníková a Vladimír Zatloukal (Jasná páka, píseň Marihuana), Milan Kukulský a Petr Martínek (Vypsaná fixa, text "we are smoking kowait marihuana"), Tomáš Hajíček (Krucipüsk, text "a hulení je koření"), Martin Kontra, Pavel Poslušný, Filip Horáček, Jan Kučmař, Pavel Novotný (Prohrála v kartách, text "tak si dej cocaine"), Petr Macinka (Hraczki Kosáč, text "za trochu trávy vykouří tobě i sobě"), Jan Kůstka (Kurtizány z 25. avenue, píseň Maso), Martin Černý a Karel Malík (Echt!, píseň Koně), Petr Hošek a Zdeněk Petr (Plexis, písně Špek a Tralala song) a Lubomír Kaštánek (Boa, za reedici desky Marihuana, kterou na koncertě rozdával). Přijímat udání je vyčerpávající práce, večer jsem byl úplně hotovej. A z těch šesti tisíc lidí, tj. asi 3000 v tom horku velmi spoře oblečených roštěnek, co na koncert přišly, jsem kvůli udávání neviděl ani jednu.

BUDOU VŠICHNI SEDĚT?
Když jsem ze svého platil pronájem za kinosál kina Oko na tiskovou konferenci pořádanou, než se půjdu udat, opravdu jsem si nepřipadal jako v reálné realitě. Když konference den po koncertě, ve dvě odpoledne, začínala, měl jsem ještě větší pocit absurdity. Na pódiu seděl magistr Vlk - právník, který mi zdarma pomáhal s udáním a doprovázel nás na policii - a vedle něj v řadě novopečení zločinci. Vyplňovali jsme si udání sami na sebe. Michal Ambrož, Jasná páka, zpěv písně Marihuana. Dj Tráva naplňuje díky svému pseudonymu skutkovou podstatu nového trestného činu tím, že existuje. Marek Jehlička, za svůj internetový projekt "konopný ombudsman", kde žádá o milost pro stíhané za konopí. A konečně já. Předal jsem Ivanu Martinu Jirousovi na koncertě Umění proti cenzuře disketu s archívem mých článků o konopí a fotografií konopí, které i po 1. 7. 2002 zpřístupňuji veřejnosti na Internetu - na serverech www.reflex.cz a www.koukat.cz. Naše skupinka čtyř dezorganizovaných zločinců přešla ulici k protilehlé policejní stanici, a sotva v čele kráčející Michal vešel dovnitř, dveře se ucpaly špuntem novinářů. My s DJ Trávou zůstali venku. Bušil jsem pěstičkou do zad kameramanů a křičel: " My tam musíme, my se jdeme udat!" Když jsme se konečně dostali dovnitř, policisté nás naprosto korektně "odbavili" - sepsali protokoly, dali nám kopie, převzali moje udání a propustili nás. Udělali jsme na chodníku před stanicí pětiminutovou tiskovku a šli vyčkat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Ve večerním zpravodajství 1. pro gram veřejnoprávní televize odvysílal několik vteřin záznamu z koncertu - Michal Ambrož zpívající Marihuanu - a pár vteřin klipu Lucie - "z medvídka padá sníh". V komentáři moderátor upozornil veřejnost, že je možná trestným činem (kterého se právě dopustil) i vysílání zpravodajství z koncertu. Druhý den - ve středu třetího července, kdy dopisuji tento text - na sebe v MF Dnes veřejnou formou podal trestní oznámení Martin Komárek. Před pár minutami volal Michal Ambrož, že o akci proti cenzuře referovala švýcarská televize. Ministerstvo spravedlnosti - pachatel cenzurní novelizace - chtělo vyvolat několik procesů, tak má šanci. Režim by si ovšem měl uvědomit, že ve svém pokusu zavést cenzuru stojí nejen proti kulturním špičkám národa, ale proti národu celému.