Člověk, který je závislý, zaslouží držet palce
Mělnický deník (1. 7. 2002), autorka: Petra Herglová

Drogy. To je slovo, které slýcháváme každý den. Mluví se o nich ve škole, v médiích, v mladém kolektivu, máme na výběr nepřeberné množství knih, kde se drogy vyskytují. Jsme jimi přímo zahlceni. Člověk by si řekl, že by to pro lidskou populaci měl být odstrašující případ, ale je tomu tak doopravdy? Jak zapůsobí na desetileté dítě pořad, kde vyhublá narkomanka vypráví o tom, že "fetovat" se nevyplácí? Nebo slyší-li neustále ve škole, doma, že drogy jsou špatné? Jistě jsou, o tom nemá smysl se přít, ale co to může udělat s takovou malou hlavičkou, kde se vlastní názor teprve vyvíjí? To je asi věc výchovy, mohl by někdo namítnout, ale cožpak i dobře vychované a inteligentní děti neskončily v léčebně a hůře, pod zemí? Nemyslím si, že je nejlepší toto pořád opakovat, děti jsou zvídavé, chtějí vše vyzkoušet a budou-li chtít, udělají to. Líbil se mi názor jedné maminky narkomana, která řekla: "Můžete je vychovávat, jak chcete, ale rozhodnutí dítěte o tom, zda vzít drogu či ne, je jen na něm samotném." Souhlasím s ní. K tomu si myslím, že jsou lidé, které nejspíš bude lákat vidět nebezpečí drog, jejich následky a zatouží je zkusit. Zabránit dítěti vzít drogu se nám asi nepodaří, nechceme-li ovšem nad ním stát, vodit ho všude za ručičku a neustále nad ním dohlížet. Stejně by se nám to vytrhlo z kontroly a nemuselo by to skončit nejlépe. Nechci tady ovšem rozebírat působení drog na lidi, to je bezesporu velké. Měli bychom se zamyslet nad otázkou přístupu k těmto lidem, tedy k těm, kteří drogy berou! Ale nejen našeho přístupu k narkomanům, ale i narkomanů k nám. Lidé je všeobecně odsuzují. Štítí se jich, pohrdají jimi a dávají za příklad - to je ta špatná společnost. Jistě, zfetovaný, agresivní a na pohled zanedbaný člověk dobře nepůsobí, souhlasím. A kdyby to bylo zase dítě? Nechali byste ho "jet" v drogách a koukali byste, jak se ničí a mění v lidskou trosku? Myslím, že jen málokterý rodič by to připustil. Dnes jsou již centra, která se zabývají nejen pomocí samotným narkomanům, ale i jejich rodičů a přátel. Bývají anonymní a bezplatná. Stojí za pokus s drogou bojovat, i když záleží především na vůli samotného člověka. Neodsuzujme proto hned každého, kdo žije jinak než my. I vy samotní můžete v životě skončit podobně. Že se vám to nemůže stát? Ale ano, může. Člověk se rychle dostává na dno, ani to kolikrát sám nepostřehne. Nezastávám se narkomanů, jen si myslím, že je vždy dost času odsoudit je a vyřadit ze společnosti. Když bojujeme jako národ proti drogám, měli bychom bojovat i s nimi. "Feťáci" přece vůbec nejsou potřební, to je většinový názor. A co známí malíři, umělci, dokonce i lékaři, ti pro nás také nic neznamenali nebo neznamenají? Asi ano, říkáte, ale i někteří z nich propadli návykovým látkám jako drogy a alkohol. Pošlapali jsme je hned? Ne, drželi jsme jim palce a přáli si, aby se z toho dostali. To si snad zaslouží i "úplně obyčejný" člověk, nemyslíte? Jak my dokážeme být lhostejní a krutí k nim, bývají oni také. Svým nezodpovědným chováním nás ohrožují a poštvávají proti sobě. Holandsko je vůči drogám velice benevolentní země, kde jsou drogy z části legalizovány, budují se zde i speciální obchody, kde si můžete nějaké koupit. Na druhou stranu ale nemají centra, léčebny, instituce, kde by jim zdarma poskytovali stříkačky, dělali HIV testy a všemožně je podporovali. Chceš fetovat, dobře, ale na svou vlastní zodpovědnost. Takový názor oni zastávají. Přesto tam nežije tolik narkomanů jako u nás. Zde můžou mít dostatek jehel, testy zdarma, dokonce i ochranu protidrogových institucí. Ale ani to jim nezabrání pohazovat v parku stříkačky, strkat je do sedadel v metru, střídat si je mezi sebou a tím ohrožovat ostatní. Co ještě máme pro ně udělat? Někde jsem četla, že lidem, kteří jsou závislý na heroinu, by se měl snad i kupovat a podávat zdarma, aby se jim v malých dávkách aplikoval. Tím se prý zlepší šance na vyléčení. To jim máme opravdu vařit a shánět drogy, aby byli spokojení? Těžko říci. Těmito stránkami se rozhodně nic nevyřeší, ale alespoň by se každý měl zamyslet nad svým svědomím a vědomím a myslet na citát Josefa Čapka: "Člověk si je vždycky více vědom svých individuálních útrap než své surovosti vůči ostatním." Tím je myslím řečeno vše, co by mělo přinejmenším vést ke správné myšlence o nás, o druhých a o těch, kteří žijí trochu jiným životem než my všichni ostatní.